Článek
Tento marketingový smog se skládá z fotografií usmívajících se lidiček v poměru zhruba 3-4 muži na jednu ženu.
Usmívající se muži i ženy se nám svěří, čemu věří a co pro nás chtějí udělat. V tom nejlepším případě se pochlubí, co dobrého a prospěšného už udělali.
Samozřejmě, že všichni chtějí zlepšovat přesně to, co je zlepšit potřeba a co už desítky let trápí a štve většinu naší společnosti. Desítky let to všechny trápí a štve, desítky let se tytéž problémy objevují ve volebních programech, ale skutečné, fungující řešení nikdo nenabízí. Dokonce ani jeho nástin.
Vše je jen v rovině obecných frází. Zlepšíme, zkvalitníme, zaměříme se …
Ani jeden budoucí poslanec či ministr nám není schopen ani naznačit, že se bude snažit dosavadní reaktivní způsob řešení i těch nejzávažnějších problémů postupně převést na proaktivní. Už 35 let se totiž v naší zemi stále jen obrazně řečeno hasí požáry. A jak doba postupuje, tak jen ty větší. Nikdo zatím opravdu důrazně a aktivně nevyužívá demografická data, která vcelku přesně ukazují, jaká bude v dalších letech skladba obyvatel podle věku a dalších kritérií.
Výsledkem této dlouhodobé ignorance celé politické scény jsou opakované krizové situace. Tu nejsou místa ve školkách, tu nejsou místa v základních školách. O pár let později se populační vlna či vlnka přelije do problémů s nedostatkem míst na středních školách. Na opačné straně věkového spektra zase již před několika lety došlo k doslova k přetížení a ucpání sociálního systému a zdravotnictví, když začalo do důchodu odcházet populačně silná generace.
A teď schválně. Našli jste v jakémkoli volebním programu měřitelný slib o kolik se bude daná strana snažit navýšit počet lékařů určité specializace, počet míst v domovech důchodců, počet míst na středních školách?
Jediný měřitelný slib jsem objevila v letáku SPOLU, kde ministr dopravy Martin Kupka slibuje: „Do roku 2033 propojíme Česko. Postavíme dalších 240 km dálnic…“
Hodně zájemců o přízeň voličů slibuje podporu digitalizace státní správy. Nikdo ale neslíbí, že se zasadí o digitalizaci konkrétní agendy, a navíc do určitého termínu.
Ve skandinávských zemích se posuzovat volební programy učí už děti v mateřských školkách. Učí se hledat měřitelné sliby. I díky tomu patří skandinávské země do skupiny nejbohatších zemí dle HDP. Navíc zaujímají nejvyšší příčky v žebříčku nejšťastnějších zemí.
Měřitelné sliby je totiž možno po uplynutí volebního období zkontrolovat.
