Článek
Za Protektorátu se vyprávěl zhruba od r. 1944 v různých obměnách vtip. Návštěvník v Říšském kancléřství čekal na audienci u Vůdce. Z Hitlerovy pracovny bylo slyšet hlasité „ka, ka, ka, ka, ka,…“. Pobočník, který šel kolem, pošeptal vyjevenému příchozímu: „Vůdce se učí vyslovovat slovo kapitulace.“
Předpokládám proto, že z kanceláře předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné v ulici Politických vězňů bude kolemjdoucí nyní slyšet „oku, oku, oku, oku, oku, …“. „Jde to, ale dře to“, říkával jeden z mých šéfů.
Soudružce předsedkyni by snad mohla od strachu a nechuti korektně pojmenovat událost z 21. 8. 1968 a období let následujících pomoci informace, kterou sdělil v dokumentu o Husákovi bývalý premiér Lubomír Štrougal. Generální tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR Gustáv Husák výraz „okupace“, pokud jde o přítomnost sovětských vojsk v Československu, běžně používal. Samozřejmě, že jen interně. Ale bez koktání.
Umělá inteligence vygenerovala toto: „Strach z vyslovení určitého slova může být příznakem specifické úzkostné poruchy, známé jako fobie, nebo se může jednat o mentální problém související s psychickými poruchami, jako je obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) nebo sociální fobie. Nejde o obyčejný strach, ale o nepřiměřený strach z daného podnětu (slova). Pokud máte takový strach, je důležité vyhledat odbornou pomoc psychology či psychiatra.“
