Článek
Je zajímavé, že čím je nějaké téma menšinovější, tím větší vášně se kolem něj vytváří. Typickým příkladem je aktuálně projednávaný zákon o tzv. manželství pro všechny.
Netřeba dlouze vysvětlovat, všichni ví, o co se jedná. Zákon má zrovnoprávnit úředně posvěcené svazky stejnopohlavních osob se svazky osob různopohlavních (dobrý Bože, to jsou novotvary…)
Aktuálně projednávaný zákon se však navzdory svému mediálnímu označení má pojmu manželství vyhnout, místo něj má pro stejnopohlavní svazky používat termín partnerství, přičemž práva a povinnosti vyplývající z tohoto institutu mají být stejná, jako u běžného manželství. Jak jsme však už mohli zaznamenat, toto aktivistům za práva LGBT osob v žádném případě nepostačuje a dávají ostře najevo, že to, co je pro ně zásadní, je primárně pojmenování této instituce a odmítají pojem partnerství. A že zmíněné narovnání práv nepovažují za dostatečné, pokud i stejnopohlavní úřední vztah nebude nazván manželstvím.
Jde tedy primárně o ono slovo, jakoby na ničem jiném ani nezáleželo. Paradoxně však aktivistům a bojovníkům proti genderovým stereotypům nedochází, že bojují za jeden z největších genderových stereotypů a vehementně se jej snaží si přisvojit. Čertovo kopýtko totiž spočívá ve specifiku češtiny. Narozdíl třeba od angličtiny, která má pro manželství zcela neutrální výraz marriage, v češtině užívaný výraz manželství přímo ve svém základu obsahuje označení pro muže a ženu. Podobně je tomu například i v polštině, kde je to ze slova małżeństwo ještě patrnější. Není tomu tak ve všech slovanských jazycích, třeba v ruštině nebo chorvatštině se používá podobně neutrální výraz brak, ale zrovna ruština má i další výraz a to замýжество, tedy něco jako „zamužství.“ Opět z toho tedy slyšíme konkrétní genderovou specifikaci.
Ale pojďme dál. S pojmem manželství se tady vážou další, ještě více genderově vyprofilované pojmy (ano, taková je bohužel čeština).
Zatímco v angličtině je vstup do manželství označen pojmem marry či get married, a to pro obě pohlaví, v češtině tady máme opět zásadní rozdíl. Zatímco ženy se vdávají (odevzdávají či vzdávají muži - odtud vdavky či oddavky používané čistě pro ženy vstupující do manželství), muži se ŽENÍ ! Tedy berou si ŽENY (odtud například starý pojem ženitba, tedy vstup do manželství z pohledu muže).
Dobře, řekněme, že z pohledu žen není až takový problém, prostě se namísto muže vdají, oddají, vzdají jiné ženě. Ale co muži? Opravdu se dva gayové spolu chtějí oženit? Tady jasně cítíme problém v oné chybějící ženě, že ano…
Jak je zmíněno výše - čeština je v tomto směru výrazně odlišná od anglosaských jazyků, a je historicky zatížena - jak se dnes říká - výraznými genderovými stereotypy. Otázkou tedy je, proč za tento falešný cíl bojovníci proti genderovým stereotypům tak usilovně bojují.
Nebylo by logičtější, kdyby se od konzervativně - stereotypního pojmu manželství naopak snažili co nejvíc odstřihnout?
To už je otázka čistě jen na ně.
