Hlavní obsah

Jak jsem ztratil rohlík

Foto: Daniel Tailor/vygenerováno přes ChatGPT

Spěchej pomalu. To se říká. Ale neplatí to při spěchání na vlak.

Článek

Jednoho rána jsem se vzbudil o něco později. Trochu jsem zaspal a čekala mě cesta k vlaku. Musel jsem si pospíšit, neboť jsem nechtěl přijet pozdě do školy. Chodil jsem na vošku. Měl to být teoretický den, takže mi stačilo málo věcí. Vzal jsem si kvůli tomu jen malý batoh, který jsem běžně nenosil.

Cesta na nádraží trvala deset minut, ale nejprve z kopce, pak krátká rovina, následoval táhlý mírný kopec a na závěr rovina až k nástupišti.

Musel jsem běžet. Čas neúprosně kvapil a za každou cenu jsem musel stihnout vlak. Neexistovalo, že by mi ujel. Když jsem ale byl na začátku závěrečné roviny před nádražím, uslyšel jsem vlak troubit. Nasadil jsem sprint, jak nikdy v životě. Sprintoval jsem jako o život a batoh mi na zádech skákal ze strany na stranu. Asi v polovině cesty jsem uslyšel, jak mi z batohu vypadla láhev s pitím. Když jsem se otočil, spatřil jsem cestičku s mých věcí. Nejblíže ke mně ležela ta láhev s pitím, o kousek dál bederní pás, potom paprika a úplně na konci obložený rohlík.

Nechtěl jsem se toho všeho vzdát. Otočil jsem se na patě a sprintoval zpět. Sebral jsem pití, bederní pás, papriku, ale rohlík byl už příliš daleko. Musel jsem ho obětovat. Nechat ho tam. Vlak byl příliš blízko, znovu zahoukal a zaslechl jsem motor.

Znovu jsem začal sprintovat, teď už s batohem v ruce. Doběhl jsem na nástupiště, když vlak zrovna dobrzdil a otevřel dveře. Vřítil jsem se dovnitř s hořícími plícemi jak po maratonu a hned na to jsme vyjeli. Posadil jsem se k oknu a celý rozklepaný sledoval, jak se rozjíždíme.

Přimáčkl jsem se rukama i obličejem na sklo, jak dítě na výlohu hračkárny a koukal na cestu, kde došlo ke ztrátě. Zářící bílý ubrousek v průhledném mikrotéňáku se nedal přehlédnout ani z toho jedoucího vlaku. Byl v něm plátkový sýr a šunka. Bylo mi toho strašně líto, a tak jsem urychleně třesoucí se rukou psal SMS mamce, ať ten rohlík jdou zachránit, že ho večer sním k večeři.

Záchrana se zadařila. Rohlík byl zachráněn před bezdomovci i divokou zvěří a já ho večer s láskou snědl. Aneb, jídlo od rodičů se nevyhazuje.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz