Článek
Každé ráno si slíbím totéž: Dnes budu v klidu. Nebudu reagovat impulzivně. Budu ta klidná, vnímavá matka, co má situaci pod kontrolou.
Pak otevřu oči a slyším: „MÁÁÁMÍÍÍ, UŽ JSEM BUDÍCÍ!“
Ano, slyším. Celý dům slyší. Pravděpodobně i sousedé na dovolené.
Ranní realita versus ranní ideály
Moje představa o pozitivitě se v tuto chvíli nachází kdesi mezi polštářem a brutální realitou. Snažím se ji najít, ale moje tělo už ví pravdu: bez kávy jsem jen biologický organismus na automatickém pilotu.
Tápu do kuchyně. Představuju si ten klíčový moment. Ticho. Šálek. Horká káva. Civilizace.
A tam čeká prázdná nádoba na zrnka. Úplně prázdná. Bez obsahu. Bez naděje.
To je přesný okamžik, kdy se z „milující matky“ stává „živoucí varování“.
Pokus o zachování klidu
Říkám si: Dýchej. Pozitivita je rozhodnutí, ne stav mysli.
Zatímco provádím dechová cvičení, děti řeší fundamentální otázky jako:
– Kdo snědl poslední jogurt
– Kdo komu ukradl ponožku
– Kdo na koho dýchá příliš hlasitě
Partner se zeptá: „Máme ještě kávu?“
Ne. Nemáme. Ale máme nervy. Moje. A ty běží na posledních pěti procentech baterie.
Pozitivní komunikace na limitu
Snažím se mluvit klidně:
„Prosím, připravte se.“
„Prosím, nekřičte na sebe.“
„Prosím, nedotýkejte se navzájem.“
Zní to profesionálně. Jako osvícená výchova. Uvnitř ale probíhá monolog: Jestli ještě jednou někdo řekne slovo „MAMI“, zmizím do paralelního vesmíru.
Svět bez kofeinu je jiný svět
Bez kávy je všechno osobní útok. Dokonce i zvuky.
Děti nejedí. Provádějí sonický experiment.
Dveře se nezavírají. Testují strukturální integritu domu.
Otázky nejsou dotazy. Jsou to filozofické výslechy.
„Mami, proč?“ „Mami, kdy?“ „Mami, co když?“ „Mami, a potom?“
Bez kofeinu nemám odpovědi. Mám jen hlubokou únavu z existence.
Pozitivita versus realita
Snažím se zůstat optimistická:
„Zvládneme to.“ „Je to v pořádku.“ „Usmívej se.“
Ale můj úsměv už není úsměv. Je to grimasa simulující lidské emoce.
A pak někdo řekne: „Mami, jsi dneska divná.“
Divná? Já? Žena, která tři hodiny bez kofeinu udržuje při životě celou domácnost, vztahy a psychickou stabilitu všech?
To už není podivnost. To je hrdinský čin.
Ideální matka versus skutečná matka
Pozitivní máma podle sociálních médií: vstává s úsměvem, cvičí jógu, pije bylinný čaj, mluví tiše.
Pozitivní máma v realitě: vstává s tmavými kruhy pod očima, hledá hrnek, hledá kofein, hledá důvod pokračovat.
A když káva opravdu chybí, mizí nejen kofein, ale i iluze, že jsem stabilní dospělá osoba.
Jsem pozitivní. Opravdu. Ale pouze do momentu, než mi někdo odebere poslední zbytky energie. A ta energie má barvu espresa.
