Stříbrní králové v egyptském Džanetu

Úvodní poznámka. Mnou uváděná staroegyptská data jsou přibližná. Zájemce může v knihách a na internetu najít letopočty odlišné. Rovněž názvy lokalit a panovníků nejsou jednotné, např. Francouzi zarputile užívají pořečtělá jména (Cheops místo Chufu, Psusennes x Pasbachaenniut atd.). Fotografie jsou z lokality Džanet - Tanis, z informačních panelů v tamním nevelkém muzeu a z káhirského muzea.U rakví, masek a předmětů z pohřební výbavy jsem zaúkoloval AI (Chat GPT), abych odstranil odlesky muzejních vitrín nebo vylepšil nekvalitní foto předmětů z infopanelů, doplnil pozadí, vyostřil tvar předmětu atd.

Když se řekne starověký Egypt, většina lidí si vybaví pyramidy u Gízy a hrobku Tutanchamona v Údolí králů. Poučenější vědí, že pohřeb mladičkého krále odkryl v r. 1922 archeolog Howard Carter, jenž měl za společníka a sponzora lorda Carnarvona. Jistou popularitu si díky filmům se zápletkami typu Dan Brown kombinovaný s Bramem Stokerem ještě získala Sakkára se stupňovitou pyramidou krále Džoséra. Tu projektoval jeho vezír a první jménem známý architekt Imhotep, jehož hrobka se stále hledá. Bohužel mnozí i vysokoškolsky vzdělaní lidé stále věří pavědeckým a ziskuchtivým slátaninám à la Däniken, hltají vyprávěnky o kletbě faraonů, o pyramidách - kosmických elektrárnách a kamenných databankách vědění (občas slyším názor “něco na tom bude”). Egyptology považují za konzervativní a zapšklé jedince zarputile odmítající přijmout vysvětlení, jež jsou přece tak zjevná.

Památkový poutník po nilské zemi by samozřejmě chyboval, pokud by vynechal tři gízské pyramidy se Sfingou, Údolí králů, Luxor, Sakkáru a nové Egyptské muzeum. Byť je třeba se smířit s davy návštěvníků bažících po fotce já a Chufevova pyramida, já a zlatá Tutanchamonova maska. Koneckonců jsem si takový obrázek rovněž pořídil, je to přece lidské.

Jenže Gíza, Sakkára a káhirské muzeum nejsou vše! Tak třeba Džanet - Tanis, Pierre Montet a králové 21. a 22. dynastie. Zde již málokdo zareaguje „Znám, viděl jsem.“ Přitom objev nevykoupených královských hrobek z těchto dvou dynastií byl stejnou senzací, jako KV 62, čili hrobka Tutanchamona. Pravda, džanetská pohřební výbava již byla skromnější. Jde o 11. - 8. století (cca 1090 - 665), kdy moc a sláva Nové říše přechází v poněkud zmatečné a rozkolísané třetí přechodné období. Avšak stále platí, že královské pohřby prvních 250 let prvního tisíciletí před Kr. byly ve srovnání s pohřby jiných suverénů středomořských států pohádkou. Především proto, že i v pozdní době byl král Horního a Dolního Egypta stále vtěleným bohem. Jako funerální kov se vedle zlata užívalo stříbro, které - jak vysvětlil náš pan průvodce - bylo tehdy pokládáno za vzácnější než zlato.

Vsuvka č. 1: Ten, kdo se o dějiny nilské země zajímá, vyhne se výrazu faraon. Staří Egypťané toto slovo neznali. Je lépe zvolit titul král, popř. panovník. Pokud jde o datování, na přesné době „od - do“ se egyptologové neshodnou. Vědí již o hodně více, než co sepsali třeba Herodotos nebo Strabon, avšak v nilském království neměli pevný výchozí rok typu narození Krista, od založení města atd. Jakmile král zemřel a nastoupil nový, začalo se počítat znovu od jedné. Víme tedy, co se stalo v x-tém roce vlády krále K, ale kdy přesně vládl, lze odhadnout přibližně, resp. různí autoři uvádějí mírně odlišná data. Zde bych si dovolil opět uštědřit virtuální ťafku těm, co práci egyptologů zlehčují a zesměšňují stylem „Co vědci nechtějí, abyste věděli.“ Egyptolog přizná, že neví (zatím), nerozumí, není schopen vysvětlit na rozdíl od těch, kteří si jsou svými pravdami jisti. I když ve skutečnosti by jim měl Český klub skeptiků Sisyfos udělit bludný balvan.

Vsuvka č. 2. Staroegyptský stát existoval zhruba po tři tisíciletí. Tuto předlouhou dobu je proto třeba rozčlenit na úseky kratší takto: 1. Archaická doba (sjednocení země, 3100 - 2700), 2. Stará říše (stavitelé pyramid, 2700 - 2270), 3. První přechodné období (2270 - 2070), 4. Střední říše (např. Amenemhet I., Senusret I., 2070 - 1790), 5. Druhé přechodné období (1790 - 1580), 6. Nová říše (královna Hatšepsut, Tutanchamon, Ramesse II., 1580 -1090), 7. Třetí přechodné období (1090 - 665), 8. Pozdní doba (saiská renesance, Peršané, 665 - 332), 9. Alexandr Veliký, Ptolemaiovci (332 - 30). Poté následují Řím (Egypt se stává provincií, 30 před Kr. - 395), Byzanc (395 - 642), Arabové (642 - dosud). Uvedená časová rozpětí jsou orientační, egyptologové se stoprocentně shodnou až u roku 525 př. n. l., kdy si zemi - dar Nilu podmanili Peršané. Poslední zatím známý hieroglyfický nápis pochází ze dne 24. srpna 394 n. l. Je vytesaný na stěně Hadriánovy brány v chrámu bohyně Esety na nilském ostrově Philae.

Džanet, řec. Tanis (Τανις). Užívám obojí názvy. Město a chrámový okrsek v nilské deltě. Zjednodušeně je lze popsat jako skromnější repliku Amonova velechrámu v Karnaku. I méně okázalá nápodoba však ve starověkém Egyptě znamená kamenné mnohatunové bloky a obří sochy bohů a panovníků. Město zde zřejmě bylo již ve Staré říši, avšak za Třetího přechodného období si ho králové 20. a 21. dynastie vybrali za město sídelní. Vytvořili tak protiváhu mocného Vésetu (Théb), který ovládal klan kněží boha Amona (chrámy v Karnaku a Luxoru). Počátkem 1. tisíciletí před Kr. občas existovala nilská království dvě. Jižní thébské a severní tanidské, byť datování se většinou (pro forma) používalo podle roku vlády krále v Tanidě.

V Džanetu však najdeme vedle Amonova chrámu a dalších svatyní rovněž hrobky panovníků dvou zmíněných dynastií, zatímco ve Vésetu žádné hrobky nebyly. Velechrámy Karnak a Luxor se nacházejí na pravém, tj. východním břehu Nilu. Pro mrtvé byl vyhrazen západ čili břeh levý (pyramidy, Údolí králů a královen).

Piramesse (Ramesseho dům) bylo město v nilské deltě založené za vlády králů z 19. dynastie (13. stol. př. n. l.). Vyrostl zde Ramesse II. - Veliký (1279 - 1213), jeden z největších a nejznámějších egyptských vládců. Byl to on, kdo v Piramesse vybudoval okázalé chrámy a paláce. V dobách největšího rozkvětu (13. - 12. stol.) zde mohlo žít až 300 tisíc obyvatel. Protože rameno Nilu, u něhož město stálo, se začalo zanášet bahnem, králové se přesunuli asi o 30 km na severovýchod do Džanetu. Archeologové původně považovali pozůstatky Džanetu za Piramesse. Dnes již vědí, že z Ramesseho domu se nedochovalo skoro nic. Důvody jsou dva. Jednak je oblast nilské delty agresivnější. Panuje zde velká vlhkost, která artefaktům nesvědčí. Hlavně se však při přesunu do Džanetu nestěhovali jen králové, úřady a kněží, ale přemísťoval se i stavební materiál a obří sochy k opětovnému použití. A tak to, co nalezneme dnes v Tanidě - Džanetu, často stávalo původně v Piramesse. Obecně je pro starověký Egypt příznačné, že nový král se nerozpakoval přisvojit si majetek svého předchůdce. S tím, že okrádá zemřelého boha, si hlavu nelámal, zvláště byl-li předešlý vládce „na indexu“ (viz např. kacířský král Achnaton).

Jean Pierre Marie Montet (1885 - 1966) se narodil ve Villefranche-sur-Saône (cca 35 km severně od Lyonu). Protože jeho tatínek pracoval jako kotlář při výstavbě Suezského kanálu, začal se o starý Egypt zajímat již jako kluk. Od r. 1905 se egyptologii věnoval profesionálně a kopal na různých místech horního Egypta. Po Velké válce vedl vykopávky v Byblu (Libanon) a protože ho zajímalo, jak to bylo se Židy (Hebrejci) ve starověkém Egyptě, rozhodl se, že se pokusí najít Piramesse. To nenalezl. Zato však zjistil, že místo, kde pracoval s dělníky a krumpáči, je ve skutečnosti Džanet. Ubytoval se i se svojí rodinou v Sán el-Hagaru, což byla místní vesnice bez elektřiny a vody.

V roce 1939 se mu podařil OBJEV. Velká písmena jsou na místě. V Džanetu odkryl netknuté hrobky panovníků z 21. a 22. dynastie. Šlo o nález plně srovnatelný s Tutanchamonem Howarda Cartera. Smůlou Monteta bylo, že k prvnímu OBJEVU došlo v únoru 1939, další pak následovaly během let 1939 a 1940. Což je doba, kdy titulní stránky novin byly věnovány událostem politickým a od 1. 9. 1939 i válečným. Na džanteskou lokalitu se Montet vracel i po válce, zastával různé akademické funkce, vedl Francouský institut. O svých objevech informoval v třísvazkovém díle La Nécropole royale de Tanis (1947 - 1960). Pochován je na hřbitově ve svém rodném městě Villefranche-sur-Saône. V Paříži má na domě v Rue du Moulin 71, kde bydlel, pamětní desku.

A hrobky kterých králů Pierre Montet objevil? Novináři jim přiřkli označení stříbrní faraóni. Protože jejich sarkofágy byly stříbrné (s příměsí zlata) a - jak již jsem poznamenal - ušlechtilý kov českých králů s atomovým číslem 47 byl v oné době považován za „královštější“ než zlato. Zajímavé je, že králové (a někteří rodinní příslušníci a vysocí hodnostáři) byli pohřbeni vedle chrámu boha Amona v hrobkách, které žádné větší zabezpečení (jako např. v Údolí králů) neměly. Třetí přechodné období bylo jen odleskem Nové říše a králové tolik prostředků, jako třeba Sethi II. nebo Ramesse II., neměli.

Pasbachaenniut I. (řec. Psusennes I., 21. dynastie, 1049 - 999). Právě tento král se zřejmě přestěhoval z Piramesse do Džanetu a založil zde Amonův chrám. Znovu připomínám, že králové 3. přechodného období již nedisponovali bohatstvím panovníků Nové říše. Proto byly jejich pohřby skromnější, avšak i tak beroucí dech (nehezká, leč zde adekvátní floskule). Vždyť byl pohřbíván bůh! V žulovém sarkofágu byla ve stříbrné rakvi mumie faraona, ze které se však zachovaly jen nepatrné části. V bohatě vybavené pohřební komoře Montet nalezl nábytek poškozený vlhkem (jsme v nilské deltě), tradiční vešebty (sošky služebníků pro onen svět), zlaté šperky, zlaté tepané vázy… 323 nalezených artefaktů! Např. zlatá váza s kartuší krále Ahmose, která byla zřejmě odcizena z jeho hrobky, zlatý tepaný pohár, kanopy (nádoby na vnitřnosti) atd., atd.

Amenemopet (21. dynastie, 999 - 992). Byl pravděpodobně synem Pasbachaenniuta I. Převzal vládu po dlouhém panování svého otce a po období spoluvlády. Jeho autorita byla plně uznávána i v Thébách. Podle analýzy kostry byl Amenemope statný muž, který se dožil poměrně vysokého věku. Původně byl pohřben v malé samostatné hrobce, o několik let později byl přemístěn do hrobky taťky. V pohřební komoře byl nalezen nezdobený žulový sarkofág, různé nádoby včetně kanop, asi 400 figur vešebtů a dřevěná rakev pokrytá zlatými plátky s královou mumií. Na ní byla pozlacená maska, náhrdelníky, náramky, prsteny a další šperky. Amenemopeta pohřbili s menší okázalostí než Pasbachaenniuta I. Dne 16. září 2025 bylo oznámeno, že z laboratoře Egyptského muzea na náměstí Tahrír v Káhiře byl odcizen zlatý náramek s lazuritem patřící králi. Šperk ukradl zaměstnanec restaurátorského oddělení, který ho prodal klenotníkovi za 180 000 egyptských liber (asi 3 500 USD). Zlatník ho bohužel roztavil. Všichni zúčastnění byli zatčeni a výnos z prodeje jim byl zabaven.

Šešonk II. (22. dynastie, 893 - 889 - 888, nejprve byl spoluvládcem). Montet nalezl stříbrný pozlacený antropomorfní sarkofág se sokolí hlavou boha Hora v záhlaví. Králova mumie byla dobře zachovalá. Po odkrytí zábalů se objevila zlatá obličejová maska, k tomu další ozdoby včetně zlatých sandálů na nohou. Zachovaná výbava Šešonka II., zejména jeho stříbrná rakev, je srovnávána s Tutanchamonem. Našly se šperky, vešebty, amulety, zlaté náramky aj. V postranních komorách hrobky byly předměty z pohřbu Pasbachaenniutova syna, prince Anchefenmuta a generála a velekněze Wendžebauendžeda.

Dnes se v Džanetu stále kope, lokalitu lze navštívit, avšak turistů nebývá mnoho. Postarší pan strážce a průvodce v jedné osobě byl z naší skupinové vizitace nadšený, znal mnohé podrobnosti. Hrobky jsou samozřejmě prázdné, nalezené poklady si lze prohlédnout v původním Egyptském muzeu na náměstí Tahrír (stále funguje) nebo v muzeu nově otevřeném. To se nachází nedaleko gízských pyramid a upřímně řečeno, já byl zklamaný. Samotná architektura využívající motiv pyramid žádnou slávou není a vše je příliš rozlehlé. Připadal jsem si jako v hypermarketu, kde nabízeným či spíše podbízeným zbožím jsou ty nejznámější staroegyptské artefakty, přičemž kolem každé z vitrín se tlačí davy a davy návštěvníků. To je pak lépe sednout si do kavárny a prohlížet si v relativním klidu knížku s fotografiemi. Když jsem se ptal, zda je možné si koupit publikaci - katalog, prodavač sdělil, že se teprve tiskne. Což mně připomnělo reálně socialistické hospodářství.

Článek jsem sepsal proto, abych upozornil, že nejen Howard Carter, ale i mnozí jiní, jako třeba Jean Pierre Marie Montet, objevili poklady, nad nimiž lze žasnout stejně, jako nad pohřební výbavou krále Tutanchamona.

Při své památkové cestě po Egyptě minulý týden jsem si znovu uvědomil, že podíl české, československé a nyní opět české egyptologie je daleko větší, než podíl Česka a Slovenska na celosvětové populaci či HDP. Když jsem v místních obchodech nalézal publikace od našich egyptologů, nebylo třeba vykřikovat „Kdo neskáče, není Čech!“ Dovolím si některá jména uvést. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1490 - 1491, velká cesta po východním středomoří vč. Egypta), litomyšlský měšťan Martin Kabátník (koncem 15. stol. navštívil Egypt, cestopis Cesta z Čech do Jeruzaléma a do Egypta), Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (o návštěvě Egypta v r. 1598 vydal cestopis s předlouhým názvem), Václav Remedius Prutký a Jakub Římař (dva františkánští mniši, v Egyptě byli v 18. stol., zkoumali mimo jiné i pyramidy), Jan Kmínek-Szedlo (působil v italské Bologni, kde se věnoval Egyptu, 19. stol.). A nyní skuteční egyptologové: František Lexa (1876 - 1960, zakladatel čsl. egyptologie), Jaroslav Černý (1898 - 1970, odborník na Novou říši), Zbyněk Žába (1917 - 1971, ředitel Čsl. egyptologického ústavu), Miroslav Verner (1941, výzkumy v Abú Síru), Ladislav Bareš (1952, ředitel Českého egyptologického ústavu), Břetislav Váchala (1952 - 2020, diplomat, překlady staroegyptských textů). Zmínit bych měl i Miroslava Bártu (1969), byť si nejsem jistý, zda lze spojit funkci senátora se stoprocentním nasazením vědeckým.

Last but not least Slovák pan Vojtěch Zamarovský (1919 - 2006). V r. 1975 jsem dostal k Vánocům brožovanou knížku Jejich Veličenstva pyramidy. Tu jsem nepřečetl, ale zhltl. I když egyptologie se vyvíjí a některé údaje vyžadují korekci, stále jde o jednu z nejlepších popularizačních knih o nilské zemi králů a bohů. Pan Zamarovský byl totiž obdarován nadáním psát navýsost odborně, a přitom čtivě. Což pro mnohé egyptologické kapacity neplatí. Když jsem si v dobách normalizace prohlížel několik barevných fotografií pyramid, bral jsem jako neměnný fakt, že se do Egypta nikdy nepodívám. Zájezdy byly pro mne cenově nedostupné (dnes by šlo v přepočtu klidně o 200 tis. Kč) a přespávat ve spacáku před kanceláří Čedoku v pražské Panské ulici před zahájením prodeje zájezdů jsem rovněž odmítal. Po r. 1989 jsem byl v Egyptě již pětkrát. Dá-li zdraví a Pánbůh, příští rok bych rád navštívil Egypt střední (Amarna krále Achnatona, Fajjúmská oáza, pyramidy králů Střední říše…).

Ještě tolik, že Pasbachaenniut lze přeložit jako Hvězda, která se zjevila ve Městě, trůnní jméno Amenemopeta bylo Vesermaatre Setepenamon (Mocná je pravda Reova, Vyvolený Amonem) a trůnní jméno Šešonka bylo Hedžcheperre Setepenre čili Vyvolený Réem.

Zdroje