Článek
8. květen, oslavován každoročně jako Den vítězství, máme za dveřmi. Až do roku 1990 jsme slavili o den později, tedy 9. května, kdy vstoupila v platnost německá kapitulace dle moskevského času. Však co na tom, den sem, den tam, v té době bylo hlavní, že vše skončilo a Evropa slavila.
Už pár desítek let víme, že vlastně není, co slavit. Příchod Rusů znamenal novou okupaci, doprovázenou zločinnými excesy, krádežemi, vraždami, odvlékáním a znásilňováním. Pokud si akt osvobození vůbec připomínat, pak výhradně vzpomínkami na činy vlasovců nebo americké armády.
Rád bych k tomuto narativu (miluji tohle slovo, tento nadužívaný fetiš rádoby intelektuálů) rovněž něčím přispěl, ale nemám čím. A je mi z toho stydno.
Dům, ve kterém žiju, postavil můj děda v roce 1937. O osm let později, koncem dubna 1945, se kolem něj mihla fronta, naštěstí bez větších škod, snad s výjimkou nějakých drobností typu povaleného plotu a zdusané zahrady. K naší vesnici se blížila Rudá armáda a Němci obec zuřivě bránili. Bůhvíproč, nebylo zde nic strategického. Když se povedlo Němce vytlačit, rudoarmějci se ubytovávali v jednotlivých domech, aby si odpočinuli. I u nás na půdě bydleli. Dodnes po nich zůstal nápis křídou v azbuce na trámu krovu. Je už téměř nečitelný, ale je tam. Už 79 let.
Po pár dnech zase odjeli. Zapřáhli protiletadlový kanón, co nám parkoval na zahradě a zmizeli dál za frontou. Babičku neznásilnili a dědovi neukradli hodinky. Takže při nejlepší vůli nemám čím přispět ke společenské poptávce po vzpomínkách na zločiny Rusů v pětačtyřicátém. Naší rodině nic neudělali. Přijeli, vyhnali nacisty a za pár dnů byli zase pryč. Jen pokud vím, tak byli hladoví, špinaví a strašně unavení. Jak už to ve válkách bývá.
Vlastně by tohle vzpomínání mohlo být řečí ďáblova advokáta, říct dnes o Rusech cokoliv dobrého, či aspoň neutrálního, je společensky deklasující. A ano, i já to tak cítím. Proto mě před zhruba před dvěma lety napadlo ten nápis na trámu zamalovat. Zničit, vymazat.
Neudělal jsem to. Ti k smrti unavení chlapi, co tehdy přišli vyhnat nacisty, nemohli ani za Stalina a už vůbec ne za Putina. Přišli a odvedli svoji práci. Nápis je tam dodnes a zůstane tam.
A kdo ví, třeba je to ukrajinština. Co na tom záleží?
