Článek
Tak nám Jarek zase jednou něco nevychytal. V sobotu 17. srpna se totiž objevil na jakémsi obskurním setkání vlastenců v Příčovech na Sedlčansku. Tohoto setkání by si nejspíše nikdo ani nevšiml, nebýt právě jeho přítomnosti, neboť tam byl zdaleka nejznámější figurou. Ne, že by ti ostatní byli neznámí, ale Nohavicova lesku nedosahuje ani Jandák, ani Ševčík, a už vůbec ne Petr Žantovský.
Na druhou stranu lze ale taky říct, že se žádný z nich osobně nesetkal, či že by byl dokonce vyznamenán ultimátním zloduchem dnešní doby - ruským prezidentem Putinem. Jakkoliv tedy mohou říkat různé věci, jejich morální provinění je oproti tomu Jarkovu čistě teoretické.
Proč vlastně Jaromír Nohavica přijal v roce 2018 Puškinovu medaili, je asi celkem známo. Nohavica se svým rusofilstvím nikdy netajil a obdiv k ruské kultuře dával najevo už v dobách minulých, kdy to nebylo běžné a s výjimkou Mrazíka se na ruskou uměleckou a kulturní scénu dívali téměř všichni s despektem. Potíž by ani nebyla s přijetím tohoto vyznamenání, problém je s osobou, která mu jej předala a která už tehdy patřila v Evropě k těm těžko akceptovatelným. Byl to Vladimír Putin, v té době již považovaný mnoha lidmi za lotra, což pak potvrdil svým útokem na Ukrajinu v únoru 2022. Pokud nebylo Nohavicovi jasné, co je Putin zač v roce 18, muselo mu to dojít v roce 22.
Nedošlo, bohužel. A právě toto morální selhání jej v očích mnoha lidí (a netřeba lhát, i v očích autorových) deklasovalo mezi putinovce, tedy….ne, opravdu nepoužiju slovo vládního strategického komunikátora Foltýna….řekněme, že jde o lidi s nízkým morálním kreditem. Odsudky, které ve veřejném prostoru zaznívají na páně Nohavicovu osobu, jsou tedy oprávněné. Přijímat vyznamenání od válečných zločinců se opravdu nehodí…
Je tady ale jeden pohled, který celou věc poněkud relativizuje. Zatímco Jaromír Nohavica Putinovi po začátku války nevrátil onen pochybný metál, mravní ikona našeho předrevolučního i porevolučního demokratického vývoje, sám velký Václav Havel, přijal osobně Medaili svobody od amerického prezidenta George Bushe jr. a to v červenci 2003, tedy 4 měsíce po americké invazi do Iráku. Invazi, která byla neoprávněná, neschválená RB OSN, založená na vylhaných důvodech a nevyprovokovaná. Podle mezinárodního práva se tedy Bush dopustil zločinu proti míru. Byl to takový Putin nultých let jednadvacátého století. Ovšem s Václavem Havlem jej vázalo osobní přátelství.
A teď je čas zeptat se Nohavicových kritiků: kdo z vás je natolik morálně konzistentní, že odsoudil Havlovo přijetí medaile z rukou válečného zločince Bushe? Nebo opět budeme měřit dvojím metrem?
