Článek
Petr Macinka a četba Rudého práva ve Sněmovně při projevu prezidenta Pavla
Když jsem o ministrově extempore uslyšel, napadalo mne cosi o zastydlém puberťákovi, ale víc jsem se kauzou nezabýval. Až ve vlaku jsem si přečetl jeden z mnoha komentářů. Začal jsem přemýšlet a hlavně vzpomínat.
Jsem ročník 1960 a až do roku 1983 jsme bydleli na největším pražském náměstí zvaném Karlovo. Ve funkcionalistickém dvojdomě Černý pivovar. V č. 15 byla trafika, čili provozovna Poštovní novinové služby. V ní prodával penzista. Měsíčně od naší rodiny dostával dvacku (dnes cca 250,- Kč) za to, že nám uschoval Svobodné Slovo. Deník Československé strany socialistické. Bylo třeba koutkem úst ucedit „jedny noviny“, trafikant se rozhlédl, hrábnul pod pult a Slovo bylo naše. Neb spolu s Lidovou demokracií bylo tím, čemu se v dobách normalizačních říkalo „úzký profil“. Rudého práva bylo vždy dostatek, ale naše rodina je z principiálních důvodů kupovat odmítala.
Počátkem 80. let - byl jsem tehdy rozjívený mlaďoch a student VŠE - mě rodinný známý uzemnil otázkou: „A ty Ruďasa nečteš?“ Protože jsem znal jeho názory, udiveně jsem replikoval: „Rudý právo? Ale to přece…“. Pan Č. tedy začal se školením. Sdělil mně totéž, co řekl v snad nejlepším seriálu ČST pater bibliotékář Matyáš (Vladimír Šmeral) mladinkému F. L. Věkovi (Jindřich Hrdý). Studentík se ho ptal, proč je v klášterní knihovně uzamčená skříň s nápisem „Libri prohibiti.“ „Musíme znát názory svých nepřátel, Františku.“ A přidáme-li Tacitovu zásadu, že děje minulé je třeba zkoumat a hodnotit „sine ira est studio“, čili nezaujatě, objektivně, je třeba přiznat, že Rudé právo let 80. patřilo - s přihlédnutím k dobovým souvislostem a vydavateli (ÚV KSČ) - ke kvalitním deníkům, nebylo-li deníkem nejkvalitnějším. Kde jinde bylo lze číst mezi řádky, dozvídat se důležité informace (byť ve třech řádcích na zadní straně), než v Rudém právu? Třeba udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi. Zprávička na straně 7 z pátku dne 12. 10. 1984, ale pozorný čtenář ji nepřehlédl. Rudé právo četli disidenti i zahraniční diplomaté a v jeho redakci nebyli jen samí nýmandi.
Po instruktáži jsem začal deník ÚV KSČ pravidelně kupovat. Nezanedbatelnou výhodu bylo, že dvacetikorunu jsem v trafice dávat nemusel. Neboť Ruďas byl ráno k mání vždy. Proto se nestydím přiznat, že jsem Rudé právo četl. Je hodné politování, že zahraniční ministr, u něhož bych povědomí o dobách minulých předpokládal, předvedl pro pobavení neuvažujícího obecenstva komediální tyjátr, avšak souvislosti mu unikají.
Okamura, Babiš a výdaje na obranu
Druhá poznámka se týká pánů Babiše, Okamury a jejich pramalé chuti zavázat se k výdajům na obranu ve výši 3 - 4 % z HDP. Zde platí „Som z toho…voľajaký zmätený!“ Byla to přece strana pana Okamury, která svým billboardem varovala před „chirurgy z dovozu.“ Sympatizanti SPD chrlili texty, ve kterých zmiňovali agresivní islám, čmo..y z východu, občas ocitovali vybranou pasáž z Koránu… A najednou jsou investice do zvyšování obranyschopnosti Česka špatně? Nejde přece pouze o válku na Ukrajině. Je tu čerstvý konflikt v Íránu, rozjitřený Blízký východ a hlasitý křik radikálních muslimů (a Rusů) o zkaženém západu, kam podle nich Česko také patří.
A premiér Babiš? Deficit státního rozpočtu pro rok 2026 je 310 miliard Kč. I na reálně socialistické VŠE nás v předmětu dějiny ekonomických učení seznamovali s jinými, než s marxistickými ekonomickými teoriemi. Mimo jiné jsme probírali multiplikátory Johna Maynarda Keynese (1883 - 1946). Propagoval státní zásahy do ekonomiky (zvláště za krize). Matematicky popsal, jak se vládní výdaje, výdaje na investice a export obrazí ve zvýšeném HDP země v dalších obdobích. Laicky řečeno, vládní výdaje na investice se stanou příjmem jiného subjektu (soukromého) a lidé v něm pracující budou více utrácet za spotřební komodity (zboží a služby).
Kdybych měl dětem na základní škole vysvětlit rozdíl mezi investičním a spotřebním výdajem, uvedl bych tento příklad: Máte 150 tisíc Kč. Tyto peníze můžete během pár měsíců vydat za diskotéky, rozpustilé večírky, zájezd do exotické země, značkové oblečení a za jídla v restauracích, kde matonka stojí 150 korun. Ne, že by takový život byl nepříjemný, ale konečným výsledkem bude několik hezkých, leč prchavých zážitků, pár fotek na Instagramu a utracené peníze. Ty zvláště v případě jídla a nápojů skončí v čistírně odpadních vod. Nebo můžete 150 tisíc investovat do svého vzdělání. Třeba tak, že si zaplatíte roční pobyt v USA, kde budete chodit do školy. Z této investice proměněné ve zkušenosti již budete čerpat po celý svůj profesní život. Vždy to bude odstaveček ve vašem curriculum vitae. Krom toho pravděpodobně budete velmi dobře ovládat angličtinu slovem i písmem.
Zvýšené investice do obrany - vynaloží-li je vláda efektivně a s rozmyslem - nebudou vyhozené peníze. Vojenská technika a vojáci nemusí být k užitku jen ve válce. To, že klima se mění, podvědomě tuší většina z nás. Jedni tvrdí, že změnu ovlivnit lze (green deal), jiní - jako třeba já - této unijní agendě příliš netleskají. Ale na jevy typu tornáda, povodně a dlouhotrvající sucha bychom jako stát připraveni být měli. Nebo na masovou migraci ze zemí, kde kvůli změnám podnebí či místním konfliktům bude velmi obtížné žít. Není to právě armáda se svou technikou, která bývá při přírodních a humanitárních katastrofách nasazována? Odborně se tomu říká „dual-use funkce.“
Babiš řekl podle zprávy z 5. 3. 2026 v České TV toto: „My jsme americkou stranu informovali, já mluvím s generálním tajemníkem NATO, že pro nás je obrana důležitá, naše armáda je důležitá, ale také je pro nás důležité zdravotnictví a sociál.“ Nemohu se zbavit vtíravé myšlenky, že pan premiér chce oněch 310 miliard Kč schodku vynaložit především na spotřebu. Moje babička Marie Ročková narozená v r. 1909 na velkém statku, kde se však tvrdě pracovalo (samozřejmě bez dotací) a kde se hlídala každá koruna, by učinila stejný závěr. Jen by místo substantiva „spotřeba“ použila sloveso „prožrat“.
Zdroj
- vlastní text
- s vytvořením obrázku pomohla AI, a to Chat GPT
