Článek
Z více než půl miliónu ukrajinských utečenců před válkou zůstává dnes na území ČR přes 300.000. Mezi migranty v evropských zemích se stále zvyšuje počet těch, kteří se už neplánují vrátit a svůj budoucí život plně spojují se zeměmi, které jim nabídly azyl. Z výzkumu agentury PAW research plyne, že tento názor sdílí 52 % azylantů žijících v Česku. Prostou aritmetikou tedy dojdeme k číslu cca 150.000 Ukrajinců, kteří už u nás zůstanou. Jelikož se primárně jedná o ženy a děti, dá se očekávat, že po skončení bojů se k nim připojí i jejich muži a číslo se tak reálně může zvýšit o dalších minimálně 50.000 osob.
Je tato zpráva pro Českou republiku pozitivní?
Jednoznačně ano. Ukrajinci, kteří se zde rozhodli zůstat, již dnes aktivně pracují na svém začlenění, učí se jazyk, studují naše zákony a předpisy, aby mohli vykonávat svoji profesi nebo podnikat a rozhodně patří k sebevědomější a ambicióznější části ukrajinské populace. Pro naši zemi, která se už dlouho potýká s populační krizí, budou jednoznačným ekonomickým přínosem. Obyvatelstvo Ukrajiny navíc patří ke stejnému civilizačnímu okruhu, sdílí stejné náboženství a kulturu, a dokonce i stejnou smutnou zkušenost z éry socialismu, jako máme my. Nehrozí tak žádné vážnější kulturní spory, jaké často vidíme v západní Evropě.
Strach nemusejí mít ani lidé, co vykonávají nízkokvalifikované práce. Ty jim Ukrajinci brzy opět přenechají, jejich cílem jistě není v zemi EU kopat kanály.
Pro ekonomické i demografické stránce je pro nás ukrajinská migrace jednoznačně přínosem.
Přesto však bude do budoucna čím dál těžší ji obhájit před lidmi z tzv. vlastenecké scény, kteří z různých důvodů odmítají jakoukoliv migraci. Vůči té ukrajinské se vyhrazovali už krátce po jejím začátku, kdy se s běženci prakticky žádné problémy neobjevovaly, ale o to víc zesílila po některých excesech, v nichž Ukrajinci figurovali. Dá se očekávat, že s každým dalším případem byť jen banálního protiprávního jednání bude halasný odpor narůstat. Sám jsem byl svědkem rozhovoru dvou lidí, u nichž bezpečně vím, že jsou protirusky a proukrajinsky orientovaní a že s tzv. dezoláty nemají nic společného. A i u těch se začala objevovat nespokojenost, že musí parkovat dále od domu, protože „všude jsou ukrajinská auta“.
Tedy nejen přímé kriminální excesy, ale i takové drobnosti, jako parkování, rozdělání si piknikového ohně v parku, nebo dojetí autem až ke koupacímu jezírku, může i u umírněné většinové populace vzbudit určité - a přiznejme oprávněné - podráždění.
Tady budou bohužel muset Ukrajinci začít sami u sebe, musí pochopit, že jako hosté budou alespoň po určitou dobu pod větším drobnohledem než domácí. Nepochybuji však o tom, že aktivní část migrace se bude snažit spolupracovat s vládními i nevládními organizacemi, a působit na své okolí, aby takové jevy ve svém středu maximálně eliminovala. Vždyť škodí především jí samotné.
Pro nás jako Čechy, kteří ukrajinskou migraci vítají, by v případě opaku bylo čím dál těžší ji obhajovat.
