Článek
Už mi nestojí. Tedy - myslím ten rozum. Rozběhl se mi a já jsem leccos pochopil.
Zlatý Ámos je anketa, do které učitele přihlašují jejich žáci. V přihlášce musí svého učitele náležitě vychválit a učitel s tou chválou musí souhlasit. Do vyšších kol postupují ti učitelé, jejichž žáci je vychválí lépe, než se to povedlo žákům jejich soupeřů. Vítězem se stává nejlépe vychválený učitel (zdroj).
Jaký je asi zájem o účast v této soutěži? Několik čísel. Rekordní počet přihlášek (92) byl zaznamenán v roce 2020 zdroj. Letos 64 zdroj. V roce 2024 přitom v regionálním školství působilo 163 200 učitelů zdroj.
A tak si kladu otázku: Jací učitelé se asi hlásí? Jaký učitel má zapotřebí exhibovat v nějaké reality show a nechat se veřejně vychvalovat svými žáky?
Kromě počtu přihlášených dává jasnou odpověď i zlatý Ámos na úvodním obrázku. Ten tam vzal dvě tři nejjednodušší vlastnosti komplexních čísel, začal je bezmyšlenkovitě otrocky a chaoticky rozepisovat a bez kalkulačky by se výsledku nedobral. Postup hodný velmi podprůměrného žáka. To, co předvádí, není matematika. Šikovný maturant by nejspíš tytéž jednoduché vlastnosti zpracoval svým mozkem a z hlavy řekl, že na otázku a) odpovídá řešení „rovnice“ (-30)*m=-180 a na otázku b) pak číslo (-4)3.
O tom, jak si zlatý Ámos představuje geometrii, jsem nedávno psal zde, a tak alespoň ještě nerovnici:
Zlatý Ámos řeší maturitní nerovnici „metodou kreslení přímek“
Po několika řádcích „jednoduchých výpočtů“ náš Ámos (opět "jednoduše") rozdělí danou rovnici pomocí grafů lineárních funkcí na čtyři případy a potom nějak počítá, kolik je kde v jeho obrázku jakých znamének.
Student prvního ročníku gymnázia by před půl stoletím viděl ve stejné nerovnici dva nulové body, takže případy jenom tři. A všechny by vyřešil opět téměř zpaměti. Bez lineárních funkcí, bez grafů a bez počítání nějakých znamének. A aby se Cermat nažral a myšlenka zůstala celá, do záznamového archu by napsal asi toto:
Jak by nerovnici řešil maturant před půl stoletím
Valášek matematiku neumí a ve všech jeho vystoupeních je to bohužel vidět a slyšet. Zahrne vás informacemi typu „když se to násobí, tak se to sčítá…“, „prdlajs, mně stačí, když to padne semhle nebo semhle“. Minutu přemýšlí o tom, proč k výpočtu obsahu lichoběžníku potřebuje jeho výšku a další dvě minuty potřebuje k tomu, aby ji ve svém obrázku objevil. Když s vynaložením veškerého intelektuálního úsilí, kterého je schopen, zjistí, že bude potřebovat „nějakou Euklidovu větu o výšce nebo něco takovýho“, začne listovat v matematických tabulkách. Ono se to totiž u nich „jenom zmiňuje v semináři, když je na to čas“, takže to zpaměti neumí. A když pomocí nezbytné kalkulačky zjistí, že 8*12,5 =100, je to „super krásná úloha“. Rovnoběžka je pro Valáška „todlencto“, které sestrojuje šmrdláním.
To, co učí, není matematika. Je to tragikomická parodie matematiky.
Kdysi jsme si svých učitelů vážili proto, že byli mistry svého oboru a dokázali nás zvedat na svoji úroveň. Dnes? Na středních školách navzdory zákonům této země učí lidé bez vysokoškolského vzdělání. Glorifikováni jsou ti, kteří o tom, co učí, nemají ani ponětí a kteří dobrovolně klesají na úroveň svých nejslabších žáků. Čím hlouběji, tím lépe. Marek Valášek je toho velmi smutným důkazem.
Mezi hloupými nevzdělaný král
