Předhodil Trump už definitivně Ukrajinu a Evropu napospas ruským vlkům?

V poměrně podrobné analýze možných dopadů krvavého naftového kšeftu mezi Putinem a Trumpem [1] zůstala ve vzduchu viset jedna základní a velice důležité otázka: Komu to prospěje?

Ve svém příspěvku na své sociální sítí Truth Social 11. října napsal: „S okamžitou platností nastává energetické příměří ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou. Obě strany souhlasily. Neporušujte ho! [2]“ Kterých energetických zařízení se „energetické příměří“ týká ale Trump ve svém prohlášení nijak neupřesňuje. Rusko ani Ukrajina nicméně přijetí žádného příměří oficiálně nepotvrdily.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se podle agentury Interfax na žádost novinářů 12. října vyjádřil, že „kontakty pokračují a Kreml poskytne informace, až bude co oznámit“ [3]. 13. října znovu zopakoval, že jednání probíhají a novinářům doporučil, aby otázky týkající se Trumpových tvrzení adresovali přímo Trumpovi [4].

Donald Trump při své cestě na předvolební shromáždění do Ohia 12. října na dotaz novinářů, proč tvrdí, že Rusko a Ukrajina souhlasily s energetickým příměřím, když to ani jedna země nepotvrdila, odpověděl (v překladu): „Souhlasili. Víte proč? Protože jsem řekl: ‚Souhlasíte.‘ Proto. Souhlasili, protože jsem řekl, že souhlasí.“ Přikládám video a není to opravdu žádný „deepfake“. Je i součástí oficiálního záznamu Bílého domu z 12. října 2026 [5].

Nebudu dál komentovat ani mentální zdraví autora výroku, ani zda jeho rozhodování dostatečně rozlišuje mezi přáním, prohlášením a ověřitelnou skutečností. Nicméně u člověka, který řídí nesilnější zemi světa a který disponuje mimo jiné americkým jaderným arzenálem, je taková otázka jistě zcela legitimní. To už není věc pro psychiatry, ale otázka fungování demokratického státu a jeho bezpečnostních mechanismů.

Ukrajina nicméně jako ústupek zastavila 12. října útoky na ruské rafinerie, ale ruské útoky na energetické objekty Ukrajiny od 9. října samozřejmě pokračovaly s neutuchající silou. 14. října navíc vydal mluvčí Kremlu Peskov ještě „zajímavější“ prohlášení: „Dohoda o energetickém příměří mezi Ruskem a Ukrajinou zatím není konkretizována. A proto nelze tvrdit, že ji Rusko porušuje [6]“.

S vysvětlením přišel zanedlouho po Trumpově vyhlášení „energetického příměří“, server Axios. S odkazem na představitele Bílého domu uvedl, že „energetické příměří“ se týká pouze zastavení vzájemných útoků na rafinerie. Zmiňovaný úředník podle serveru oficiálně označil strategii Bílého domu jako „rafinerie za rafinerii“ [7]. Jinými slovy, útoky na elektrárny, teplárny či rozvodny elektřiny Trumpovo energetické příměří nezahrnuje. Sám server Axios označil podobný návrh za jednostranný.

Především chci upozornit, že údaje o rafineriích vycházejí z otevřených zdrojů a obzvlášť v případě ruských zařízení se těžko dohledávají a mohou být tudíž ne zcela přesné.

Na Ukrajině do války fungovalo šest velkých ropných rafinerií: v Kremenčuku, v Lysičansku, v Oděse, v Chersonu, v Nadvirne a v Drahobyči a jedna menší v Šebelynce v Charkovské oblasti. Kromě rafinerie v Kremenčuku byly všechny ostatní odstaveny ještě před ruskou invazí. Kremenčuská podle Centra východních studií (OSW) po opakovaných útocích pravděpodobně zastavila provoz v červnu 2025 [8]. OSW současně dokládá, že Ukrajina začala část své vytěžené ropy vyvážet do zahraničí. Mezi říjnem 2025 a únorem 2026 vyvezla přes 260 000 tun ropy, především na Slovensko. To odpovídá situaci, kdy země přišla o významnou schopnost vlastní surovinu zpracovávat. Potvrzují to i slova ukrajinského prezidenta z 12. října o tom, že „Ukrajina má pouze jeden závod na zpracování ropy, a ten byl poškozen už dávno v důsledku ruských útoků, a proto Ukrajina musí ropné produkty dovážet“ [9].

Údaje o počtu ruských velkých rafinerií se podle různých zdrojů mírně liší. Mezinárodní energetická agentura (IEA) uvádí k září 2026 32 velkých závodů. Nejméně jednou bylo podle IEA 27 z nich od roku 2022 do srpna 2026 zasaženo ukrajinským útokem. Odstavená výrobní kapacita se odhaduje na 50 % [10]. Washington Post uvádí 36 velkých rafinerií, z nichž byly útoky zasaženy nejméně dvě třetiny [11]. Spolehlivě se počet ruských rafinerií, které jsou právě 14. října 2026 plně nebo částečně v provozu, ale ověřit nedá.

Lepší je proto počítat výrobní kapacitu než samotné rafinerie. Poškození rafinerie následkem útoku totiž ještě nemusí znamenat zastavení výroby, ale třeba jen její omezení. Navíc Rusko poškozené rafinerie samozřejmě opravuje a obnovuje v nich výrobu.

Podle IEA kleslo v červnu 2026 zpracování ropy v ruských rafineriích na pouhých 3,8 milionu barelů denně. To bylo nejméně za více než 20 let a asi o 30 % méně než o rok dříve. Průměrné zpracování pro zbytek roku 2026 a rok 2027 se odhaduje jen asi na 4 miliony barelů denně. Rozhodně tak nejde o zanedbatelný problém ruské ekonomiky.

Dnes (v den publikování článku), 15. října, vyšel ve Financial Times článek [12, 13], v němž ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj doslova říká: „Zákaz [útoků na rafinerie] padl. S tím jsme skončili.“ Omezení útoků na ruské rafinerie ze strany Ukrajiny tedy trvalo zhruba tři dny. Zelenskyj výslovně uvedl, že Ukrajina na žádost Spojených států po tři dny neútočila na ruská energetická zařízení. Rusko však během této doby bez skrupulí pokračovalo v útocích na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.

Zelenskyj současně uvedl, že ukrajinská armáda mezitím přišla o část amerických údajů včasného varování před balistickými raketami a došlo k omezení služby Starlink, což komplikovalo ukrajinské vojenské operace. Dnes ráno se sice objevily v médiích zprávy, že satelitní spojení se obnovuje, nicméně Elon Musk rovněž dnes ráno na své síti „X“ napsal, že je na čase, aby Zelenskyj odešel [14], čímž evidentně podpořil Donadla Trumpa.

Ukrajinští vojenští představitelé, uvedl Zelenskyj, dostali navíc od amerických protějšků varování, že pokud útoky nezastaví, USA omezí sdílení zpravodajských informací. Trump ovšem dříve popřel, že by jejich poskytování zastavil [15].

Z hlediska faktů máme teď poměrně jasný obraz situace. Především zastavení vzájemných útoků omezené pouze na rafinerie by nejenom ochránilo výrobní kapacity na ruské straně, ale poskytlo by Rusku možnost poškozené závody v naprostém klidu opravit, opět zvýšit jejich produkci a prodej a získat tak dlouhodobě další prostředky pro financování své válečné mašinérie.

A by co přineslo Ukrajině? Jen další útrapy. Pokud se Trumpovo příměří nevztahuje na ukrajinské elektrárny, teplárny a rozvodné sítě, jediným důsledkem by byly další ruské útoky na životně důležitou infrastrukturu a další přímé ohrožení pro přežití ukrajinského obyvatelstva v nastupující zimě.

To ale není všechno. Putin samozřejmě předpokládá, že agresí hodně pošramocená prestiž Ruska může kšeftováním a Amerikou získat aspoň nějakou část nazpět. Když už ne ve světě, tak kšefty a Trumpem určitě dobře „prodá“ domácímu publiku a beze zbytku využije v propagandě. Navíc mu může pomoci získat zpět aspoň část své vyjednávací pozice.

Rozhádaná Evropa se zase bojí všeho a všech a nikoho si nechce rozházet, protože by mohla přijít o své pohodlíčko. Strachy, že by se náhodou musela začít sama bránit, snáší čím dál tím větší ruské urážky, sabotáže a diverze a odbývá je bezzubými svalnatými prohlášeními, která jsou Putinovi, jak se zdá, zatím spíš k smíchu, hádkami o sankcích a diskusemi o zbytečnosti výdajů zbrojení.

Obyvatelstvo, zejména zemí bývalého sovětského vlivu, zmáknuté ruskou propagandou a domácími politiky, pro něž je zisk a nafukování osobního ega na prvním místě, má ještě pořád pocit, že s Putinem se snad dá vyjednávat, že osud Ukrajiny není jejich věc a že psychopat Putin, jenž si vzal do hlavy, že vybuduje velké ruské impérium od Rýna po Vladivostok, se zastaví na Ukrajině.

A Trump? Trump potřebuje doma v Americe zachránit, co se dá. Zatímco doma dokazuje, jaký je státník a jak je se kdejakým diktátorem přátelí, jeho kamarádi diktátoři si ho spíš vodí na vařené nudli. Pošimrají mu ego, a hned je jejich. Proradný a nemorální kšeft s Ruskem bude Američanům prodávat jako svůj obrovský obchodní úspěch, bez něhož by doprava v USA určitě záhy definitivně zkolabovala. Možná mu to vynese nějaký bodík v „midterms“.

Ukrajina a Evropa? Ty jsou Trumpovi, zdá se, ukradené. Jestli se Ukrajina ubrání nebo neubrání ruské invazi není pro Trumpa až tak důležité. Ať tak nebo tak, nakonec stejně vyhlásí, že válku na Ukrajině ukončil on, velký mírotvůrce Trump. A bude vyžadovat Nobelovu cenu za mír.

A nezapomínejme ani na Americko-ukrajinskou dohodu o hospodářském partnerství, známou spíš jako dohoda o nerostném bohatství, podepsanou 30. dubna 2025. Týká se nejen těžby strategických surovin, ale také ropy, zemního plynu, energetiky a obnovy infrastruktury. Jejím základem je společný Americko-ukrajinský investiční fond obnovy, který již existuje a funguje [16] a může být pro poválečnou Ukrajinu významným zdrojem kapitálu, technologií a nových pracovních míst [17]. Současně vytváří dlouhodobé americké hospodářské zájmy v zemi.

Jenže. Spojené státy mají hospodářský zájem na budoucím využívání ukrajinských surovin, ale současně otevírají prostor pro obchodní spolupráci s Ruskem. Z pohledu Kyjeva proto bude rozhodující, zda se americký ekonomický zájem promění také v dlouhodobý zájem na zachování ukrajinské suverenity. Samotná investiční smlouva takovou jistotu nedává.

Zamysleme se, a to co nejrychleji. Rusku je třeba jasně a pro něj srozumitelně ukázat, že válka proti Ukrajině není jen špatná, ale že je pro demokratický svět naprosto nepřijatelná. Strkání hlavy do písku nebo štěkání za plotem nám nepomůže. Zda nám pomůže Trump, není zdaleka jisté. Tož aby se nám za nějaký čas nestalo, že my nebo naše děti a vnoučata budou stejně jako dnes Kyjevané trávit noci na nástupištích metra, protože na jejich domy padají rakety a drony, a hřát se u společných ohňů v parcích mezi paneláky, neboť v bytech nepůjde elektřina a topení a nebude ani voda na spláchnutí toalety. Nevěříte? Podívejte se na videa. Jsou převzata z oficiálních ukrajinských telegramových kanálů

Pakliže ovšem nestáhneme ocasy, nepřestaneme štěkat a nepřivítáme agresora chlebem a solí, jak už jsme to v historii párkrát předvedli. Je to na nás.