Článek
Na koncert V. Dyka, který se odehrál v O2 aréně vloni koncem listopadu, jsem si k běžné vstupence za 2 500 Kč koupila i VIP Experience vstupenku za 9 500 Kč. Jednak proto, že jsem měla Vojtu Dyk ráda jako talentovaného muzikanta a zpěváka, a také proto, že mě trochu děsí velké davy lidí. Doufala jsem v nějakou VIP zónu, kde po mně nebudou šlapat stovky dalších lidí. Zónu, kterou mi popisovali kamarádi z jiných akcí v O2 Aréně. Chráněné, oddělené prostředí a stoly prohýbající se bohatým občerstvením.
Kapela nepřišla
Součástí VIP Experience mělo být i krátké setkání s kapelou a zpěvákem dvě hodiny před koncertem, tzv. meet and greet, a hlavně after party po koncertě.
Nic z toho se ale nekonalo. Na meet and greet do holé, pusté místnosti kdesi uvnitř O2 arény nikdo z kapely nedorazil. Nám, VIP hostům, nenabídli ani čistou vodu natož obvyklý welcome drink. Po chvíli čekání přišel jen Vojta. V teplákách, mikině a pantoflích. VIP hosté byli oblečeni slavnostně. Vojta působil ospale a trochu nepřítomně. Odpověděl na pár otázek a chystal se k odchodu. Trapnost vznášející ve vzduchu by se dala krájet. Pak něčí ostrý hlas zavelel, že se můžete s Vojtou vyfotit. Jako skupina. Bylo nás ale hodně, tak nás rozdělili do dvou skupin. Fotky prý pak najdeme na nějakém webu.
Jděte pryč a kupte si merch
Trapné ticho vzápětí rozřízlo nepříjemné zaječení černovlasé dámy, která neměla ani tolik slušnosti, aby se představila: „Kdo je už vyfocený, ať jde dolů. Tam si můžete koupit merch.“ Až dodatečně mi někdo řekl, že to byla manažerka Vojty Dyka.
Vyšokovaní a ponížení jsme potupně sešli dolů do haly, kde jsme čekali další skoro dvě hodiny, než začne koncert. Žádná slibovaná hosteska, která nás dovede na místo, žádný ohraničený sektor. Seděli jsme mezi dalšími běžnými účastníky koncertu. Říkali jsme si, že tyto nepříjemné zážitky napraví after party po koncertě, na kterou jsme se všichni ohromně těšili.
After party se pro nás nekonala
After party, tj. večírek, na kterém se umělci po koncertě, divadelním představení apod. setkávají se svými přáteli a fanoušky, měla začít hned po skončení koncertu, ve 22.00 hodin v hotelu naproti O2 aréně. Tak to bylo alespoň uvedeno na vstupenkách.
Šlo nás víc pospolu. U vchodu do hotelu jsme se rozhlíželi, kam vlastně máme jít. Najít hostesku, která nám řekla, kam máme jít, nebylo snadné.
Dost nás překvapilo, když jsme se dověděli, že si můžeme buď sednout do hotelového baru, kde ale za vše, co si objednáme, budeme platit, nebo můžeme jít do prostoru za bar, kde je občerstvení zdarma.
Prázdná černá nora a pár misek s olivami pro několik desítek hostů
Šli jsme do určené místnosti za barem, do malé, černé nory, kde ve tmě stálo několik prázdných stolků. Jen na některých z nich stála i sklenička s pár slanými tyčinkami. Těmi nejobyčejnějšími. Když si oči zvykly na tmu, uviděla jsem malý podlouhlý stůl a na něm asi deset bílých misek z poloviny naplněných olivami. Také těmi malinkými, nejobyčejnějšími. Vedle na stolku stálo pár malých láhví s vodou a nealkoholickými nápoji. Obsloužit jsme se mohli sami. U třetího stolku s pár lahvemi vína obsluhovali číšníci. Aby si někdo nenalil víc, než asi dvě polévkové lžíce na dno sklenice, které rozlévali oni.
Vojta ani nikdo z kapely nepřišel
Nyní už trapnost přerostla v hulvátství pořadatele. Tohle je ta slibovaná VIP after párty? Sem za námi přijde Vojta Dyk a jeho kapela? Vždyť ho v té tmě ani neuvidíme. Hladoví a naštvaní jsme čekali, kdy umělci dorazí. S každou přibývající půlhodinou bylo jasnější a jasnější, že nepřijdou. Měli se svými kamarády v tom samém hotelu, jen o nějaké patro výš, soukromou after party. Bez nás. Zjistila to náhodou jedna z nás VIP experience, která si objednala ubytování v tomto hotelu a potkala Vojtu na chodbě, když šla do svého pokoje. Když se pokusila k jeho after party připojit, zabránili jí ve vstupu. Vrátila se k nám dolů a podělila o zkušenost. Viditelně zuřila.
Po hodinách čekání smutně domů
Po hodině a půl stání a zbytečného čekání jsem si vzala kontakt na pár z přítomných a stejně naštvaných majitelů VIP Experience vstupenky a odjela domů.
Druhý den jsem napsala reklamaci a požádala o vrácení peněz za VIP vstupenku. A taky zveřejnila můj příběh na sociální síti. Redaktor, který bez skrupulí ukradl a použil ke svému článku moje fotky, oslovil manažerku V. Dyka Karolínu Al-Eraidiovou. Ta mi přes článek vydaný redaktorem arogantně vzkázala toto: „Řeší to aréna, která již madam a dalším dvěma poslala vyjádření. Posílají jim hezký mail, že jim nabídnou nějaké další služby v aréně, ale „papírově“ nemají na žádnou stížnost nárok, neboť si evidentně nepřečetli, co si kupují. Stížnost je neoprávněná, na lístku měli uvedeno osobní setkání meet and greet s Vojtou před koncertem, kdy měl Vojta proslov a mohli mu klást nějaké otázky. Následně probíhalo focení. To vše se stalo.
Dále byl součástí VIP balíčku speciální sektor a oficiální pozvání na after party pro sponzory, kde měli kupující neomezenou konzumaci alkoholu a občerstvení. Vojta sem ale dorazit neměl, protože měl vlastní párty s rodinou, kapelou a kamarády. Z vlastní vůle se tam však stavil na pár minut poděkovat, ačkoliv na lístku jeho účast nebyla. Jejich stížnost tedy spočívá v tom, že čekali, že s nimi Vojta propaří noc, místo aby ji strávil se svými nejbližšími.“ Tolik manažerka Al-Eraidiová.
Lži a bezbřehá arogance
Nejen, že manažerka měla tu neobyčejnou drzost tvrdit, že pár misek s olivami a pár tyčinek na stole je after party za skoro deseti tisíc korun, ale ještě tvrdila, že se za námi Vojta Dyk na chvíli stavil. Nestavil. Někteří, s kterými jsem po koncertě zůstala v kontaktu, na něho čekali až do rána. Zbytečně.
Další lží byl fakt, že si nikdo z nás nekupoval vstupenku na party pro sponzory. A jestli má paní manažerka představu, že takto má vypadat poděkování sponzorům v rámci after party, pak možná o sponzory do budoucna přijde.
Číst umím dobře, to manažerka nevěděla, co prodává
Přečetla jsem si dobře, co jsem si koupila. Problém je v tom, že paní manažerka neví, co je to after party a plete si, nebo možná vůbec nezná rozdíl mezi jednotlivými společenskými akcemi. To, co nám nabídli, by se dalo považovat nanejvýš za tzv. „Číši vína“. Tedy za předpokladu, že by přišel někdo z umělců.
Manažerka lhala i o vyjádření O2 arény
Manažerka se mýlila i v tvrzení, že nám O2 aréna napsala hezký mail s nabídkou nějaké další služby. Tým O2 arény mi opravdu za pár dní po obdržení mojí reklamace poslal mail. Stálo v něm ale toto:
„Po dohodě se spolupořadatelem akce jsme se rozhodli vrátit Vám celou částku za VIP Experience obsahující Meet & Greet před koncertem a After Party ve výši 9 500 Kč.
Věříme, že nám zachováte přízeň i nadále.“
Tým O2 areny / Bestsport a.s.
Spolupořadatelem O2 arény byla právě už zmíněná manažerka V. Dyka.
Ozvali se mi další poškození
Na základě mého povzdechnutí si na sociálních sítích se mi ozvalo několik desítek stejně podvedených a naštvaných lidí. Sdíleli jsme spolu, jak postupujeme, a kdo už dostal odpověď od pořadatelů a jakou, a kdo ještě ne. Nakonec nám všem, kteří jsme podali reklamaci, vrátili celou částku za VIP Experience ve výši 9500 Kč.
Z celého příběhu, kdy jsme se radili i s několika právníky, vznikla následující zkušenost. Není potřeba podávat žalobu a řešit vše občanskoprávní cestou, která je zdlouhavá a hodně drahá, na což manažerka Vojty zřejmě spoléhala. Správné a nejrychlejší řešení, které vás nebude stát ani korunu, je nedříve napsat reklamaci. Když pořadatel reklamaci zamítne, je potřeba se obrátit na Českou obchodní Inspekci (ČOI). Podrobnosti najdete na tomto webu:
Jen pamatujte, že je dobré mít foto nebo video dokumentaci toho, co reklamujete, a také svědky, kteří potvrdí, že fotky a nahrávky jsou pravdivé. Tím se vše usnadní a urychlí.
A kdybyste někdy narazili na arogantního pořadatele, tak jako já, braňte se.
