Pařížské podzemí. Katakomby, kde odpočívají kosti milionů mrtvých

Kromě známých míst a památek Paříže lze navštívit podzemí města. Kromě metra se tam nacházejí tzv. Katakomby. Jsou velmi staré, vznikly už za dob Římanů. Ti těžili vápenec na stavbu města. Postupem času vznikla podzemní síť lomů, která se dál rozšiřovala i ve středověku, protože Paříž rostla a kámen byl potřeba pořád. Oficiální konec těžby byl kolem roku 1770. Rozhodujícím zlomem bylo, když se ukázalo, že další těžba ohrožuje stabilitu města a hrozily propady ulic a domů. Od roku 1786 se tyto opuštěné prostory začaly používat jako kostnice, tedy dnešní katakomby.

V katakombách je stálá teplota 15°C, jejich chodby jsou 250 km dlouhé a nacházejí se 20 m v podzemí. Dohromady tam odpočívá 6 milionů zemřelých Pařížanů. Kompletní plány pařížských katakomb neexistují. K vysvěcení bývalých dolů na katakomby došlo dne 7. dubna 1786. V roce 1809 byly oficiálně otevřeny pro veřejnost a byla to velká společenská událost.

Dodnes to je velké turistické lákadlo a ročně na prohlídku přijde cca půl milionu návštěvníků. Zpřístupněné jsou jen 2 km chodeb s průvodcem, kde jsou kosti zesnulých úhledně vyskládané. Bohužel 6 milionů koster se opravdu nevejde na dvou kilometrový úsek a ostatky ostatních jsou jen tak naházené v dalších veřejnosti nepřístupných chodbách podměstského labyrintu. Na internetu jsou k vidění videa dobrodruhů, kteří do těchto míst pronikli a natáčejí, jak procházejí tajemné tmavé chodby, místy zasypané kostrami pomalu až ke stropu. Vypadá to děsivě, neuctivě a morbidně. Šlapou po hromadě kostí, snažíc se dostat co nejdál a u toho zblízka ukážou lebku, či v ruce nesou stehenní kost.

Odkud se ale všechny ty kostry vzaly? Jak se takovým velkým množstvím koster doslova zasypaly katakomby, které se staly podzemním hřbitovem?

Důvod je prostý. Jedná se o exhumovaná těla z Pařížských hřbitovů. Za všechny roky osídlení Paříže se hřbitovy plnily až došlo k jejich přeplnění a situace se stala neúnosnou. Hřbitovy se nacházely ve městě hned v blízkosti domů měšťanů. Pohřbívalo se u kostelů do společných jam, hroby se znovu otevíraly k dalším pohřbům. Nejhorší situace byla na hřbitově Les Innocents.

Hřbitov Les Innocents byl nejstarší a nejznámější hřbitov v Paříži. Byl pravděpodobně založen už v 10.století a původně patřil ke kostelu svatých Neviňátek (Saints-Innocents), zasvěcenému dětem zavražděným na příkaz krále Heroda podle Bible.

,,V Paříží se dobře žije, ale špatně umírá. Tam si žebráci ohřívají prdel u ohně z kostí z umrlců." - Rabelais, Gargantua a Pantagruel, 1532

Hřbitov se nacházel v centru města, ležel na strategickém místě v blízkosti hlavního tržiště Les Halles a byl obklopen obytnými domy, dílnami, krámky a hostinci.

Pohřbívalo se do společných jam bez rakví jen v rubáši nebo v jednoduchých dřevěných rakví. Chudší měšťané, ale neměli na rakev peníze. Po zaplnění jámy se otevřela nová. Po zaplnění hrobů se kosti vyzvedly a ukládaly do kostnic přímo na hřbitově a to buď podél zdí hřbitova nebo v krytých arkádách zvaných charnier. Do uvolněných jam se prováděly nové pohřby. Tento systém umožňoval pohřbít tisíce lidí na malém prostoru. Během staletí zde bylo pohřbeno odhadem více než dva miliony lidí. Pohřbívalo se zde při běžných úmrtích, ale taky při epidemiích moru, po hladomorech nebo po násilných událostech. Vrcholu krvavé slávy dosáhl za revolučního teroru, kdy byly na jeho okrajích pravidelně bez církevního pohřbu vysypávány koše s uťatými hlavami a bezhlavými těly. Odér hřbitova byl mohutný, smrtelný a silný.

V 17. a 18. století už byl hřbitov několik metrů nad úrovní okolních ulic. Byl natolik přeplněný, že se těla vrstvila na sebe a hroby se znovu a znovu otevíraly. Hřbitov Les Innocents měl nejhorší pověst. V noci se na něm pohybovali nekromanti, prostitutky, alkoholici, zloději, a také vykradači hrobů, kteří prodávali nejčerstvější mrtvoly studentům a profesorům na Lékařskou fakultu na druhém břehu řeky.

Paříž byla samý hluk, zmatek, nepořádek a nejistota v duši. Navíc v těsném okolí hřbitova se běžně žilo. Nacházeli se tam prodejci kořalky a kávy, prodavačky ryb a k hluku města přispívali nosiči, vozkové, prostitutky, ožralové, vojáci i šarlatáni. Do toho městem procházeli městští vyvolavači z radnice a vyštěkávali příkazy městských orgánů. Během dne vyzváněly zvony, které občas přehlušily pokřikování, hádky a další zvuky, které pronikaly tenkými zdmi laciných nových baráků. Ulicemi se šířil zápach nemytých těl, jídla, exkrementů, kávy, zvířat a samého bahna. Nic ale nepřemohlo velmi nepříjemný zápach hniloby a rozkladu z přeplněného hřbitova Les Innocents.

Zápach se šířil do okolních ulic, bytů i obchodů. Obyvatelé a obchodníci popisovali, že nebylo možné otevírat okna a v létě byl život téměř nesnesitelný. Zápach byl cítit i několik domů daleko. Z hromadných hrobů unikala tzv. miasmata, což jsou rozkladné tekutiny, a ty prosakovaly do okolí. Stěny okolních domů nasakovaly tekutinami rozkladu, sklepy byly vlhké a zapáchající, dřevo a omítky hnily, víno a potraviny uložené ve sklepech se kazily. Víno se měnilo na ocet a maso se zkazilo za několik málo hodin. Obyvatelé museli sklepy opouštět, dokonce je zatloukávali prkny nebo i zazdívali.

Rozkladné tekutiny kontaminovaly půdu a vodu. Všechny studny v okolí byly znečištěné, voda zapáchala a měla zvláštní chuť a obyvatelé se jí báli používat. Přesto lidé věřili, že za všechny zdravotní potíže, kterými trpěli (horečky a infekce), může otrávený vzduch, či hřbitovní výpary.

Obchodníci měli problémy s podnikáním, řezníkům se kazilo maso, hostince přicházely o zákazníky, trhovci si stěžovali na odpuzující prostředí.

Obyvatelé kolem hřbitova viděli pohřbívání a exhumace každý den, otevřené hroby a kosti vyskládané podél zdí. Mezi hroby si hrály děti. Mělo to i psychický dopad.

Úřady dlouho váhaly nějak zasáhnout, i když byly opakované stížnosti obyvatel domů. Obcházely se zákazy nových pohřbů. A to všechno i přes lékařské a hygienické varování.

Zlom nastal v roce 1780, kdy se ve sklepě jednoho z hostinců provalila zeď sousedící s masovým hrobem. Do sklepa se vysypaly kosti a těla v různém stádiu rozkladu. Vyvolalo to skandál a tlak na úřady.

V roce 1785 byl hřbitov Les Innocents definitivně uzavřen a o rok později začala masová exhumace všech ostatků. Ty byly v noci převáženy do katakomb v doprovodu duchovních v pohřebních průvodech. Převozy a uskladňování kostí prováděli dělníci. Některé byly úhledně poskládané, ale většina skončila jen tak naházená v chodbách, jak bylo psáno výše.

Byly založeny nové hřbitovy mimo centrum města. Hřbitov Les Innocents byl přeměněn na náměstí a tržiště. Kostel Saints-Innocents byl zbořen. Dnes by jste nepoznali, že chodíte po bývalém, přeplněném, několik metrů vysokém hřbitově. Lidé tu dnes nakupují a posedávají v kavárnách. Jediná památka na hřbitov je kašna Fontaine des Innocents, která je původní. Byla jen přemístěna do středu náměstí Place Joachim-du-Bellay, protože tvořila součást hřbitovní zdi. Stála na rohu ulic rue Saint-Denis a rue aux Fers (dnes rue Berger). Původně měla jen tři stěny, dnes je čtyřstranná.

Příběh hřbitova Les Innocents ukazuje, jak se středověké tradice střetly s realitou moderního města. Hygienická krize, kterou hřbitov způsobil, vedla nejen ke vzniku pařížských katakomb, ale také k zásadní změně v plánování měst a pohřbívání mimo jejich centra. Případ tohoto hřbitova ukazuje, že otázky pohřbívání byly v 18. století úzce propojeny s tehdejším chápáním hygieny a prevence nemocí.

Zdroje:

https://zoom.iprima.cz/historie/katakomby-pariz

HUSSEY, Andrew. Tajné dějiny Paříže: barvité, zábavné i provokativní dějiny výjimečného města. Přeložil Pavel Vereš. 1 vydání. Praha; Plzeň: Beta-Dobrovský&Ševčík, 2010. 447 s. ISBN 978-80-7291-209-4 [Zdroj A]