Staroměstská katedrála sv. Klimenta je zázrak barokní plastiky nad Vltavou

Najdeme-li v Čechách a na Moravě kostel zasvěcený sv. Klimentovi, lze důvodně předpokládat, že půjde o stavbu velmi starou. Neboť část ostatků 4. římského papeže donesli na Velkou Moravu v r. 863 Konstantin (Cyril) a jeho bratr Metoděj. Kníže Bořivoj I., dědeček sv. Václava a manžel kněžny Ludmily, pak založil okolo r. 885 na Levém Hradci první kostel v Čechách a zasvětil jej právě sv. Klimentovi. Další kostely s tímto patrociniem se nachází ve Staré Boleslavi, na hřbitůvku v Práchni, na hradišti ve Lštění… Na Moravě třeba v Horním Břečkově nebo na Hradisku sv. Klimenta u Osvětiman. Jejich prapůvod je věkovitý, mnohdy spojený s počátky křesťanství v našich zemích (10. - 11. stol.).

V Praze jsou svatoklimentské kostely tři. Jeden nalezneme v Klimentské ulici na Novém Městě a druhý v Holešovicích-Bubnech. Já jsem si však vzal na mušku kostel sv. Klimenta v areálu jezuitského Klementina. Kdo sleduje mé články, ví, že jsem velkým milovníkem baroka. Klementinský kostel zvláště díky přebohaté sochařské výzdobě interiéru patří k tomu nejlepšímu - s trochou nadsázky užiji titul knihy z r. 1940 - co naše země daly Evropě a lidstvu. Byť turisté tuto stavbu příliš často nenavštěvují. Což je možná dobře.

Nejprve však ke sv. Klimentovi. Latinsky „clemens“ znamená vlídný, laskavý, shovívavý, milostivý. Náš první dělnický prezident byl sice jako Klement pokřtěn, avšak v jeho případě rčení „nomen omen“ rozhodně naplatí. To by se musel jmenovat Sanguinarius (krutý, krvavý, krví potřísněný).

Legendy o životě raně křesťanského světce jsou různé a ne příliš věrohodné. Zmínku najdeme v dopisu apoštola Pavla Filipským, verš 4.3. „Ano i tebe prosím, můj věrný druhu, ujmi se jich; vždyť vedly zápas za evangelium spolu se mnou i s Klementema ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.“ Jde-li však o „našeho“ Klimenta, nevíme.

Podle římské i pravoslavné církve byl Kliment 4. papežem a žil ve druhé půli prvního a počátkem druhého stol. Tedy za vlády římských císařů Domitiana, Nervy a Traiana. Ten poslední ho vypověděl do města Chersonésu (Chersonu) blízko Krymu při ústí Dněpru do Černého moře. Protože ani tam budoucí světec nepřestal šířit křesťanskou víru, byl z Traianova příkazu svržen do moře s uvázanou železnou kotvou. Tělo nyní již mučedníka bylo vyplaveno a místní křesťané je pohřbili. Při své misijní cestě hrob objevil v r. 861 Konstantin čili Cyril. Ostatky, přesněji jejich část donesl s velkou slávou do Říma. Odtud zase část z této části vzali soluňští bratři na Velkou Moravu.

Neodpustím si tři poznámky. Dějiny mnohých národů či měst začínají krvavými činy (např. na počátku Říma je bratrovražda, řecké Théby založil po zabití draka bojovník Kadmos…). Vyprávěnky o holubičí povaze Slovanů a tedy i Čechů a Moravanů jsou jen zbožným přáním. Přesto můžeme být hrdi na to, že na počátku našich dějin byly knihy, které donesli bratři ze Soluně na Moravu knížete Rostislava. Staroslověnština se stala vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny čtvrtým církví uznaným jazykem, do kterého byla bible přeložena. Druhá poznámka. Štěpení ostatků svatých a blahoslavených, jejich veřejné vystavování a uctívání mně přijde poněkud zvláštní, ne-li morbidní a neuctivé. Tak např. nebohý Kliment. Řím (bazilika sv. Klimenta), Cherson, několik kostelů na Moravě a Slovensku, pravoslavné chrámy v Bulharsku, lebka by měla být v Kyjevě… Navíc ve starobylých kosterních relikviích většinou panuje chaos. Kdybychom je u jedné osoby složili dohromady, dostali bychom i několik kanonizovaných. Do třetice je nutné připomenout, že „náš“ Kliment bývá uváděn s přívlastkem Římský, neboť on ještě existuje spisovatel a raně křesťanský teolog Kliment Alexandrijský. Žil v letech 150 - 211/216 a bývá řazen mezi církevní Otce, i když římská církev ho uznává tak „na půl“. Oficiálně svatořečen nebyl, a to kvůli svým novoplatónským názorům, avšak jeho spisy se stále vydávají.

S Klimentem Římským a s jeho jezuitským kostelem v Praze souvisí sv. Heraklius. Bývá označován za Klimentova pomocníka. Jeho tělo obdržel P. Ferdinand Waldhauser (jezuita a rektor univerzity v Olomouci) v r. 1706 od papeže Klementa XI. právě pro pražský svatoklimentský kostel, kde je uloženo. Zdá-li se čtenáři, že je tu „překlimentováno“, nemohu za to já, ale historie. I název jezuitské koleje Klementinum je od jména 4. římského pontifika odvozeno.

Klementinum.V hlavním městě Česka největší jednolitý komplex budov po Pražském hradu. Pět nádvoří, dva kostely, dvě venkovní kaple, plocha přes dva hektary. Prapůvodně zde stával klášter dominikánů s kostelem sv. Klimenta. To jsme v první půli 13. stol., tj. v době vlády krále Přemysla I. Otakara. Konvent patřil k největším a nejvýznamnějším v království, odehrála se zda řada důležitých událostí (politická jednání mezi stranou Elišky Přemyslovny a Jindřicha z Lipé, generální řádové kapituly). U sv. Klimenta měl okolo r. 1410 kázat Jan Hus. V srpnu 1420 výstavné sídlo psů božích vypálili husité a mnozí řeholníci byli povražděni. Za Jagellonců pobořený klášter živořil, v r. 1552 bychom zde našli převora a dva řádové bratry. „Bylo jich dvanáct jako apoštolů.“ Titul 320. schůzky rozhlasových Toulek českou minulostí. Jezuité. V černých hábitech se v Praze objevili 21. 4. 1556. Pro svoji kolej (kláštery neměli) si vybrali strategické místo, a to hned u Karlova mostu. Tři dominikáni odešli ke sv. Františku u Vltavy a později se usadili u sv. Jiljí v dnešní Husově ulici.

Klementinum se budovalo postupně. Hlavním kolejním kostelem je Nejsvětější Salvátor, jehož průčelí s portikem hledí na Křižovnické náměstí. Se stavbou se začalo v poslední čtvrti 16. stol., na konečné podobě chrámu se podíleli architekti raného baroka Carlo Lurago a Francesco Carrati. K východní části salvátorského kostela přiléhá kaple Nanebevzetí Panny Mariezvaná Vlašská (kázalo se v ní italsky) dokončená okolo r. 1600. Záhadologové tvrdí, že inspirovala Keplera, který bydlel v domě na protější straně ulice (Karlova 4). Kaple má půdorys elipsy a první Keplerův zákon praví, že planety obíhají kolem Slunce právě po elipse. Proč ne, možné to je. Vlašská kaple přístupná není, avšak já do ní v neděli 1. 3. 2026 na tři minuty vnikl. Vyzkoušel jsem si, co umí umělá inteligence. Interiér je zašlý a tak jsem požádal o rekonstrukci fresky v kupoli. Myslím, že to nedopadlo špatně.

Konečnou podobu získalo Klementinum během 1. půle 18. století. Šlo o hlavní a největší jezuitskou kolej u nás. Sídlil zde šéf české provincie zvaný provinciál. Páni patres čili otcové najímali špičkové umělce a tak se na budování komplexu podíleli rovněž Kilián Ignác Dietzenhofer(východní průčelí na Mariánském náměstí) a František Maxmilián Kaňka.

A je to právě Kaňka, který vypracoval projekt svatoklimentského kostela. Najdeme ho hned za Vlašskou kaplí. Rekapitulace? Dva kostely (sv. Salvátor, sv. Kliment) a dvě venkovní kaple (Vlašská, Zvěstování Panny Marie - Zrcadlová). K tomu Hodinová věž a Astronomická věž se sochou Atlanta nesoucího nebeskou sféru.

Jezuitský řád byl dočasně zrušen v r. 1773 (mocensko-politické důvody), poté připadla pražská kolej sekularizované univerzitě. Marie Terezie v r. 1776 ustavila dekretem veřejnou C.k. Universitní knihovnu. V 19. stol. měly v Klementinu sídla některé z fakult Karlo-Ferdinandovy university a známé Akademické gymnázium. Společnost vlasteneckých přítel umění si zde zřídila obrazárnu. Zapomenout nelze na slavnou meteorologickou observatoř.

V r. 1924 rozsáhlý komplex přechází do majetku státu a zřizuje se Národní knihovna. Za mého mládí Univerzitní knihovna, kde jsem sháněl knihy o ekonomice Belgie a Lucemburska pro svoji diplomovou práci a kde jsem si v bývalém refektáři (jídelně) prohlížel knihy o francouzské gotice. Architekt Ladislav Machoň navrhl jednopodlažní půjčovnu knih. Ač mám moderní architekturu rád, Machoňově realizaci na Hlavním nádvoří jsem nikdy na chuť nepřišel. Dnes je v Klementinu Národní knihovna České republiky. Příspěvková organizace Ministerstva kultury s ročním rozpočtem cca 730 mil Kč (rok 2024). Generálním ředitelem bibliotéky je Mgr. Tomáš Foltýn (*1982).

Na zájezdu do Egypta nás pan průvodce upozornil, že některé domy stavu nevábného mohou být uvnitř na úrovni chytrých interiérů 21. století. Jedno z islámských pravidel totiž říká, že není vhodné bohatství stavět na odiv. S jezuitským kostelem sv. Klimenta je to podobné. Zvenku jde o střízlivou, strohou, ve své jednoduchosti elegantní stavbu obdélného půdorysu s vysokými okny. Jediným zdobným prvkem severní i jižní fasády jsou pilastry s jónskými hlavicemi a portikus s nádherně tepanými mřížovými vraty. Jde o společný vstup do kostela i do Vlašské kaple. Jižní (uliční) fasádu ještě korunuje střešní vikýř s oválným oknem. Kostel věž nemá, přesněji řečeno do prejzové střechy je vetknuta jen malá věžička. Zato vnitřek je barokní „Gesamtkunstwerk“, tj. jednotný umělecký celek architektury, malířství, sochařství a uměleckého řemesla. K tomu si musíme přimyslit okázalé církevní slavnosti doplněné barokně polyfonní hudbou, které zde páni patres pořádali.

Za architekta sv. Klienta bývá označován František Maxmilián Kaňka (1674 - 1766), čtvrtý ze slavného čtyřhvězdí Dientzenhofer otec a syn - Santini - Kaňka. Někteří kunsthistorici tvrdí, že kostel navrhl některý z Dientzenhoferů a zmatek dovršil nález listiny ve věžičce s nápisem „Aedilis S. Clementis“ se jménem Antonio Luragho. Se stavbou se začalo v r. 1711, k jejímu hrubému dokončení došlo o 3 roky později. Pak přišel na řadu vnitřek. Fresky, štuky, oltáře, kazatelna, varhanní kruchta… Z r. 1721 je dochovaná poslední smlouva na štafírování kazatelny (štafírování: končená úprava kamenné nebo dřevěné plastiky, např. zlacení, nanášení křídy a sádry, leštění).

Obdélný půdorys chrámu je rozčleněn do čtyř klenebních polí (1. kruchta, 2. + 3. prostor pro věřící, 4. presbytář s hlavním oltářem). Klenby jsou české placky. To, že stavbu navrhl skutečný mistr, dokládají bohatě profilované římsy, mohutné pilastry s kompozitními hlavicemi (spojení korintského řádu s iónskou hlavicí) i tři pasy oddělující jednotlivá klenební pole.

Hlavní oltář není architekturou, ale iluzivní malbou, dnes z druhé půle 18. století od rokokového malíře Josefa Kramolína. Malované oltáře byly v baroku oblíbené, obdobný lze spatřit třeba u Nanebevzetí P. Marie v Litoměřicích nebo ve sv. Josefu v Obořišti. Fresky ve čtyřech polích klenby namaloval bavorský Jan Hiebel (1681 - 1755) v letech 1714 - 15. Ten pro jezuity pracoval (Klatovy, sv. Ignác v Praze…) a k jeho špičkovým realizacím patří výzdoba knihovního sálu v Klementinu.

Vše, co jsem zatím sepsal, je snad zajímavé a poučné. Avšak nikoli neobvyklé. Ještě jsem ale nezmínil výzdobu sochařskou. Ta už běžná není. Neboť je - jiné výrazy mne nenapadají - přebohatá, opulentní, jedinečná, skvostná. Jejím původcem je český Bernini Matyáš Bernard Braun (1684 - 1738). Rodák ze Sautensu v Tyrolích, avšak od r. 1708 působící v Čechách. Sochařství se vyučil v Salzburku, poté vandroval po Itálii a přes Drážďany přichází do Prahy. Jméno si udělal pískovcovým sousoším Sen sv. Luitgardy na Kamenném, resp. Karlově Mostě. Za tuto plastiku by se italský Bernini nemusel stydět. To, že Braunovým mecenášem a přítelem byl hrabě František Antonín Špork, pro něhož pracoval na Kuksu, vědí i ti, kteří se o umění příliš nezajímají. Když jsem byl v kukském špitálu před pár lety naposledy, můj kamarád Petr P. - dej mu Pánbůh věčnou slávou - se zahloubal nad alegorií Obžerství. Oba jsme již tehdy byli věku zralého. „Obžerství, tak to je smilstvo starců“, byl Petrův bonmot.

U sv. Klimenta se Braun doslova a do písmene vyřádil. Tede ne on osobně - nepřeberné množství řezeb andílků zvaných putti by nezvládl - ale jeho dílna a zřejmě i subdodavatelé. O sochařské výzdobě sv. Klimenta uměnovědci sepisují obsáhlé studie. Zkoumají, kde asi zasáhlo mistrovo dláto, kde pracovali tovaryši a kde Braun pověřil sochařinou a řezbařinou jinou dílnu. Rozebírají postoje a gesta svatých, jejich výrazy v tváři, řasení drapérií, kompozici rojů andílků… Já tak velký odborník nejsem. Jen amatér a diletant v kunsthistorii, kde neplatí „má dáti - dal“, jako v mé profesi auditora účetních závěrek.

Šest bočních oltářů s bohatou řezbářskou výzdobou nástavců jen vyjmenuji. Na evangelijní (levé) straně směrem od oltáře hlavního oltář sv. Heraklia (s jeho ostatky, viz výše), oltář Obětování Páně a Oltář sv. Anny. Na protilehlé, epištolní straně oltář sv. Josefa, oltář sv. Františka Xaverského (morový) a oltář sv. Vavřince a sv. Linharta s obrazem od Petra Brandla (sv. Linhart léčí nemocné). V kostele jsem - dávno již tomu - byl na odborné prohlídce. Z té si pamatuji jediné. U sv. Vavřince si jeden z andělíčků zacpává nos. Snad proto, že v prosklené tumbě pod oltářní menzou je vyřezaná mrtvola sv. Vavřince (?). Takže i v baroku měli smysl pro humor.

Opomenout nelze 8 kamenných soch, kde již je Braunovo dláto patrnější. Jsou v nikách (výklencích) dvou středních polí kostela. Na rozdíl od oltářů jde o plastiky z kamene pokryté okrovým štukem. Nejprve čtyři evangelisté, a to Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Ve druhém poli čtyři církevní otcové: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Řehoř a sv. Jeroným.

Z Braunovy dílny pochází i kazatelna zdobená reliéfy a nezbytnými andílky - putti.

Myslím, že v jednom z dílů seriálu F. L. Věk je záběr na chrámový kůr. Ten je dvoupatrový a první etáž, kde jsou umístěny varhany, je opět plná nebešťanů. Někteří mají v rukou hudební nástroje, jako třeba loutnu, bubínek nebo drží v ruce notový part.

Málem bych zapomněl. 5 dřevěných zpovědnic! Jsou místěny pod varhanní kruchtou v nejzápadnější části kostela. Přitom fotografie dřevěných plastik zdobící jejich vrchol jsou neodmyslitelnou součástí většiny publikací o českém baroku. Protože zde lidé vyznávali své hříchy, vyřezané postavy s hříchem, pokáním a s odpuštěním souvisejí. Král David (cizoložství s Bestabé, nechal zabít jejího manžela Uriáše), Dismas (polepšený lotr), Kristus - dobrý pastýř s nápisem „HIC PECCATORES RECIPIT“ („Zde se přijímají hříšníci“), marnotratný syn, apoštol Petr (zapřel Krista) a Máří Magdaléna.

Dnes je sv. Bartoloměj z církevního pohledu katedrálou. Neboť od roku 1931 patří Církvi řeckokatolické. Což jsou katolíci uznávající papeže, avšak východního obřadu. Sv. Kliment v Praze je jejich hlavním kostelem, čili katedrálou. Proto najdeme v kostele ikonostas. Na Wikipedii píší, že „Zejména po roce 2022 se katedrála potvrdila jako jeden z hlavních stánků náboženského života ukrajinské menšiny v Česku.“ Což mohu potvrdit, neboť když jsem pořizoval fotky pro článek, byl kostel Ukrajinců plný. Obřad byl byzantsky barvitý bohatě podbarvený zpěvem a ústroj celebrujících kněží byla rovněž jiná, než na jakou jsme zvyklí u katolického kněze.

Ještě ocituji, co o sv. Klimentu napsal pan PhDr. Emanuel Poche, DrSc. (1903 - 1987) ve známém průvodci Prahou krok za krokem (reedice PASEKA, 2021): „Tento kostel, zevně prostá barokní stavba z l. 1711 - 15 podle projektu Kaňkova, vyniká nákladností svého vnitřku. … Chloubou chrámu je šest bočních oltářů, kazatelna, zpovědnice a varhanní kruchta, převážně zdobené plastikami řezanými v dílně B. Brauna (1716 - 21). … Čistotou slohu a jednotností zařízení náleží tento chrám mezi přední interiéry pražského baroka.“

Malíř Jan Hiebel umístil na svoji rozsáhlou fresku v knihovním sále Klementina tento stále aktuální nápis, který je názorným příkladem, že „černí“ nebyli „českých knížek hubitelé lítí“ (byť nějaké spálili), jak si stále a po nejedlovsku mnozí myslí. „SCIENTIA NON HABET HOSTEM NISI IGNORANTEM. Po česku a volně „JEDINÝM NEPŘÍTELEM VĚDY JE NEVĚDOMOST.“

Zdroje

· vlastní vědomosti

· poznatky z návštěvy kostela 1. 3. a 3. 3. 2026

· https://cs.wikipedia.org/wiki/Klement_I.

· Martin Šanda: Sochařská výzdoba Matyáše Bernarda Brauna v Klementinském kostele svatého Klimenta na Starém Městě pražském (seminární práce, Katedra dějin uměni, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (2006)

· Emanuel Poche: Prahou krok za krokem (PASEKA, 2001)

· https://www.nkp.cz.

· Chat GPT