Článek
Nestor americké zahraniční politiky Henry Kissinger v několika minulých rozhovorech vyjádřil názor, že současná vojensko-politická situace se podobá té před první světovou válkou. Proti sobě stojí silné vojensko-ekonomické bloky, neshody a spory narůstají, naopak vůle k dialogu se zmenšuje.
Válka, zvláště ta světová, už není něčím zapovězeným, už není tím nepřípustným tabu, kvůli němuž vznikla Organizace spojených národů a její Charta. Když si ji přečtete, zjistíte, že její duch spočívá v maximálním úsilí k odvrácení všech válek. Válku fakticky zapovídá jako nepřijatelný způsob řešení sporů. Kdo se dopustí agresivního útoku, je vinen porušením mezinárodního práva. I tak má být ale úsilí OSN napnuto k politickému řešení takového konfliktu. Přimět strany k jednání, zprostředkovat ho a pomoct najít řešení, které bude mít jako hlavní cíl klid zbraní.
Ne vítězství, ale mír je tou nejvyšší hodnotou, kterou Charta chrání.
Má ale současný svět ještě zájem na míru? Nevypadá to. Všechny zúčastněné strany dnešních konfliktů propadly válečné psychóze, ve které se nic než vítězství a kapitulace druhé strany nepřipouští. Jednání? Zrada! Kompromis? Velezrada! Jen vítězství, nebo smrt.
A vypadá to, že doba je tomu nakloněná. Ne tomu vítězství, té smrti. NATO se čím dál víc zaplétá do války s Ruskem, USA spolu s Čínou pracují na eskalaci v Asii a Tichomoří. Tihle dva giganti, Rusko a Čína, jsou si čím dál blíže a my je do jasného spojenectví ochotně a slepě tlačíme. Doby, kdy Kissinger prosazoval svoji reálpolitiku a snažil se naopak toto potenciální spojenectví rozklížit, jsou pryč. Internetoví giganti duševního rozpuku šmahem odsuzují toho starého dědka, co jen kupčil a paktoval se s nepřítelem, podrážel spojence a byl více méně zrádcem svatého boje proti TĚM DRUHÝM.
Že ten člověk pomohl uchovat mír, není důležité, jako není důležitý samotný mír. Ten už dnes nemá žádnou hodnotu. Jen vítězství.
Výzvy k deeskalaci, k jednání, jsou zdrojem povýšeného výsměchu. Chcimír, dezolát a putinovec je dnes každý, kdo nevěří v brzký úspěch našich zbraní nad ruskými hordami. Každý, kdo navrhuje - plně v duchu Charty OSN - politická jednání. Každý, kdo si myslí, že mír je vyšší hodnota než vítězství.
Sleduji události na Ukrajině velmi intenzivně, denně několik hodin a z opravdu mnoha zdrojů. Našich, západních, ukrajinských, ruských, čínských, vietnamských…
Do pozornosti mi padlo jedno video z Ruska, kde se tazatelé ptali náhodných chodců, co si myslí o Putinovi a jeho politice. Prakticky všichni ji velebili, až na bábušku v hodně pokročilém věku, která prohlásila, že ho nenávidí, za válku, za všechny mrtvé a utrpení, které způsobil. Tazatel se jí pokusil oponovat, že Putin vrací Rusku jeho historické hranice.
A babička řekla větu, jejíž moudrost se vyrovná té Kissingerově a dalece překonává ty zástupy šílenců s krví podlitýma očima na obou stranách: „Čert vem hranice, nestojí za ně jediný lidský život.“
