Článek
Výše uvedená teze pochází z článku Vladimíra Vokála Dvě „áíčka“, dvě reality a potlačená pravda (MF DNES, 10. 1. 2026). Podle mého názoru by každý, kdo chce o něčem něco psát, měl především o tématu získat alespoň minimum informací. V tomto případě stačí jedna větička na Wikipedii (bohužel musíte na anglickou, česká „informace“ je sice rozsáhlá, ale podstatu se tam nedovíte).
Artificial intelligence (AI) is the capability of computational systems to perform tasks typically associated with human intelligence, such as learning, reasoning, problem-solving, perception, and decision-making. Tedy: AI je schopnost výpočetních systémů provádět úkoly, které jsou obvykle spojovány s lidskou inteligencí, jako je učení, uvažování, řešení problémů, vnímání a rozhodování.
Jinými slovy: AI imituje chování člověka a napodobuje jeho způsoby řešení nejrůznějších problémů. Chcete-li po ní, aby nezpochybňovala veřejný výklad světa, musím se vás nejdříve zeptat, co že to po ní vlastně chcete. Co to je – “veřejný výklad světa“? Já to nevím, a dokud mi to nevysvětlíte, musím se domnívat, že to nevíte ani vy. A když to neví člověk, jak to má vědět AI, která ho má napodobovat?
Veřejný výklad světa – čí výklad to je? Je to ten váš? Nebo můj? Je dalajláma člověk? Jistě. Byl Hitler člověk? Bohužel ano. Předložte těm dvěma naprosto stejný problém. Myslíte si, že ho budou řešit stejně?
Má-li stroj imitovat lidské uvažování, je třeba toto uvažování co nejvěrněji matematicky modelovat. A protože uvažování člověka není a ani nemůže být černobílé, nestačí na to klasická logika, která zná jen jedničku a nulu, pravdu a lež.
Když polský matematik Jan Łukasiewicz objevil pro matematiku polopravdu s hodnotou jedna polovina, asi netušil, že současná logika (fuzzy logika) může pracovat dokonce s nekonečně mnoha hodnotami mezi nulou a jedničkou.
Softwarový systém může mít k dispozici několik desítek až několik tisíc či dokonce milionů výroků expertů v dané oblasti, říkejme jim prohlášení. Na základě dostupných informací experti radí, jak řešit typické problémy. Například: Hoří dům, vy jste ve třetím patře, oheň už máte za dveřmi a nemůžete dolů. Hasiči sice jedou, ale jsou daleko. Experti mají ten nejpřesnější popis situace, jaký mohou mít (jak rychle se požár šíří, co kde bude jak rychle hořet, kde a proč se můžou zdržet hasiči, jaká je pravděpodobnost, že někde nabourají a nepřijedou vůbec, jak tvrdý je povrch, kdybyste eventuálně vyskočil z okna).
Každý expert vyhodnotí situaci podle svých zkušeností a může poradit v podstatě dvě věci: Větší šanci na přežití máš, když zůstaneš v bytě a počkáš na hasiče. Druhá rada: hasiči přijedou pozdě, takže větší šanci na přežití máš, když vyskočíš.
Dvě naprosto protichůdné rady. Která je správná, co je „pravda”? Takto se ptát nelze. Žádná informace, kterou mají experti, totiž není „stoprocentní“. Jedna vstupní informace má podle někoho pravdivost 0,9, druhá podle jiného 0,96, třetí 0,62, čtvrtá jen 0,4998. Co je ještě pravda a co už je lež? Každý expert může mít trochu jiný názor. Stoprocentní proto není ani žádná expertní rada.
Experti i příjemci jejich rad jsou jenom lidé, každý může uvažovat trochu jinak, proto fuzzy logika modeluje více základních typů lidského uvažování.
Jeden její model se například řídí zásadou „pravda je to, co tvrdí aspoň jedno prohlášení“. Takže i když deset expertů řekne „neskákej a počkej na hasiče“, stačí jediný, který poradí opak, a vy si myslíte, že můžete skočit. To je model „naivní hazardér“.
Jiný se se domnívá, že pravda je to, co není v rozporu se žádným prohlášením. Takže když několik expertů řekne „vyskoč levým oknem“ a pár dalších radí „vyskoč pravým oknem“, tento model začne řešit problém, jak vyskočit oběma okny najednou. A bude ho řešit tak dlouho, dokud to za něj nevyřeší oheň, anebo hasiči. To je model „zbabělý inteligent“. Mimochodem – zbabělým inteligentem byl i známý sci-fi počítač Hal 9000.
A potom jsou tu modely, které měří pravdu podle toho, kolikrát byla vyřčena. A ty jsou překvapivě zajímavé. V klasické dvouhodnotové logice je úplně jedno, kolikrát pravdu zopakujete. Jedna plus jedna budou úplně stejné dvě, ať to řeknete jednou, anebo tisíckrát.
Ve fuzzy logice to tak být nemusí. Tam to platí pouze v případě, že opakovaná pravda je stoprocentní, tj. má pravdivost jedna (například výrok 1+1=2). Informace, která není úplně jistá, je zpracovávána v podstatě dvojím způsobem – její pravdivost se opakováním buď zvyšuje, anebo snižuje.
Použijeme-li tzv. zbabělou disjunkci, pravdivost zvyšujeme. Pravdivost výroku „v1 a ještě jednou v1“ stanovíme jako prostý součet v2=v1+v1, který však nesmí překročit jedničku. Je-li tedy např. v1=0,4, pak v2=0,4+0,4=0,8. Je-li v1=0,75, pak by prostý součet překročil jedničku. To se ale nesmí stát, takže v tomto případě je v2=1.
Lze ale také použít odvážnou konjunkci, která pravdivost naopak snižuje. Pravdivosti sice také nejdřív sečte, ale od tohoto součtu následně odečte jedničku. Tedy v2=(v1+v1)-1 s tím, že výsledek tentokrát nesmí být menší než nula.
Pokud tedy někdo svému sdělení stoprocentně věří, má za to, že pravdivost jeho informace je jedna. Ta jednička se nezmění ani zbabělou disjunkcí, ani odvážnou konjunkcí, takže nemá smysl ji opakovat. Stoprocentní pravdu, vážený pane redaktore, potlačit nelze. A neumí to ani AI.
Jestliže někdo tutéž informaci opakuje, je to podezřelé. Pak jí buď sám sice věří, ale není o ní přesvědčen úplně stoprocentně (např. v1=0,99), anebo naopak vědomě šíří nepravdu, kterou ovšem model nepovažuje za úplně absolutní lež (např. v1=0,01).
Jak zareaguje příjemce takto opakované informace? Pro zbaběle disjunktujícího bude pravdivost růst. A to i v případě, že ji napoprvé považuje za téměř absolutní lež. Je-li totiž např. v1=0,01, pak po zopakování je v2=v1+v1=0,1+0,1=0,2. Opakujete potřetí? Pak v3=v2+v1=0,2+0,1=0,3. Opakujte tuto lež stokrát a, světe, div se – dostanete pravdu. Zbabělá disjunkce je dnes proto zcela právem nazvána po Josephu Göbbelsovi.
Odvážně konjunktující příjemce ovšem stejnou situaci vyhodnotí úplně jinak. Když informaci považuje za téměř úplně pravdivou (např. v1=0,99) a uslyší ji jednou, na její pravdivosti se nic nezmění. Uslyší-li ji ale podruhé, zbystří. Zeptá se sám sebe, proč to někdo opakuje, a v názoru na pravdivost znejistí: v2=(v1+v1)-1=(0,99+0,99)-1=0,98. Uslyší to potřetí v3=(v2+v1)-1=(0,98+0,99)-1=0,97. A co se stane, když totéž slyší dnes a denně? Rok, dva, stále dokola… Stokrát opakovaná pravda se pro něj stane lží.
Tento model se dosud běžně nazývá anti-Göbbels. Osobně bych navrhoval, aby se přejmenoval na Petr Fiala. Přesně podle tohoto modelu se totiž naše minulá vláda otrávila svojí vlastní pravdou.
Takže ano – AI může potlačovat pravdu. Ale jenom tu, o které lze s úspěchem alespoň trochu pochybovat. A činí tak jenom proto, že tak uvažují někteří lidé. A naopak – AI může adorovat lež. Ale jenom tu, na které může aspoň někdo shledat zrnko pravdy. Výrok 1+1=3 asi nebude pravdivý ani pro nejfanatičtějšího nacistu, i kdyby mu ho tisíckrát opakoval sám Göbbels.
Vladimír Vokál píše, že umělá inteligence nevnucuje jednu pravdu, ale naopak jich nabízí až příliš mnoho. Na míru každému, kdo si ve své lenosti nevybírá pravdu, ale komfort.
Vážený pane redaktore, zapřaháte vůz před koně – je to přesně naopak. Pravdu podle toho, co komu vyhovuje, si člověk vybírá od nepaměti a umělá inteligence se ho dnes jenom snaží dohánět a napodobovat. Koneckonců i vy jste si svým článkem se vším komfortem právě ušil svoji pravdu na míru. A že jste tak učinil zřejmě hned poté, co jste si jen pohrál se dvěma počítačovými programy, to také nesvědčí o tom, že jste své pravdě věnoval nějakou zvlášť velkou píli.
Tvrdíte, že se společnost „může přestat shodovat v základním popisu reality“. Nemůže. Jednoduše proto, že se v něm nikdy neshodovala a obávám se, že se ani nikdy neshodne. Můžete se jistě domnívat, že se rozkládá, ale vinit z tohoto rozkladu umělou inteligenci je přinejmenším hrubým omylem.
Apropos: Představte si celou lidskou společnost obrazně namačkanou do jediné místnosti ve třetím patře hořící budovy. Lidstvo, které se „shodlo v základním popisu své reality“ a které jednalo „jako jeden muž“. Je úplně jedno zda jako naivní hazardér všichni lidé vyskočili, anebo zbaběle a inteligentně všichni čekali na hasiče. A ve druhé místnosti téhož patra lidstvo rozložené, které se neshodlo. Jedna jeho třetina zůstává, druhá skáče levým oknem a ta třetí pravým. Co myslíte – která společnost má větší naději na přežití?
