Hezoun z Modré laguny: V 59 se vrátil ke svlékání, dnes je z něj stále fešák toužící po slávě

Když se v lednu tohoto roku objevil na Instagramu s obvázanou rukou a úsměvem na rtech, připomněl fanouškům, že čas nešetří nikoho. „Operace proběhla dobře. Mám v sobě ještě více kovu. Budu muset na letiště chodit ještě dřív kvůli bezpečnostní kontrole,“ vtipkoval čtyřiašedesátiletý Christopher Atkins. V komentářích pak vysvětlil, co za tím vším stojí: „Tisíce baseballů, fotbalů a lovení ryb! Sport z dětství si to vybírá.“

Jeho tělo, které kdysi představovalo dokonalost na filmovém plátně, dnes nese následky řady operací. V odpovědích pod příspěvkem popsal svou zdravotní historii: rameno operoval rok předtím, má za sebou tři operace kolen, v zádech umělou ploténku a fúzi, a teď přibyl kovový loket.

Herectví přitom na začátku vůbec nepatřilo k jeho plánům. Jeho cílem byl profesionální baseball, jenže sny o sportovní dráze ukončila operace kolena. V té době pracoval jako instruktor plachtění a zároveň si přivydělával jako model agentury Ford v New Yorku. Když se naskytla možnost jít na konkurz, bral ji spíš jako kuriozitu než životní příležitost.

O herectví neuvažoval a nečekal, že by právě on mohl ve filmu skutečně hrát. Z více než čtyř tisíc uchazečů si režisér Randal Kleiser vybral právě jeho. První volbou byl Willie Aames, ten však kvůli nahotě odmítl. Kleiser hledal opáleného mladíka se světlými kudrnatými vlasy a atletickou postavou. Chris měl postavu a opálení, vlasy ale ne. „Máma vytáhla starou paruku, kterou jsem si nasadil na konkurz,“ vzpomínal. Fungovala to. Roli dostal a pro natáčení mu pak udělali trvalou. „Byla to noční můra,“ dodal.

Právě matka ho tehdy v rozhodování výrazně podržela. „Řekla mi: je to nádherná zkušenost, pokud to chceš dělat. A pokud ne, nikdy do toho nemusíš jít znovu,“ vzpomínal Atkins.

Když nabídku přijal, bylo mu pouhých osmnáct let. Nahota byla od začátku součástí scénáře a bral ji jako součást práce. „Bylo to ve scénáři. Souhlasil jsem a šel do toho,“ vysvětloval později. U čtrnáctileté Brooke Shields se tehdy na nahé scény pohlíželo opatrněji. Všechny tyto její scény natáčela dvaatřicetiletá dublérka Kathy Troutt. Brooke sama pak natáčela scény s vlasy, které jí filmovým lepidlem připevnili k prsům, aby je zakryly. Chris jako dospělý herec natáčel své nahé scény sám, i ty, kde byl vidět celý nahý.

Teprve na premiéře zjistil, že některé záběry, o nichž si myslel, že zůstanou ve střižně, se dostaly do filmu. Film předtím neviděl a v kině seděl vedle své matky Bitsy, pyšné na to, že její syn hraje v prvním filmu. Když se na plátně objevil úplně nahý, otočila se k němu a pronesla: „To jsem dlouho neviděla!“

Modrá laguna se natáčela čtyři a půl měsíce na fidžijském ostrově, který Atkins v rozhovorech označoval jako Turtle Island. Celý štáb tam tehdy žil ve stanech a místo, kde vznikal film, dnes funguje jako luxusní resort.

Podmínky byly jednoduché i před kamerou. Kostýmy tvořilo minimum látky. Legendární bederní roušku vyrobili z kokosového vlákna a palmových listů. „Byla strašně nepohodlná,“ vzpomínal později.

Přesto na natáčení vzpomíná jako na jednu z nejintenzivnějších zkušeností svého života. „Miloval jsem natáčení Modré laguny a mám na to spoustu skvělých vzpomínek. Zůstává to vrchol mé kariéry,“ říká dnes. Většinu štábu tvořili Australané, se kterými si vybudoval trvalá přátelství. Dodnes je přesvědčený, že bez nich by film nevypadal tak, jak ho diváci znají.

Po návratu domů ale přišel ostrý střih. Měl nastoupit na vysokou školu, jenže ta už mezitím začala. „Byl jsem doma pár měsíců bez práce, zatímco se film stříhal, a nevěděl jsem, co mám se sebou dělat. Nevěděl jsem, kde je můj život,“ popisoval to období jako mimořádně těžké. Teprve když se ozvala Columbia Pictures, se věci znovu daly do pohybu. Následovalo roční turné po celém světě.

Čtrnáctiletá Brooke Shields už tehdy byla hvězdou, osmnáctiletý Christopher Atkins byl neznámý nováček. Režisér Randal Kleiser toužil po tom, aby mezi nimi vznikla nevinná romantika, aby film měl pravdivou atmosféru. Šibalsky proto Chrisovi nalepil Brookinu fotku nad postel.

„Chtěli, abychom se do sebe zamilovali,“ řekla Shields. „Nereagovala jsem dobře, když mě nutili cokoli cítit. V tom věku jsem ještě nikoho ani nepolíbila.“ Romantika nevznikla, ale přátelství ano.

O desítky let později se v jednom z dílů jejího podcastu Now What? zamýšleli nad filmem a shodli se, že podobný film by dnes neprošel. „Nebyli jsme do toho zasvěcováni postupně. Byly tam scény, kdy jsem byl úplně nahý vedle tebe, jestli si vzpomínáš, když jsme sjížděli po vodní skluzavce na ostrově. A to bylo trochu trapné,“ řekl Atkins. Brooke odpověděla: „Říkala jsem si: 'Ó bože, proč se na to musím dívat? Nikdy jsem nic takového neviděla a teď s tím nezačnu!'“

Jejich vztah se časem ustálil v dlouhodobém přátelství, které trvá dodnes. I po letech zůstávají v kontaktu a čas od času si napíšou.

Z rozpočtu pouhých 4,5 milionu dolarů vydělal film téměř 59 milionů a zařadil se mezi nejvýdělečnější snímky roku 1980 v Severní Americe. Kritici byli nemilosrdní. Modrá laguna získala na Rotten Tomatoes pouhých 12 %. Roger Ebert jí dal jen jednu a půl hvězdy ze čtyř a zařadil ji mezi nejhorší filmy roku. Brooke Shields si odnesla první cenu Golden Raspberry Award za nejhorší herečku v historii této antioscarové akce.

Právě v tomto rozporu se ukázala zvláštní povaha filmu. Zatímco recenzenti jej shazovali, diváci do kin proudili v milionech a kameraman Néstor Almendros si za vizuální stránku snímku odnesl nominaci na Oscara.

Úspěch Modré laguny měl pro Christophera Atkinse rozporuplné následky. Film z něj přes noc udělal známou tvář a přivedl k němu pozornost filmového průmyslu. V souvislosti se svým debutem byl spojován s nominací na Zlatý glóbus v dnes už neexistující kategorii určené pro nové herecké objevy, která tehdy vyzdvihovala spíše příslib do budoucna než potvrzenou kariéru. Pro mladého herce to znamenalo především to, že se mu otevřely další pracovní příležitosti.

Následovala role Petera Richardse v seriálu Dallas, která mu na čas zajistila stabilní práci v televizi. Objevil se také ve filmech The Pirate Movie a A Night in Heaven, později v menších rolích v seriálech včetně CSI: Crime Scene Investigation a v sitcomu Suddenly Susan, kde se po letech znovu setkal s Brooke Shields. Žádný z těchto projektů už ale nedosáhl takového ohlasu jako jeho první film.

Právě k tomuto období se v listopadu 2023 vrátil s odstupem let. Otevřeně mluvil o tom, že ho časem začal tížit rozdílný směr, kterým se vydala jeho kariéra a kariéra Brooke Shields, a že naděje na návrat k velkému filmu v něm nikdy úplně nezmizela. Zatímco se Brooke stala jednou z největších hvězd Hollywoodu, Christopher Atkins zůstal v očích publika především tím klukem z Modré laguny. „Já se považuju za herce. Dělám to 43 let, je to moje práce. A dodnes sním o tom, že budu znovu hrát ve velkém filmu,“

Za brzkou slávu je ale dodnes vděčný. Po Modré laguně se z něj přes noc stal idol. Dostával takové množství pošty od obdivovatelek, že neměl šanci na všechno odpovídat, a ženy mu podle vlastních slov doslova strhávaly oblečení z těla. Jeho vztah k Austrálii, který začal už během natáčení, se postupně proměnil i v osobní vazbu. Pět od nátáčení se oženil s australskou modelkou Lyn Barron. V roce 1985 se vzali a narodily se jim dvě děti, Grant a Brittney. Přestože jsou dnes rozvedení, zůstávají blízkou rodinou.

Právě s odstupem času si uvědomil, jak zásadní roli v tom sehrála brzká sláva. „Každý herec sní o tom, že se dostane na špici. Mně se to poštěstilo brzy a jsem za to vděčný. Dalo mi to možnost na chvíli odstoupit, být tátou a užívat si děti, jejich baseball, balet nebo krasobruslení,“ vysvětloval.

V roce 2019, v devětapadesáti letech, se vrátil k divadlu po více než dvaceti letech. Přijal roli v australské striptýzové komedii Ladies Night, která vznikla celých deset let před slavným filmem The Full Monty. Hra o partě nezaměstnaných mužů středního věku, kteří se rozhodnou vytvořit striptýz, je komerčně nejúspěšnější novozélandskou hrou všech dob.

Přiznal také, že do projektu vstupoval s určitou dávkou nejistoty. Hru v té době ještě nečetl a smlouvu podepsal jen na základě nabídky, která k němu přicházela už několik let. „Z divadla mám trochu respekt. Mám rád možnost druhého záběru a na jevišti ji nemáte. Divadla jsem nikdy moc nedělal. Poslední inscenaci jsem hrál před více než dvaceti lety s Lori Loughlin. Bylo to Grease. Nejsem zpěvák a sotva umím tančit, ale zvládl jsem to,“ říkal otevřeně.

Když mu později někdo naznačil, že právě tahle nervozita a taneční nejistota mohly sehrát roli při obsazování, jen se zasmál. Nemotorné pohyby prý nejsou žádná herecká stylizace, ale realita. „V The Pirate Movie mě kvůli tomu dávali spíš dozadu, i když jsem byl hvězda filmu,“ dodal.

„Celý život jsem dělal v cizích filmech, od malých nezávislých projektů až po velké hollywoodské produkce. Jsem v tomhle byznysu a chci si konečně natočit vlastní. Pracuji na několika projektech. A chci také jeden film zrežírovat,“ vysvětluje.

V roce 2025 se objevil v akčním thrilleru Out for Vengeance jako detektiv John Grant. Pro šedesátníka, který má v těle více kovu než někteří z jeho filmových kolegů, to není špatný výkon. Christopher Atkins stále sní větší sny.

Ten kluk s kudrnatými vlasy z Modré laguny dávno zestárl a jeho tělo si nese stopy sportovního mládí i let práce před kamerou. Jeho touha dokázat světu, že je víc než jen krásná tvář, ale nikdy nezmizela. Když se dnes ohlédne za zkušeností s Modrou lagunou, mluví o ní s úsměvem. Vnímá ji jako zvláštní kapitolu života a zároveň jako film, který si lidé pamatují i po desetiletích. A to je pro něj, jak říká, důvod k vděčnosti.

Zdroje: en.wikipedia.org, ew.com, ew.com, nowtolove.com.au, filmink.com.au