Článek
Pořad Mozaika ČR Vltava, tj. přehled aktuálních kulturních událostí, je velmi užitečný. Už mnohokrát, a to jsem imunní a nedůvěřivý vůči reklamám a nabídkám, mne „mozaikovské“ upoutávky nakoply k návštěvě výstavy, přednášky, divadelního představení, koncertu nebo filmu.
Včera večer jsem poprvé ve svém životě navštívil online výstavu. Není velká, ale zajímavá je rozhodně. Na https://www.abscr.cz/ si Archiv bezpečnostních složek připomíná malé, leč důležité výročí. Dne 8. 4. 1975, tj. přesně před 50 lety, zaslal Václav Havel generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustávu Husákovi otevřený dopis o 29 stranách, ve kterém popisuje velmi výstižně dusnou a ubíjející normalizační atmosféru.
Z dopisu by šlo citovat různé pasáže, některé jsou - jak to říci, hodně sofistikované - jiným čtenář a zvláště pamětník oné „báječné doby pod psa“ porozumí okamžitě. Četl-li Husák Havlův dopis a pokud ano, porozuměl-li mu, bůhví. Soudruh generální rozhodně nebyl hlupák. Byl to inteligentní a vzdělaný doktor obojího práva se značným všeobecným rozhledem. Proto nelze vyloučit, že s některými tezemi dopisu by možná i souhlasil. Byl ovšem také a zejména patologicky mocichtivý a potřeboval si (zřejmě) v nejvyšších stranických a státních funkcích vykompenzovat léta mučení a věznění (1951 - 1960). Husák byl ve vykonstruovaném, zinscenovaném procesu obviněn z buržoazního nacionalismu. Jako jeden z mála vyšetřovanců však nepředstavitelně brutálním výslechovým metodám Státní bezpečnosti (sklepy zámku Koloděje nedaleko Prahy) nepodlehl, svá vynucená přiznání odvolával a při procesu monotónně neopakoval věty předepsané mu vyšetřovateli. Je třeba při respektování tacitovské maximy „sine ira est studio“ (nestranně) zdůraznit, že Husákovu statečnému postoji vděčí další obžalovaní (Novomeský, Okáli, Holdoš, Hováth) za rozsudky, které byly sice tvrdé, ale nikoli hrdelní.
I o Husákovi Havel v dopise píše, mohl se poznat na straně 6.: „Za těchto okolností není náhoda, že tolik veřejných a mocenských funkcí je právě dnes obsazeno známými kariéristy, oportunisty, hochštaplery a lidmi s máslem na hlavě. Anebo prostě typickými kolaboranty, to jest těmi, kteří mají zvláštní schopnost za jakékoli situace vždy znovu přesvědčit sebe samé, že svou špinavou prací takzvaně něco zachraňují, nebo že aspoň zabraňují horším, aby obsadili jejich místa.“ Nemýlím-li se, tak právě Husák po srpnu 1968 řekl: „Ja tento národ musím zachrániť, aj keby mi mali všetci napľuť do očí.“
Oficiálně soudruh generální dopis nepřevzal. Dne 17. 4. 1975 byl Havlovi vrácen s tím, že skutečným záměrem dopisu bylo „posloužit antikomunistické propagandě k útokům proti československému státu, straně a lidu naší vlasti.“ Za sekretariát ÚV KSČ odpověď podepsala, kupodivu nikoli jen nečitelnou parafou (ovšem bez uvedení funkce) jistá H. Sedláčková. Nevím, zda na ÚV již v r. 1975 měli - byť primitivní - kopírku, avšak kopii Havlova dopisu si pořídili stoprocentně.
Záležitost byla předána - jak jinak - k dalšímu řízení Státní bezpečnosti. Oficiálně v ČSSR dopis publikován nebyl. Běžný občan se s jeho obsahem seznámit nemohl, avšak text či výňatky z něj odvysílaly Hlas Ameriky a Svobodná Evropa a otiskly západní deníky a časopisy, neboť dopis byl jako otevřený koncipován. Samizdatové kopie se šířily, avšak myslím, že snazší bylo dostat se o 2 roky později k Prohlášení Charty 77.
Online výstavka rovněž zmiňuje, jak 4. 11. 1975 obdržel děkan Pedagogické fakulty UK Jiří Fišer dopis od MV KSČ v Praze, ve kterém byl informován, že 5 fakultních pedagogů Havlův dopis rozšiřovalo. Jan Tůma, Jana Marhounová, Miloslav Čech, Zdeněk Šípek a Marie Pekárková. Byl s nimi, a to na doporučení, resp. příkaz MV KSČ (!), okamžitě rozvázán pracovní poměr.
Dne 29. 5. 1975 byl JUDr. Gustáv Husák Federálním shromážděním jednomyslně zvolen prezidentem ČSSR. Od tohoto okamžiku přibližně po 12 let rozhlasové či televizní zpravodajství začínalo v 90 % případů takto: „Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezident Československé socialistické republiky Gustáv Husák přijal, zahájil, otevřel, zaslal, se zúčastnil….“ A obvyklé zakončení úvodní zprávy? „Slavnostního aktu se rovněž zúčastnili členové sekretariátu ÚV KSČ Zdeněk Hoření a Marie Kabrhelová.“
Jsa již pamětník (*1960), mohu plně potvrdit text ze strany 3 dopisu: „Základní otázka, kterou si tu je třeba položit, zní: proč se vlastně lidé chovají tak, jak se chovají; proč dělají vše to, co ve svém souhrnu vytváří ten impozantní dojem totálně jednotné společnosti, totálně podporující svou vládu? Myslím, že každému nepředpojatému pozorovateli je odpověď zřejmá: žene je k tomu strach. Ze strachu, že přijde o své místo, vyučuje učitel ve škole věci, kterým nevěří; ze strachu o svou budoucnost je žák po něm opakuje; ze strachu, že nebude moci pokračovat ve studiu, vstupuje mladý člověk do svazu mládeže a dělá v něm vše, co je třeba; ze strachu, že jeho syn nebo dcera nebude mít při přijímání na školu potřebný počet bodů v obludném politicko-bodovacím systému, přijímá otec nejrozmanitější funkce a dělá v nich ‚dobrovolně‘ to, co je žádáno.“
Zdroje:
vlastní vzpomínky
