Článek
Od září 2027 se změní způsob hodnocení v 1. třídách. Pročetli jsme stovky komentářů na sociálních sítích, které se věnují známkám i slovnímu hodnocení. I tenhle argument se v nich dočítáme pořád dokola:
#6: „Slovní hodnocení nikdo nebude číst“
„Ani jako dítě bych nechtěla číst A4 v čem jsem dobrá nebo ne. Navíc jsem to sama odhadla.“ Elis
„Když si představím desetiletého kluka, který je soutěživý a chce být nejlepší, co ho asi víc potěší: ‚Máš jedničku, nejlepší test ve třídě‘ nebo ‚Tvoje kompetence dosahují vysoké úrovně a vykazují potenciál pro další rozvoj'?“ Radek
„Představa, že učitel dvakrát ročně vymyslí 35 unikátních hodnocení, je nereálná. Vždy to skončí v otřepaných frázích.“ Ivo
A víte co? Rozumíme tomu! Taky nechceme číst půl stránky obecných vět, ze kterých mnohdy nepoznáme, o kterém dítěti text vlastně mluví.
Otázka, kterou si klademe, zní: Co musí hodnocení obsahovat, aby stálo za přečtení?
Opřeme se o metaanalýzu Benedikta Wisniewského, Klause Zierera a Johna Hattieho z roku 2020. Ti shromáždili stovky studií zpětné vazby, v nichž figurují data o více než 60 000 dětí a dospívajících. A zjistili něco důležitého: Ukázalo se, že hodně záleží na tom, kolik užitečných informací o učení zpětná vazba dětem vrací.
Nejhůř dopadla „odměna a trest“ (např. „Ve slovních úlohách si nevedeš dobře.“).
Lépe fungovala informace o výsledku práce – co je správně a co je potřeba opravit (např. „Slovní úlohy správně vyřešíš, ale často zapomínáš napsat odpověď.“)
A ještě lépe dopadla zpětná vazba, která dítěti pomáhala pochopit jeho práci – proč se mu něco daří nebo nedaří, jaký postup používá a co může udělat dál (např. „Slovní úlohy správně vyřešíš. Kontroluj si, že ke každé slovní úloze napíšeš také odpověď.“)
Nejde o počet slov. Jde o to, co konkrétního a jakým způsobem se dítě dozví.
„Ve slovních úlohách pracuješ celkem pěkně, jen bys při nich měla být pozornější.“ můžeme napsat skoro komukoli.
„Slovní úlohy správně vyřešíš, zaměř se na to, abys vždy zapsala i odpověď.“ už říká, co konkrétní dítě zvládá a co má dělat dál.
Komentující mají pravdu v tom nejdůležitějším – sáhodlouhé hodnocení je k ničemu. To, že nad ním nakonec mávneme rukou ale nezpůsobí jeho délka. Může za to „prázdnota“.
Kvalitní hodnocení nemá být slohová práce, složená z obecných vět. Má dítěti a jeho rodičům srozumitelným jazykem popsat, co konkrétně už dítě zvládá a co potřebuje dál rozvíjet.
Zdroj: Wisniewski, B., Zierer, K. & Hattie, J. (2020). The Power of Feedback Revisited: A Meta-Analysis of Educational Feedback Research. Frontiers in Psychology. Metaanalýza zahrnula 435 studií, 994 efektů a více než 61 000 dětí a dospívajích.
Autoři: Pavlína Loňková, Daniel Pražák
