Článek
Zajímalo by mně z čeho pramení posedlost Tomia Okamury nenávistí k Ukrajincům. Při televizním rozhovoru s Martinem Kupkou byl už tak rozvášněn, že ho možná ovládala představa, že v dobytčácích deportuje všechny Ukrajince do jejich válkou zničené země.
Proč jemu i vládní koalici vadí právě Ukrajinci, když převážná většina z nich je slušná, roky jsou tady zapojeni do pracovního procesu, většinou na místech o která Češi nestojí. Přitom Ukrajinci jsou nám etnicky i zeměpisně nejblíž a ani jazyková bariéra není tak velkým problémem. Proč tedy vládě vadí Ukrajinci a přitom k nám míří desítky ne-li stovky nových pracovníků, včetně zdravotních sester s Filipín. Z toho se radoval i premiér Babiš, přitom v jeho firmách pracuje, možná otročí, snad nejvíc Ukrajinců u nás zaměstnaných.
Také by mně zajímalo, když Okamura a další příznivci koalice neustále hovoří o zneužívání dávek Ukrajinci, proč jim nevadí zneužívání dávek nemakačenky a tzv. nepřizpůsobivými. Občany, kteří roky nepracují, devastují byty a ubytovny a kolem nich hromadí spoustu nepořádku. Vyvolávají rvačky a obtěžují své spoluobčany a mnozí z nich ani neposílají děti do školy. Nemluvě o bezdomovcích. To jsou problémy, kolem nichž se chodí jako kolem horké kaše.
Bohužel, když se něco stane v čemž jsou zapojeni Ukrajinci už se z toho dělá velká aféra, zřejmě i se záměrem poštvat občany proti nim. Potom se objevují nechutné reakce plné nenávisti. Znám mnoho Ukrajinců, kteří tady roky pracují a posílají peníze rodinám které zanechali na Ukrajině. Mnozí z nich léta bydlí na ubytovnách. Téměř denně potkávám rodinu, která přišla z Ukrajiny hned na začátku války se třemi malými dětmi. Nejmladší dívenku přivezli v kočárku, dnes už chodí do první třídy. Rodiče se v práci střídají, aby mohli být se svými dětmi co nejvíc. Vrátit se nemají kam. Znám hodně dětí, které jsou tady šťastné, nemusí se bát o život, ukrývat v krytech, dívat se na svoje mrtvé spolužáky nebo rodiče. Možná se také už nevrátí domů, díky nám tady našly šťastné dětství v míru. Kam chce naše vláda tyto lidi poslat nebo si snad, jako někteří pochybovači myslí, že válka na Ukrajině neexistuje, že není až tak strašná?
Naopak, musíme si uvědomit, jak je nám blízko. Ale lidi to nezajímá. Byla jsem nedávno v kině nejen na filmu Pan nikdo proti Putinovi, příběhu, který se také leckdo snaží zpochybňovat. Byla jsem na tříhodinovém dokumentu Čas do zásahu o tom jak válka zasahuje do života ve Lvově. Film o pohřbívání desítek, možná stovek mladých, krásných kluků, otců rodin i dospělých mužů v bojích proti Putinovi. U nás v divadle řeknou vypněte si mobily, ve Lvově v divadle řeknou, když zazní siréna jděte do krytu pod divadlem. A zní tam každou chvíli a vylidní i celé ulice. Městem vozí rakve s padlými a lidé poklekají na chodnících a modlí se na jejich počest. Matky a manželky dostávají medaile za padlé. Ve městě padají drony, dokonce jeden zasáhl historický kostel v němž se konají pohřby. Víte vůbec jak je nám válka blízko? Byla jsem i na besedě se zraněným ukrajinským vojákem, který se u nás léčil a po doléčení se vrací do války.
Lidi to nezajímá, jak v kině, tak na besedě nebyl téměř nikdo. Ale nezajímá to ani Okamuru ani Babišovu koalici. Ti by nejraději vyhnali všechny Ukrajince včetně matek s dětmi do těch rozbořených měst. Občas se potkám s otázkou proč nejdou muži, kteří u nás pracují do války. Vím, že někteří odešli a z nich už jich také několik padlo. Vždy však položím otázku, komu by se chtělo umírat? Díky všem, kteří bojují a jen obvyklý slogan Sláva Ukrajině! Je potřeba Ukrajině pomáhat jak to jen jde a ne se neustále dohadovat jestli máme vůbec něco dát.
Dnes 15. června Rusové zasáhli slavný kostel v Kyjevě. Člověku se svírá srdce, když vidí tu nádhernou historickou památku v plamenech. A srdce se mi svírá při pomyšlení, že u nás existuje někdo, komu je to zdánlivě všechno jedno a bohužel jsou to i lidé, kteří sedí v naší vládě.
Nedá mi nezmínit Okamurovy odporné plakáty, kterými se stále chlubí a obhajuje je. Podle mně jsou odporné už tím, že je vidí i děti, které nezajímá jejich účel, ale vidí pouze ty nechutné fotografie. Nejhorší byly ty obrovské plachty vystavené na Václavském náměstí. Domnívám se, že nesplňují účel, kterým je Okamura obhajuje. Jsou odporné a rasistické a jsme ráda, že to uznal soud ale vadí mi, že se ješitný Okamura nad sebou nezamyslí a proti rozhodnutí soudu se odvolává.Domnívám se, že ho měla sněmovna vydat, aby si sám tuto odpornost obhajoval. Zajímavé, že mají poukazovat proti migraci a příchodu lékařů ze zahraničí. Proč k nám tedy vláda pozvala lékaře a zdravotníky z Filipín?
