Kostel P. Marie Bolestné Na Slupi

Asi před třemi týdny jsem šel v  podvečer kolem pražské Nemocnice sv. Alžběty Na Slupi. Protože jde o klášter Alžbětinek, je logickou součástí objektu kostel. Kostel Panny Marie Bolestné Na Slupi. První samostatná církevní stavba Kiliána Ignáce Dientzenhofera (1689-1751). Uvědomil jsem si, že interiér nevelké svatyně neznám. Za reálného socialismu byla povětšinou zavřená a nyní v ní probíhá mše jen dvakrát týdně. Ku klášteru mám vztah osobní. V r. 1979 mě o prázdninové brigádě postihla nepříjemná viróza. Nutná byla neschopenka. Protože jsem měl napuchlá oční víčka, paní doktorka pojala podezření na ledviny a už jsem si balil pyžamo, župan a kartáček na zuby. Péče byla i v době reálné ve slupské nemocnici výborná a asi po osmi dnech mě propustili domů. Pyelonefritida čili zánět ledvinné pánvičky. Což úplná legrace nebyla.

Když jsem se v županu procházel nemocniční chodbou, zaslechl jsem občas varhany. Páni soudruzi to měli vymyšlené mazaně. Mužská řeholní společenství zlikvidovali bez pardonu. Akce K, duben 1950. Do kláštera vtrhlo v ranních hodinách bezpečnostní komando, zátah nikoli nepodobný přepadům nacistického Gestapa. 2 376 řeholníků skončilo v internaci. Tajní se neštítili ničeho. Do některých budov vpašovali zbraně, které pak „objevili“. Bedny se samopaly a pistolemi nafotili pro tisk a filmové týdeníky. Agenti Vatikánu atd. Děsivé byly škody na kulturním dědictví. Dávno již, co mně paní Mgr. Eduarda Macháčková, která pracovala v Národním muzeu v oddělení zámeckých knihoven, vyprávěla, že archivář - nevím již, odkud - když viděl, jak se listiny a knihy nakládají vidlemi na valník - skočil z okna. Jsa milovník knih, které nemám kam dávat, dokážu to pochopit.

S ženskými řády to bylo složitější. Některé sestřičky bychom tehdy našli jako školený zdravotnický personál v nemocnicích, v zařízeních pro přestárlé a hendikepované. Náhrada za ně se sháněla těžko. Po akci K následovala akce Ř cílená na ženská společenství, avšak z výše uvedeného důvodu byla pozvolnější. Ovšem i zde násilí, barbarství a tupost slavily orgie. Stačí si přečíst Bílou vodu od Kateřiny Tučkové. Je možné, že nějaký pololegální pozůstatek alžbětinského nebo jiného ženského řádu bychom ve druhé půli 70. let Na Slupi našli. Jeden můj spolupacient to alespoň tvrdil. Byť nemocnice byla samozřejmě státní. Pamatuji se však, že když jsme jako děti výjimečně potkaly jeptišku, říkaly jsme, že to - na rozdíl od kominíka - znamená smůlu.

Alžbětinky. Správně Řád svaté Alžběty, latinsky Sorores hospitalariæ sanctæ Elisabethæ - OSE. Původně šlo o řád třetí, terciální. Což je komunita laiků, kteří chtějí žít společně dle regulí určité řehole, aniž by veřejně a navždy složili věčné řádové sliby (poslušnost, chudoba, čistota). Terciáři nemusí žít v klášteře a mohou mít svá občanská povolání. Zakladatelkou řádu byla Apolonie Radermacher (1571-1626). Rok a místo činu: 1622, Cáchy (Aachen). Za cíl si vytýčila ošetřování nemocných, což je pro alžbětinky základní poslání i dnes. Členky kongregace zasvěcují svůj život Bohu a bližním pod heslem „Naší povinností je činit druhé radostnými.“ Později se alžbětinský řád institucionalizoval a přeměnil na standardní řeholní kongregaci. Tu založily v polovině 19. stol. paní Klára Wolff, Matylda a Maria Meckert za pomoci Fr. Wernera. Má po celém světě asi 1.800 sester a 230 řeholních domů. Dnešní Alžbětinky již tedy klasické řeholní sliby skládají, mají svá pravidla (konstituce) a jsou řádem aktivním (tj. sestřičky nejsou uzavřeny v klášteře bez styku s vnějším světem). V čele společenství je pravá a nefalšovaná matka představená (nikoli Jiřinka Bohdalová 😊).

Patronkou řádu je sv. Alžběta Durynská (1207-1231). Uherská princezna, která se po ovdovění věnovala péči o chudé. Je třeba zmínit, že paní Alžběta byla sestřenicí krále Václava I. a tedy i jeho sestry sv. Anežky České. Papež Řehoř IX. ji kanonizoval již v r. 1235. Alžbětin hrob najdeme v německém Marburgu (Hesensko), avšak lebka světice je součástí relikviáře uloženého ve švédském Stockholmu.

Do zemí Koruny české Alžbětinky přicházejí počátkem 18. století (Praha 1719, později Vratislav, Kadaň, Brno, Jablunkov). v r. 1929 se 5 dosud autonomních klášterů spojilo v jednu konfederaci. Pražské sestry se usadily v místě, kterému se říká Na Slupi. Proč? Někdo tvrdí, že nedaleký gotický kostelík P. Marie z karlovské doby při klášteře servitů je koncipován tak, že čtyři pole žebrové klenby jsou nesena jediným sloupem. Pravděpodobnější však bude, že stupynebo stoupy byly dřevěné palice na valchách, které se používaly při zpracování sukna. Nedaleko je potok Botič a zřejmě zde jedna taková valcha se stupami byla. Ve 14. a poč. 15. stol. se v místech dnešního kláštera nacházely zahrady Augustina z Florencie (+1408), dvorního lékárníka Karla IV. a jeho syna Václava IV. Později byly pozemky osázeny vinicemi. Stála zde i mariánská kaple, která byla vysvěcená v r. 1681 a dům pro penzionované kněze. Ten nechal zbudovat světící biskup pražský a barokní zemský vlastenec Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi (1638 - 1701).

V r. 1713 - 15 udeřil v Čechách a na Moravě mor. Naposledy, ale obětí bylo bezpočet. Smrt máchala kosou zvláště v Praze, kde zemřelo přibližně 15 tisíc obyvatel (cca 25 %). Přitom jedinou skutečnou nemocnici v hlavním městě království provozovali milosrdní bratři na Starém Městě a to bylo žalostně málo. Hraběnka Karolina von Schönkirchalžbětinky znala z Vídně, a tak přivádí do Prahy v r. 1719 dvě původně vídeňské řeholnice. Rozhodla se Na Slupi založit řádovou nemocnici pro ženy. Koupila pro ni zmíněný dům biskupa Jana Ignáce. Významnější fundátorkou však byla Marie Markéta hraběnka z Valdštejna (1687 - 1727), která financovala výstavbu nového kostela a konventu. Její hrob najdeme v pražské Loretě na Hradčanech.

Jakmile se nový řád rozrostl, kapli zbourali a v úterý 8. 8. 1724 byl slavnostně položen základní kámen k výstavbě kostela a konventu. Slavnosti se (snad) zúčastnil i K. I. Dientzenhofer, bylo mu 35 let. Každopádně vypracoval pro celý komplex projekt. Rozvrh malého chrámku připojeného k severnímu křídlu čtvercového konventu složitý není. Obdélný půdorys, dvě klenební pole a pravoúhle uzavřený presbytář o jednom poli klenby. K severní straně se připojuje kaple sv. Tekly z pozdější doby (1762). Průčelí kostela se obrací do ulice Na Slupi a stavitel je pojal jako dvouetážové doplněné drobnou věží - zvonicí. V prvním podlaží navrhl veliké kasulové okno (tvar připomíná kasuli - kněžský ornát), které je pro Kiliánovy kostelní stavby typické. Podlaží zakončil římsou s tympanonem (trojúhelným štítem). Následuje druhé patro v výklenkem (nikou) pro sochu Panny Marie Sedmibolestné. Nedalo mně to a vyhledal jsem sedm bolestí P. Marie: Proroctví Simeona v chrámu - Útěk do Egypta - Dvanáctiletý Ježíš se ztratil (diskutoval s učenci v chrámu) - Setkání na křížové cestě - Ukřižování a smrt - Snímání z kříže - Uložení do hrobu. Kamenný alianční znak v segmentovém štítu nad vchodem je valdštejnský (vlevo) a druhý vpravo by patří Černínům z Chudenic, neboť Marie Markéta byla dcerou Heřmana Jakuba Černína. K dokončení celé řádově-nemocniční investice došlo v r. 1732, takže paní hraběnka ji už nespatřila.

Interiér kostela je barokně opulentní. Zdobené oltáře a kazatelna, štuk, plastiky, velmi bohaté řezby, profilované římsy, varhanní kruchta… Tři oltáře koncipoval Dientzenhofer, avšak některé ze soch zřejmě pocházejí ze zrušené mariánské kaple nebo z nedalekého kláštera servitů. Hlavní oltář zcela zaplňuje západní stěnu kostela. Původní obraz Piety od Siarda Noseckého (barokní malíř, viz dále) byl nahrazen dřevořezbou z počátku 18. stol. Po stranách dvě sochy řádových světic sv. Alžběty Durynské a blahoslavené Angeliny. V oltářním nástavci řezbář zpodobnil sv. Františka z Asisi, jak přijímá od Krista a P. Marie odpustky. Ještě bychom zde měli najít sv. Petra a kající se Máří Magdalénu, dále sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Karla Boromejského. Na vrcholu oltářní stavby pak na vše shlížejí archandělé Michael, Rafael a Gabriel.

Boční oltáře jsou dva. Jižní je zasvěcen sv. Janu Evangelistovi a severní sv. Anně. Obrazy zřejmě pocházejí od Siarda Noseckého (1693 - 1753). Narodil se na Starém Městě, vyučil se malířem u svého otce Václava Jindřicha a v r. 1724 vstoupil ke strahovským premonstrátům. Zde přijal méně obvyklé řádové jméno Siard (premonstrátský světec, +1230). Na Strahově vymaloval mimo jiné teologický (menší) sál tamní knihovny.

K jižní straně kostela přiléhá obdélná kaple sv. Tekly z r. 1762 s rokokovou výzdobou. Fresky vymaloval Jan L. Kracker (?), sochařská výzdoba pochází z dílny Ignáce F. Platzera. Obraz světice Tekly je od Františka I. Raaba.

Co ještě? Klášter odstřelovali Prusové při obléhání Prahy v r. 1744. Alžbětinky musely zaplatit výpalné 15 tis. zlatých, a to do 24 hodin. Tuto sumu samozřejmě neměly, ale pomohl jim hrabě Swéerts-Sporck. Mohlo by jít o Františka Karla Rudolfa hraběte Swéerts-Sporck (1688 - 1757), jenž byl velký mecenáš katolické církve. Adoptivní syn a dědic majetku známého barokního kavalíra, fundátora lázní a špitálu v Kuksu hraběte Františka Antonína Šporka. Pan Bedrníček v knize „Příběhy pražských svatyní“ uvádí, že hrabě filantrop je u alžbětinek pohřebený. Avšak jde zřejmě o omyl, neboť hrobku Františka Karla najdeme v kryptě zámeckého kostela Nanebevzetí P. Marie v Konojedech u Úštěku.

Dnes Nemocnici sv. Alžběty Na Slupi opět provozuje přes CURAFIDES s.r.o. Konvent sester alžbětinek v Praze. Když jsem si prohlížel její internetové stránky, v sekci „Zkušenosti pacientů“ jsem našel jen za rok 2025 celkem 21 velmi upřímných pochval.

Součástí kláštera je velká zahrada se dvěma kaplemi. Od Apolinářské ulice je oddělena zdí s lucernami. Večer je tato část novoměstské Prahy nikoli nepodobná Foglarovým Stínadlům.

Umělé inteligenci jsem zadal úkol vyhledat nějaký výrok sv. Alžběty Durynské. V nabídce byly tři, avšak s poznámkou, že paní Alžběta nezanechala žádný spis a že jen o hagiografickou tradici. Mně se líbil výrok, který - myslím si - by měl být některým činovníkům Církve římskokatolické libujícím si v barokní titulatuře a pompě, připomenut: „Jak bych mohla nosit hedvábí, když Kristus nosil trnovou korunu?“

Zdroje

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Panny_Marie_u_al%C5%BEb%C4%9Btinek