Článek
Zatrnulo ve mně při pomyšlení, co by této zpotvořené větě, tak časté v dnešní době, řekl třeba Bohuslav Balbín (1621 - 1688). A protože jsem nedávno dočetl beletristickou formou sepsaný životopis „Jezovita Balbinus“ od Stanislava Komárka (Academia, 2023), pokusím se o recenzi.
Můj dojem z knížky byl blízký arabským zákuskům. První tři, čtyři sousta sní člověk s velikou chutí, ale při pátém si říká, že je to přece jen hodně přeslazené a že méně je někdy více. Autor se možná shlédl v knížkách paní Tučkové (nebo paní Tučková četla cosi od Komárka). Mám na mysli občasné „ezoterické“ pasáže, jako třeba když stařičký jezuita Matyáš Novoveský vrátivší se z misie v jižní Americe má vidění, kdy se mu zjeví cedule „sponzoruje paovce mobilem“ či nápis „porn hub“. Balbín pak texty lingvisticky zkoumá, co že by to asi mohlo znamenat. Možná, že to pan Komárek zařadil do textu proto, aby čtenáři sdělil, že „πόρνη“ (porné) je řecky „děvka“. To jsem, maje za sebou rok řečtiny klasické, samozřejmě nevěděl, neboť si pamatuji pouze větu „kůň dobře běží“ (ho hippos eu trechei).
Nejsem prudérní, ale relativně časté pasáže na téma sex - nu, zdá se mně, že kdokoli dnes sepíše krásno-literární text, má pocit, že bez popisu postelových tělocviků a reálií s tím souvisejících by to nebylo ono. Ano, bylo by pokrytecké zastírat, že Bohuslav Balbín byl homosexuálně, resp. efébofilně orientován. Byť jde pouze o spekulaci a podrobnosti známy nejsou. „Domini patres“ to však vyřešili rozumně: Otec Bohuslaus nesměl přicházet do styku s mladíky. Jmenovali jej historiografem řádu.
Což bylo rozhodnutí excelentní, neboť Balbín byl špičkově vzdělaný český barokní vlastenec, dějepisec a geograf. Jedna z jeho přezdívek byla Titus Livius de la Bohême. „Miscellanea historica regni Bohemiae“, toť opus magnum nejen jeho, ale i celého 17. století vzniklé v našich zemích. Příznačné rovněž je, že Balbínův spis „Dissertatio apologetica pro lingua Slavonica, praecipue Bohemica - Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého“ vyšel až v r. 1775 (už tehdy se cenzuře nelíbil) a neměli jej v oblibě ani nacisté, ani komunisté. „Obrana“ by měla býti povinnou četbou pro novodobé prznitele češtiny (mnozí politici, manažeři, celebrity, novináři), kteří žijí v přesvědčení, že nejdokonalejší je angličtina a že čeština je jazyk, za který je třeba se spíše stydět.
Avšak zpět k pasážím s „porné“ nádechem. Pan Komárek si v knížce vyfauloval toto: Otec Balbinus působil mimo jiné i v řádové koleji v Českém Krumlově. Protože byl vysvěceným knězem, měl za úkol při poutích v regionu zpovídat. Jedním z kajícníků byl i švarný mládenec z Klenčí jménem Jan Sladký - Kozina. Balbinovi se vyzpovídal, že jej jeho pán Lomikar (jinak Wolf Maxmilián Lamminger z Albenreuthu) nutil násilím i dárky k sodomskému smilstvu. Nebo pasáž, kde pan Komárek popisuje, jak postarší Balbín zprznil Koňase, klementinského studentíka a pozdějšího otce jezuity Antonína Koniáše. Obé mně přijde zbytečné, na efekt hrající a samozřejmě z pohledu historického notně za vlasy přitažené.
Skvostný však je rozhovor mezi mladým Balbínem a jeho mentorem, učitelem a rádcem otcem Nikolaem Lanciciem (Mikołaj Łęczycki z Polska, 1574 - 1653), cituji ze strany 53: „Můj milý Bohuslave, to studium (pozn.: studium u jezuitů) slouží spíš k tomu, ukázat věrnost Řádu a cvičit si paměť a vtip, než že by bylo dobré pro poznání světa a orientaci v něm - svět je velký chumel protikladů, které drží pohromadě jen milostí Boží: to platí i o jednom každém člověku, o mě i o tobě, jako o jiných. Zákon sporu je vlastně pověra, ale neradím ti to říkat… Až budeš studovat teologii, uvidíš, že ta už neslouží k poznání Boha skoro vůbec - chtít jej chytit do slov je ještě mnohem těžší než chytat vítr do ohlávky… Co se na světě děje, děje se… Náhoda je jenom neuctivý výraz pro vůli Boží… Nejdůležitější ze všeho je láska, to si pamatuj, jen tou drží svět pohromadě.“ (Stanislav Komárek: Jezovita Balbinus, Academia, 2023).
