Článek
Mladí lidé, jako David Budai, na jehož článek popírající, že důchodci strádají a nemají na maso, nemají vůbec reálnou představu o tom, jak důchodci ve skutečnosti žijí. Průměrný důchod, který momentálně činí cca 21 tisíc korun, se jim zdá přiměřený nebo dokonce příliš velký. Průměrný důchod podle nich stačí na to, aby dokázal lidem zajistit důstojný život ve stáří. S tím rozhodně nemohu souhlasit.
Pokud někdo celý život pracoval, prý nebude ve stáří živořit
Znám osobně skvělou paní učitelku, která pracovala celý život, vychovala dvě děti a nyní, když je v důchodu, zůstává jí po zaplacení nájemného 5,5 tisíce korun na měsíc. Co si z této částky, kterou dokáže čtyřčlenná rodina utratit za jednodenní návštěvu v akvaparku nebo za velký nákup v supermarketu, může dovolit koupit osmdesátiletá vdova? Když zaplatí mobil a televizi, zůstane jí 4,5 tisíce korun na celý měsíc. To stačí s bídou na jídlo, prací a čistící prostředky do domácnosti. Na oblečení, boty natož kulturu nebo dokonce cestování to už rozhodně nestačí.
Boty jednou za tři roky, oblečení jako dárek
Máte-li na měsíc rozpočet na všechno pouze 5,5 tisíce a potřebujete mobil, abyste si mohli zavolat pomoc v případě nějaké náhlé zdravotní příhody a nechcete-li trávit večery koukáním do zdi, ale na televizi, zbude vám 4,5 tisíce. To si pak opravdu nemůžete dovolit koupit hovězí maso, jehož cena začíná někde kolem 300 Kč za kilogram a počítáte každý den i rohlíky. Počítáte prostě všechno, abyste ušetřili na boty, protože potřebujete zdravotní a jejich cena se p0hybuje od dvou tisíc výše. To stejné se týká oblečení. S ošacením paní učitelce vypomáhají její děti. Kupují jí oblečení místo dárků.
Brýle, vitamíny, potravinové doplňky, rehabilitace
A teď si k tomu připočtěte, kolik tisíc dnes stojí dioptrické brýle, vitamíny a potravinové doplňky, které vám doporučuje lékař, ale recept vám na ně nenapíše. Uhradit si je musíte sami. To stejné se týká rehabilitace. Pokud máte nějaké problémy s pohybovým aparátem a nejste zrovna po úrazu, lékař vám předepíše pět cvičení s fyzioterapeutem jednou do roka. Zbytek si musíte zaplatit sami, pokud nechcete trávit život v neustálých bolestech. A jedna návštěva u fyzioterapeuta stojí obvykle mezi 1000 a 1500 Kč.
Kultura a cestování? Zapomeňte!
Představa, že z průměrného důchodu po zaplacení nájmu si můžete dovolit chodit za kulturou nebo dokonce cestovat, je rovněž zcela nereální. Vstupenka do divadla dnes stojí od 900 do 2500 korun a více. Pokud máte rádi operu a nechcete sedět v hledišti úplně vzadu, protože už špatně vidíte i slyšíte, pak budete muset do peněženky sáhnout ještě hlouběji. To stejné se týká koncertů vážné hudby nebo baletu.
Na operu či koncert filharmonie může paní učitelka zapomenout. To je něco, co si ze svého průměrného důchodu nemůže dovolit. A cestování už vůbec ne. I krátká cesta vlakem nebo autobusem za vnoučaty je finančně nákladná z pohledu všeho dalšího, co je nezbytné pro život. Třeba jako už výše zmíněné brýle. Bez těch se prostě neobejde. Bez kultury a cestování musí. Možnost mít vlastní auto, které měla dokud pracovala, je nyní pro ni naprostá sci-fi.
Nedůstojná kvalita života
Autor článku, na který reaguji, tvrdí, že „žijeme v zemi, kde jsou důchody dostatečně vysoké, aby dokázaly pro většinu lidí zajistit důstojný život ve stáří. Pokud někdo pracoval, s velkou pravděpodobností nebude v důchodu živořit. Zároveň ale nemůžeme očekávat, že nám státní důchod zajistí život v luxusu nebo že nám zaplatí tři exotické dovolené ročně. Jestli někdo takový život v důchodu očekává, rozhodně mu ho nemůže financovat stát.“ Podobných názorů se objevuje na internetu více. Lidé, kteří píší taková slova, evidentně vůbec nevědí, jak žijí lidé, kteří celý život poctivě pracovali, a přesto mají průměrný důchod. A to, co jim z něho zbude po zaplacení nájmu, rozhodně nestačí na důstojný život. Nestačí ani na jídlo a oblečení a běžnou drogerii. A na návštěvu u holiče nebo kadeřníka jednou za měsíc.
Ne každý má vlastní byt
Ti, kteří si myslí, že si důchodci žijí dobře z průměrného důchodu, zřejmě vycházejí z mylné představy, že každý z nich má svůj vlastní byt. Ideálně družstevní. Pokud máte vlastní domeček, jeho údržba vás přijde na víc než pronájem bytu. A domnívám se, že seniorů, kteří bydlí ve vlastním bytě, a ne v podnájmu, nebude většina, jak se mylně domnívají autoři článků, kterými jen dráždí emoce čtenářů a podněcují k negativním myšlenkám vůči seniorům.
Ale podívejme se i na to, že příjemce průmětného důchodu ve výši 21 tisíc bydlí ve vlastním bytě. Poplatky za energie, vodu apod. činí cca 6-7 tisíc měsíčně. Zbude 15 tisíc. Když od toho odečtete 6 tisíc měsíčně na jídlo a prací a čistící prostředky do domácnosti (tj. pouze 1500 týdně), zbývá 9 tisíc. Odečtěme 1200 za kadeřníka, 1000 za mobil, televizi a internet, 700 za zdravotní pedikúru a 500 za zdravotní manikúru, zbývá 5600 Kč na oblečení, boty, kulturu, cestování. To jistě není málo. Ale zapomněli jsme na léky a potravinové doplňky. Ty stojí obvykle kolem tří tisíc měsíčně. Péče o zdraví ve stáří je náročnější než u mladého člověka. Zbývá 2600 korun. Za to si může senior dopřát lékařem doporučené dvě návštěvy u fyzioterapeuta a je na nule.
A kde jsou prostředky na kulturu a cestování? A třeba i na kafíčko s kamarádkami v cukrárně. Nebo na výlet do ZOO s vnoučaty. Nebo na oběd s rodinou. O možnosti mít a provozovat auto ani nemluvě.
Takže vůbec nejde o tři luxusní dovolené ročně, ale o zcela běžný, skromný, důstojný život a ne současné živoření.
