Kudrnáč Jarda z Vesničko má středisková: Přežil leukémii, přišel o restauraci, dnes má novou vášeň

Pro většinu z nás je a navždy zůstane kudrnáčem Jardou Pávkem z legendárního filmu Vesničko má středisková. Ale životní příběh Stanislava Aubrechta je mnohem pestřejší a dramatičtější, než by se mohlo zdát z jeho filmových rolí. Dnes devětapadesátiletý umělec prošel nejen hereckou kariérou, ale také bojem s vážnou nemocí a několika profesními proměnami.

Stanislav Aubrecht se narodil 19. září 1966 v Praze. Jeho cesta k herectví vedla přes pražskou konzervatoř, kterou absolvoval v roce 1986. Mezi jeho spolužáky patřily i pozdější známé osobnosti českého showbyznysu jako Michal Suchánek a Sagvan Tofi.

Touha po herectví se v něm probudila už na základní škole, kdy zpíval, tančil, recitoval a účastnil se různých talentových soutěží. Rodiče - otec strojař a matka učitelka v mateřské škole - jeho ambice zpočátku nepodporovali, ale nakonec mu schválili přihlášku na konzervatoř.

První výraznější hereckou zkušenost získal už v roce 1981, když byl vybrán v konkurzu pro třináctidílný seriál Dlouhá bílá stopa, natáčený ve spolupráci s Polskem. Tento projekt z prostředí skoků na lyžích znamenal pro mladého Standu velkou příležitost - celý rok cestoval na natáčení po českých horách, v Polsku i u moře, zatímco osmou třídu základní školy absolvoval s individuálním studijním plánem.

Ještě během studií, v roce 1985, si zahrál svoji nejznámější filmovou roli Jardy Pávka v československém snímku Vesničko má středisková. Film režiséra Jiřího Menzela se stal jedním z nejoblíbenějších českých filmů a Aubrechtova postava kudrnáče Jardy je dodnes nezapomenutelná.

Stanislav Aubrecht získal roli kudrnáče Jardy Pávka ve filmové komedii Vesničko má středisková díky úspěšnému konkurzu. V době natáčení mu bylo pouhých 19 let a za natáčecí den dostával honorář 150 korun československých.

Role „žárlivého dacana“ Jardy, který je zamilovaný do učitelky své mladší sestry, ho zařadila mezi nejzapamatovanější postavy českého filmu. Podle scénáře měl být Jarda Pávek dospívající mladík, který když zjistí, že jeho vyvolená učitelka podlehla kouzlu postaršího potulného malíře, přestane ho bavit život a spolyká domácí lékárnu.

Právě spolupráce s režisérem Jiřím Menzelem byla pro mladého herce nezapomenutelným zážitkem. Z hereckých kolegů si Aubrecht nejvíce oblíbil Rudolfa Hrušínského. Často spolu trávili čas o samotě, protože režisér Menzel neměl rád, když herci během natáčení kouřili. Stanislav s hereckou legendou tak chodil za hospodu, kde si společně vychutnávali cigaretu.

Film Vesničko má středisková, natočený v roce 1985, se postupem času zapsal do srdcí diváků jako jedna z nejoblíbenějších československých komedií. Příběh mentálně postiženého Otíka, jeho okolí, vesnického doktora a dalších svérázných postav si získal srdce diváků a postupně se vyšplhal mezi nejoblíbenější československé snímky všech dob.

Po odchodu od herectví se vrhl na produkci muzikálů. Stal se průkopníkem, který do Česka přinesl světoznámé muzikály.

„Chtěli jsme dělat Kočky, ale ty nám nedali. Ale dali nám Jesus Christ Superstar a na mně zbylo to, abych to produkoval. Musel jsem přesvědčit banku o tom, že to má ekonomický smysl,“ vzpomíná Aubrecht na začátky své producentské kariéry.

Muzikál Jesus Christ Superstar se stal obrovským úspěchem a dočkal se neuvěřitelných 1288 repríz. Společně s manželkou vedl divadlo, kde uváděl různé muzikály.

V roce 1997 se Stanislavu Aubrechtovi narodil syn Václav. Zdálo se, že profesní i osobní život má na správné cestě. Pak ale přišly zdravotní problémy, které zásadně změnily jeho život.

Na vrcholu své producentské kariéry, kdy připravoval další světový muzikál Evita, začal Aubrecht pociťovat zvláštní příznaky. Zpočátku je přisuzoval únavě a přepracování. V rukách cítil takovou slabost, že nedokázal udržet ani mobilní telefon. Zrak mu občas selhával - v zorném poli se začala objevovat šedá místa. Večery mu znepříjemňovaly bolestivé křeče v nohou. Přesto se Aubrecht stále utěšoval myšlenkou, že jde jen o přepracování a že si během vánočních svátků odpočine.

Krevní obraz však odhalil znepokojivou skutečnost - trpěl akutní chudokrevností. Lékaři ho okamžitě hospitalizovali na Bulovce, kde po třech dnech vyšetření přišla zdrcující diagnóza: akutní lymfoblastická leukémie. Následovala náročná léčba, během které byl Aubrecht více než dva roky izolován na sterilním pokoji.

„Byl jsem tam kolem dvou let. Leukémie se léčila tehdy tak, že odstraní kostní dřeň, takže člověk nemá žádnou imunitu a když dostane rýmu, umře. Proto je na sterilním pokoji,“ vysvětluje Aubrecht.

Dárce kostní dřeně pro něj lékaři nenašli, a byl tak závislý pouze na chemoterapii. Léčba byla fyzicky i psychicky velmi náročná.

„Dostal jsem reaktivní depresi na hormon nadledvinek. Tři dny mého života jsem nevěděl, že žiju,“ vzpomíná Aubrecht na nejtěžší momenty.

Přesto se nevzdával a dokonce se snažil pokračovat v práci i z nemocničního lůžka.

„Končil tehdy Ježíš a začínala Evita. Já jsem si dal fax do nemocnice a pracoval jsem odtamtud,“ prozradil.

Aubrechtův boj s leukémií nakonec skončil úspěšně. Měl štěstí - statistiky ukazují, že pouze polovina dospělých pacientů se dožívá po diagnóze pěti let. On ukončil léčbu v roce 1999 a od té doby se nemoc nevrátila.

Po překonání nemoci se Aubrecht nevrátil k divadlu ani produkci, ale rozhodl se pro zcela nový směr - gastronomii. Shodou okolností se dostal k vedení restaurace a začal objevovat nový svět. Vaření ho nadchlo, zjistil, že má mnoho společného s jeho předchozí uměleckou dráhou, jen pracuje s jinými surovinami.

Převzal renomovaný podnik, který dříve patřil osobní kuchařce prezidenta Václava Havla. Jeho restaurace U Čiřiny si brzy získala dobré jméno mezi pražskými gurmány a byla dokonce uvedena v prestižním michelinském průvodci. Přestože ho gastronomický svět bavil a naplňoval, nezastíral, že práce v restauraci je nesmírně náročná a vyžaduje plné nasazení.

I přes úspěch v novém oboru ho však čekala další rána. Pandemie covidu-19 zasáhla pohostinství velmi tvrdě a Aubrecht byl nucen svůj podnik zavřít.

„A zase všechno špatně. Já vždycky něco vybuduju a pak přijde něco a zase o vše přijdu a můžu začít od znovu,“ říká s hořkostí v hlase.

Finanční ztráty byly značné a Aubrecht se dostal do dluhů.

„Je to nepříjemný, ale nedá se nic dělat. Peníze, které jsem na to měl, to šlo vše do nuly, a ještě dnes splácím nějaké peníze,“ přiznal.

Navzdory všem překážkám se Stanislav Aubrecht opět dokázal postavit na nohy. V současnosti se věnuje umělecké tvorbě se dřevem a vyrábí designový nábytek.

Jeho zkušenost s těžkou nemocí zřejmě ovlivnila i životní směřování jeho syna Václava, který se místo umělecké dráhy rozhodl studovat medicínu a stal se hematoonkologem. Je symbolické, že se specializoval právě na typ onemocnění, které téměř připravilo jeho otce o život.

S manželkou, se kterou společně vedli divadlo, se později rozvedl. Přestože se nyní věnuje především uměleckému zpracování dřeva a železa, úplně na herectví nezanevřel a občas si zahraje menší seriálovou nebo filmovou roli. V roce 2024 si zahrál ve filmu Jedna noc.

Stanislav Aubrecht prošel ve svém životě mnoha proměnami. i po těch nejtěžších životních zkouškách je možné najít novou cestu a začít znovu. Z filmového plátna přes divadelní produkci, přes boj s nemocí, gastronomii až po uměleckou tvorbu – vždy dokázal čelit výzvám s odhodláním a kreativitou.

Zdroje: cs.wikipedia.org, www.super.cz, www.idnes.cz, www.kinotip2.cz