Článek
Češi už v zahraničí nespí ve stanech, pokud to tedy není účelem toulání se po krajině, ale čím dál častěji se ubytovávají v luxusních hotelech a apartmánech. Nejen podnikatelé se zúčastňují obchodních jednání, setkávají se se zahraničními partnery na veletrzích a konferencích, uzavírají milionové obchody. Co tito lidé potřebují znát kromě cizích jazyků? Především jak se chovat mezi lidmi na vyšší úrovni. Proto se někteří rádi účastní různých kurzů etikety, aby se poučili o správném chování ve společnosti.
Etiketa je podle praktického slovníku cizích slov souhrn společenských zvyklostí a norem chování. Také to může být viněta, tedy nálepka, třeba na lahvi vína. I ta vás možná naučí jak se chovat na společenském setkání, třeba tak abyste to s vínem nepřehnali.
Ladislav Špaček, mistr etikety, před nedávnem prohlásil, že osmdesát procent lidí neumí držet příbor. Když vysvětlil, jak se správně příbor drží, místo, aby to vedlo k zamyšlení, hned se v komentářích objevovaly protiargumenty a otázky. Například, jak naberu bramborovou kaši když hroty vidličky mají směřovat dolů. Jednoduché, dolů směřují při krájení a napichování, při nabírání kaše si ji v dlani otočím. V pořadu Show Lucie Výborné, kde byl Špaček hostem, řekl, že stále pozoruje, jak lidi při jídle drží nesprávně příbor a občas má chuť jim ho vytrhnout z rukou. Ani se mu nedivím, když sama pozoruji podivné kreace při držení příboru a to nejen v restauracích, ale i v televizních seriálech a českých filmech. Zřejmě aktéry filmových rolí nikdo nepoučil a ani je nezajímá, jak mají příbor držet správně. Možná ani netuší, že ho drží nesprávně. Nemluvě o pořadech Prostřeno nebo Výměna manželek. Bohužel ani v domácnostech se často rodiny nescházejí společně u jídla, nesedí u stolu, ale u televize s talířem na klíně nebo každý ve svém pokoji. Většinou jedí pouze vidličkou, občas také dlabou jídlo lžící přímo z kastrolu.
V seriálu Modrá krev se pokaždé František Kinský ptá zúčastněných, jaká byla jejich výchova. Je zajímavé, že i když byla šlechta vyhnána a téměř zlikvidována komunisty, stále byli její členové, i když žili v horších podmínkách, vychovávání ve smyslu etikety. Ačkoliv již nebydleli ve svých zámcích, ale v nuzných bytech, chovali se a vychovávali své potomky vždy tak, jak byli vychováváni oni a jejich předkové, ke slušnosti, úctě, pracovitosti a etiketě tedy společenským zvyklostem. Téměř vždy se zmiňují, jak museli správně držet příbor a sedět u jídla tak, aby neměli lokty na stole. Samozřejmě se také učili, jaký příbor se používá na který pokrm.
V sedmdesátých letech jsem chodila na obědy do závodní jídelny jednoho podniku. Vždy mně tam zaujala paní která chodila na obědy s o něco mladší ženou, zřejmě kolegyní. Paní držela příbor správně podle etikety, mladší vždy všechno jedla lžící. Po létech jsem se dozvěděla, že v podniku pracovala žena pocházející ze šlechtického rodu. Hovořila o tom v rozhovoru s Kinským v Modré krvi. Domnívám se, že to byla právě ona.
V roce 1969 jsem ještě v černobílém vysílání televize sledovala seriál Tajemství výchovy, který se zabýval právě etiketou. Pořadem provázel Karel Pech společně s malým chlapcem Jiříčkem / hercem Jiřím Belčevem v dětském věku/. Jeden z dílů pořadu se zabýval držením příboru. Od té doby to vím, držím příbor jak se má a naučila jsem to i svojí rodinu. A trpím stejnou mánií jako Ladislav Špaček, pozoruji lidi jak jí a někdy je to opravdu úděsné. Domnívám se, že každý viděl film Pretty Woman a určitě vám neunikla scéna, kdy má hrdinka jít s partnerem na jednání s jeho podnikatelskými konkurenty a požádá majitele hotelu, aby jí poradil se stolováním. Možná se nesetkáte se sviněmi klouzavými, i když i to je možné, ale pokud nevíte jak na to zaskočí vás když se ocitnete v podobné situaci.
S tím jsem se setkala, když se v roce 1969 pootevřely hranice a náš podnik byl pozván na třídenní pobyt k obchodní firmě Schachermayer do Lince. Bylo to krátce poté, co jsem se poučila o stolování ze zmiňovaného seriálu. Byli jsme firmou pozváni na oběd do luxusní restaurace na vyhlídce nad Lincem. V zájezdu byly většinou prodavačky z obchodů a pracovníci propagace mezi něž jsem patřila. Většina bezradně hleděla na množství příborů na stole. Naznačila jsem jim, ať se dívají na lidi z rakouské firmy a sledují, který příbor používají. U našeho stolu jsem kolegy poučila sama. Bohužel i u našeho stolu jedna kolegyně začala z nesprávné strany. Byla v rozpacích, ale podařilo se jí zdolat část hlavního chodu dezertní vidličkou.
V pořadu Tajemství výchovy jsem se také dozvěděla, že špagety se správně namotávají vidličkou ve lžíci ale nesmí se jich nabrat velké množství. Mohou se také natáčet na vidličku na okraji talíře. V dalších dílech pořadu byla kolegyní Karla Pecha Japonka Šimako a mohli jste se naučit jíst hůlkami a jiné zvyklosti z asijských destinací jako je třeba obřadní pití čaje, stolování v těchto zemích a podobně. Podle statistiky jí nejvíc lidí na zemi rukami, pozor v některých zemích se používá pouze jedna ruka, druhá je považována za nečistou. Další v pořadí jsou hůlky zřejmě i díky nejlidnatější zemi Číně a příborem možná jí nejméně lidí, mezi něž patříme i my. Tak pozor na to až budete cestovat.
Mám dojem, že součástí výuky na základních školách by měla být i etiketa. Bohužel mnozí kantoři nemají ani potuchy, že drží příbor nesprávně, jak jsem viděla, když jsem chodila na obědy do školní jídelny. Ale etiketa není jen o držení příborů, ale obsahuje i další pravidla slušného chování. Občas moji vrstevníci, tedy starší lidé nadávají na děti a mladé, že se neumějí chovat. Chápu, že někdy jde o frajerství a předvádění se před spolužáky. Nezatracujte je, jsou stejní jako jsme byli v mládí my. Ale bylo by dobré, kdyby je etiketě naučili ve škole, je to důležité protože se dnes i velmi mladí lidé pohybují po celém světě.
Ladislav Špaček v Show Lucie Výborné řekl, že správně drží příbor většinou cizinci, hlavně Francouzi. Všimla jsem si toho také když občas obědvám v restauraci. Také je to vidět v zahraničních filmech a možná hlavně v těch francouzských. Pokud se podíváte na film o Harry Potterovi, tak v jídelně v Bradavicích u toho dlouhého stolu drží příbor správně úplně všichni.
Jak se tedy správně drží příbor? Nůž se drží v pravé, vidlička v levé ruce. Jak u nože, tak u vidličky se konce držadel skrývají v dlani, neměli by být tedy vidět. U nože se při krájení tlačí ukazováčkem na střenku. Hroty vidličky směřují dolů, maso se krájí vně, ne uvnitř vidličky po zahnuté straně hrotů. Při nabírání se vidlička jednoduše otočí v dlani. Správné držení příboru vás nutí abyste nedávali lokty na stůl. Pokud jíte polévku, přidržujete si druhou rukou talíř, nahýbáte ho směrem od sebe. Je neslušné mít levou ruku pod stolem, jste potom podezřelí, že pod stolem děláte podivné věci. Pokud máte na stole více příborů, začínáte vždy od kraje. Není také slušné olizovat lžičku, když si zamícháte kávu nebo čaj případně dojíte moučník.
Etiketa naučí mnoho ze správného chování u stolu a v restauraci. Mám však problém s některými pravidly. Svršky by se neměly dávat přes židli, ale kam s nimi, když není k dispozici věšák nebo je přeplněný? Také nevím kam dát kabelku, která by neměla ležet na stole, ale většinou není možné jí pověsit přes opěradlo židle, které většinou bývá kulaté. Při cestách do zahraničí je vždy dobré se poučit o zvyklostech v dané zemi. Tím se vyhnete případným nepříjemnostem.
Zdroj: TV pořady Tajemství etikety 1969, Show Lucie Výborné, Modrá krev. Praktický slovník cizích slov.
