Článek
Supermarket uprostřed sídliště, ani malý, ani velký, prostě takový běžný, do jakého možná chodíte i vy každý den pro obvyklý nákup. Supermarket, kde zákazníci i prodavačky a prodavači zažívají značný stres každé pondělí a čtvrtek, kdy začínají akce inzerované v letácích. Hned, jak se ráno otevře, nahrne se dovnitř zástup těch, kteří chtějí koupit zboží v akci dříve, než se vyprodá. Není totiž nic neobvyklého, že už po pár hodinách prodeje slyšíte od rozmrzelých prodavaček, že zboží v akci už není. Jen do vyprodání zásob, upozorňují reklamní letáky. Ale jak velké ty zásoby jsou, se nedozvíte.
Pamatuji si situaci z jiného supermarketu, kdy se kachny v akci prodaly za 7 minut od otevření prodejny. Obchod jich dostal totiž jen dvě malé bedýnky, a tak kachny byly hned pryč. Nedivím se proto zejména důchodcům, že si raději přivstanou, aby si mohli koupit zboží za nižší cenu, než obvykle. Žít z malého důchodu není snadné ani veselé.
Pomačkaná nebo nedozrálá
Tentokrát se nejednalo o kachny, ale o rajčata. Cena 21,90 za kilogram byla až podezřele nízká. V červnu takhle nízká cena, jaká není obvyklá ani na konci srpna, kdy sklizeň rajčat vrcholí, často znamená, že zelenina je méně kvalitní, než jindy. Kupující už předem tak nějak podvědomě očekává, že rajčata budu buď bledá a nedozrálá, nebo pomačkaná. Nebo budou opadávat ze zelených větviček, s kterými se prodávají, což znamená jediné, že se brzo začnou kazit, hnít nebo plesnivět.
Kupující má právo prohlédnout si zboží
Drobná stařenka stála u krabic vysoko na sebe naskládaných a plných tzv. keříčkových rajčat. V každé krabici byly úhledně položené na sebe zelené větvičky s rajčaty. Větvičky směrem nahoru, hlavičky rajčat směrem dolů. Nebylo proto vidět, jestli rajčata nejsou zespodu nějak poškozená.
Stará paní pomalu a opatrně brala do rukou jednotlivé větvičky a dívala se, jak rajčata vypadají zespodu. Přirozeně hledala ta nejzralejší a bez pomačkání či drobných trhlin ve slupce. Ne na každé větvičce totiž byly všechny plody stejně zralé. V hodně případech byly jeden nebo dva ze čtyř či pěti plodů příliš bledé, jen světle růžové. Tam, kde byly všechny plody zralé, jeden či dva měly pro změnu drobné škrábance na slupce. Vůbec jsem se drobné, tiché paní nedivila, že vybírá tak pečlivě. Navíc nikoho v tu chvíli nezdržovala, stála u bedýnek sama. Když jsem se postavila vedle ní, a zatím jen očima vybírala, který keříček si prohlédnu, než ho dám do košíku, překvapila mě reakce kolemjdoucí prodavačky. Spíš běžící, než jdoucí. Bylo zřejmé, že má hodně naspěch.
Příliš hlasitá výtka snadno vystraší
„Nemají zlaté prdelky, nemusíte se v nich přehrabovat. Všechny jsou stejné. Dávali jsme je sem dnes ráno,“ uslyšela jsem tvrdý hlas vysoké blondýnky ve firemním oblečení supermarketu. Prodavačka, nebo možná přímo sama vedoucí prodejny, proběhla rychle kolem nás. Přesto stačila za běhu staré paní hlasitě vyhubovat. Trošku jsem se lekla té hlasitosti. Prodavačka byla nejméně o hlavu vyšší než já a stařenka byla ještě o asi půl hlavy menší než já. Vysocí lidé si zřejmě neuvědomují, že když hlasitě zakřičí na někoho o hlavu a půl menšího, tak ho snadno vystraší. Já se tedy lekla. Stařenka, jen víc sklonila hlavu a snažila se rychle odejít na druhou stranu regálu, aby ji statná prodavačka neviděla. Zmizet z dohledu. Vypadala nejen vystrašeně, ale i velice smutně.
S výběrem nemusím spěchat
Podívala jsem se tázavě na pokřikující prodavačku. Ta se v běhu ještě otočila, a teď už směrem ke mě zavolala: „Už se v tom přehrabuje snad půl hodiny.“ Jako by zákazník měl snad nějaké předem určené časové limity na výběr zboží. Jakoby neměl právo si v klidu vybrat, jaké zboží si chce koupit. Přitom prodejnu otevřeli teprve před patnácti minutami, takže stará paní se nemoha přebírat v rajčatech půl hodiny, ani kdyby chtěla.
„A se stříbrnýma prdelkama rajčata máte?“ ozval se vedle mě další ženský hlas. „Nebo s puntíčkovanýma?“ Ten vtipný dotaz uvolnil stres a napětí vznášející se ve vzduchu. Prodavačka se zastavila, chvílí jí cukal obličej, jak si chtěla udržet tvář přísné manažerky, ale nakonec se rozesmála. Ne moc, jen trochu, ale stačilo to k tomu, aby se nepříjemné napětí uvolnilo.
Ohleduplnost nikoho nezabije
Chápu prodavačky, které mají velmi náročné zaměstnání a zvláště ve dnech, kdy začínají akce, jim někteří zákazníci musejí doslova hrát na nervy. A nejenom v tyto dny, každý den. Ráno, v poledne, večer. Ve všední dny i o víkendu. Všechny ty ženy, a mnohde i muži, si zaslouží náš obdiv k jejich práci. Přesto, když je toho na ně někdy víc, než jejich nervy zvládají, neměli by si vylévat zlost na bezbranných starých lidech. Na stařenkách a stařečcích, kteří vyrostli v jiné době, a pro které je současný svět příliš rychlý a někdy i moc složitý. Za pár desítek let budou stejní. Křehcí, bezbranní a ohleduplnost potřebující.
