Kyperská Varoša - kdysi Las Vegas východu, dnes jen trosky zašlé slávy

Město duchů, toť oblíbená novinářská floskule. Ale občas je třeba ji použít. Dosud jsem takové smutné lokality viděl dvě. Francouzský Oradour-sur-Glane a tureckou vesnici Kayaköy.

Ves Oradour vypálili dne 10. 6. 1944 nacisté. Sice náhodou, ale ve stejný měsíc a den, jako o dva roky dříve v Lidicích. Povraždili 643 obyvatel.

V obci Kayaköy (Levissi) byli Řekové po skončení řecko-turecké války v r. 1922 odsunuti a vesnice začala pustnout a chátrat. Odejít muselo asi 6000 lidí.

V pondělí dne 4. 5. 2026 jsem si při cestě po Kypru prohlédl jižní čtvrť přístavu Famagusta (Gazimağusa) zvanou Varoša (řecky Βαρώσια, turecky Maraş). Na ostrov jsem se vypravil za poznáním, protože jsem chtěl vidět gotickou svatomikulášskou katedrálu ve Famagustě. O ní jsem napsal na Médium článek. Jinak jsem byl, pokud jde o místní reálie, vědomostmi nepolíbený. Věděl jsem, že je zde řecká a turecká část a z mládí jsem si pamatoval, jak v médiích často zmiňovali prvního kyperského prezidenta arcibiskupa Makariose III. (1913 - 1977).

Pro neználky, mezi než jsem patřil, velmi stručný přehled. Kypr - třetí největší ostrov ve Středozemním moři. Mykénští Řekové - Asyřané - Egypťané - Ptolemaiovci - Římané - Byzantinci - Arabové - křižáci (Lousignanové) - Janované - Benátčané - Turci. Od r. 1878 byl ostrov v britské správě a v r. 1914 jej země bílých útesů doverských formálně anektovala. Žily tu a stále žijí dvě znesvářené skupiny obyvatel. Kyperští Řekové a kyperští Turci. Ti první bažili po připojení k Řecku, ti druzí zase k Turecku. Angličany neměli rádi především Řekové, někteří z Turků zase usilovali o vlastní ostrovní ministát. Od r. 1960 je Kypr samostatnou republikou, avšak klid zde nebyl. Dne 15. 7. 1974 proběhl pokus o státní převrat (kyperští řečtí nacionalisté, Makarios uprchl). Důsledkem byla turecká invaze (20. 7. - 18. 8. 1974). Masakry a přesuny obyvatel na obou stranách. Řekl bych, že jedni národovci byli za 18 a ti druzí bez dvou za 20. Turecký zábor skončil rozdělením ostrova podle Zelené linie. Což je nárazníková zóna spravovaná OSN, někdy zvaná též Attilova. Ta dělí Kypr i v současnosti. Severokyperskou republiku sice oficiálně uznává jen Turecko, ale hraniční závory a pasové kontroly jsou ostrovní realitou. K tomu ještě dvě britské vojenské základny Akrotiri a Dekelia. Zajímalo mne, jak to je u místních s cestováním. Většina obyvatel severní minirepubliky má turecké nebo kyperské občanství a tedy vlastní i příslušný pas. Občas jsem se potichu smál. V turecké části jsem si běžně objednával moji milovanou tureckou kávu, türk kahvesi. Ta je zcela logicky k mání i v části řecké, ovšem pouze jako Cyprus coffee.

Varoša. Řecky Βαρώσια, turecky Maraş, popř. Kapali Maraş. Jižní předměstí přístavu Famagusta. Po skončení Druhé světové války pomalu, leč jistě Varoša začala být mezi světovou smetánkou in. Přímořské letovisko, sluníčka dostatek, modrá obloha a Středozemní moře, britské zvyklosti. Dodnes se na ostrově jezdí vlevo, zásuvky jsou britského typu G a většina obyvatel ovládá minimálně základy angličtiny. Ve Varoše se začaly stavět exkluzivní hotely a majetní si zde budovali vily. S trochou nadsázky bylo možné v 60. a počátkem 70. let říci, že kdo z celebrit nenavštívil Varošu, jako by nebyl. Hollywoodské stars, intelektuálové, slavní zpěváci, spisovatelé… Las Vegas Středomoří.

AI vyhledala tato jména: Elizabeth Taylor, Richard Burton, Brigitte Bardot, Raquel Welch, Sophia Loren, Paul Newman (během natáčení filmu Exodus na Kypru). Nikos Kazantzakis, autor románů Řek Zorba a Poslední pokušení, označil Varošu za jedno z nejkrásnějších míst na světě. Dokonce zde vystoupili, a to ještě před založením hudební skupiny, členové ABBA.

Jenže přišel 20. červenec 1974. Operace Attila neboli turecká invaze na Kypr. Odpověď na pogromy páchané na kyperských Turcích. Přitom podle smlouvy uzavřené mezi Velkou Británií, Tureckem a Řeckem měl být Kypr samostatným státem, který se nepřipojí ani k Řecku, ani k Turecku. Dne 16. srpna 1974 padla Famagusta a obyvatelé Varoši začali v panice prchat. I když rozhodně nešlo o komické prchání à la „student Mazánek“ (Cesta do hlubin študákovy duše), ani ve snu je nenapadlo, že to bude na vždy. Mysleli si, že se za pár dní vrátí. Doma nechali rozestlané postele, jídlo, oblečení a další osobní věci. Na ulicích zůstala zaparkovaná auta. Jenže turecká armáda oblast uzavřela, zadrátovala a Varoša nebyla po mnoho let vůbec přístupná. Změnila se v město duchů. Z celé oblasti Famagusta odešlo údajně okolo 30 - 40 tisíc lidí.

V Turecku jsem byl jako památkový turista mnohokrát. Pochopil jsem, že výhodný kšeft bývá často důležitější, než modlitba, ku které zrovna svolává muezzin, popř. zvon z pravoslavného kostela. A tak se přišlo na to, že opuštěné a rozpadající se celebritní město duchů, by mohlo být turistickým magnetem. Proto byly některé ulice a pláž znovu otevřeny. Zájem je převeliký. Autobusy, minibusy, auta, motorky a kola na přeplněném parkovišti. Sem tam kavárna, suvenýry, mladí na elektrokoloběžkách… Skoro každý návštěvník s chytrým mobilem, fota „já/my a ten a ten bývalý slavný hotel, kavárna, restaurace, prodejna…“. Hostinský Palivec v nejčistější podobě. „Máš rád Turky?“ obrátil se Švejk na hostinského Palivce, „máš rád ty pohanský psy? Viď že nemáš.“ „Host jako host,“ řekl Palivec, „třebas Turek (zde Američan, Čech, Ital, Rus…). Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš. To je moje zásada.“ Ano, i pivo v Severokyperské republice běžně k dostání je. Já si dával turecký Efes nebo Carlsberg Beer Cyprus.

Když jsem fotil, napadlo mne, že vhodnými prompty zaúkoluji Chat GPT a požádám chatbot o úpravu dnešních ruin do možné podoby na přelomu 60. a 70. let minulého století. Tehdy Varoša zažívala svůj vrchol. Za věrohodnost ručit nemohu, ale o absolutní nonsens se rovněž nejedná.

Když jsem procházel ulicemi, kde kdysi parkovaly mercedesy, BMW, buicky, chevrolety, fiaty a kde slavní v kavárnách a bistrech popíjeli své kávy či aperitivy, nemohl jsem nepřemýšlet. V naší Galaxii je přibližně 100 - 200 miliard hvězd. V pozorovatelném vesmíru se nachází nejméně 200 miliard, ale možná až 2 biliony galaxií (hvězdných ostrovů). Přesto na modré planetě pořád stavíme zdi s ostnatým drátem, spouštíme a zvedáme hraniční závory, kontrolujeme pasy a víza, přeme se o to, komu má náležet ten či onen kus pevniny a které náboženství je pravé a správné. Na Zemi je mnoho bolavých míst. V Evropě zvláště Ukrajina versus Rusko, Srbsko vs. Kosovo a Kypr turecký versus Kypr řecký (geograficky ostrov patří k západní Asii, kulturně však zcela jistě k Evropě).

V r. 2025 vydalo nakladatelství Extra Publishing, s.r.o. v překladu knihu Temný věk od britské historičky a novinářky Catherine Nixey (*1980). Rok 380. Císař Theodosius vydává edikt Cunctos populos (všechen lid), poté následovaly další. Císař prohlásil trojiční křesťanství za jediné povolené náboženství v Římské říši. Někteří historikové tvrdí, že tato nařízení znamenají konec civilizace. Jde o soud příkrý, leč nikoli zcela nepravdivý. Od druhé půle 4. století docházelo po celém impériu k tomu, co se později opakovalo jen v jiném ideologickém hávu v našich zemích za husitů, ve Francii za Revoluce, v SSSR za Stalina, u nás opět pro r. 1948… Zdivočelá lůza nabádaná a popichovaná fanatickými knězi a biskupy křesťanské církve (mnozí z nich byli později kanonizováni) ničila, bořila a podpalovala chrámy pohanských bohů, rozbíjela na padrť jejich mramorové sochy, poroučela ohni spisy, které „povolaní“ označili za kacířské… Umlčovaly se, často za užití nejhrubšího násilí, hlasy těch, kteří novou víru odmítali. Barbarství, omezenost a nevzdělanost provázené fanatismem slavily orgie.

Každou kapitolu Temného věku autorka uvozuje úryvkem z nějakého spisu. Spisovatel, řečník a politik Quintus Aurelius Symmachus Eusebius (345 - před r. 415) třeba právě na Kypru stále a plně vyslyšen nebyl: „Žádáme o mír pro bohy našich předků! I když každý věří v něco jiného, rozum velí pokládat všechny způsoby za rovnocenné. Všichni vidíme stejné hvězdy a sdílíme jednu oblohu, všechny nás obklopuje tentýž svět. Copak záleží na tom, jaká moudrost člověku slouží při hledání pravdy?“

Zdroje