Článek
Česká politika má svá stálá témata, která se vracejí bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii. Jedním z nejodolnějších je vazba premiéra Andreje Babiše na jeho bývalý holding Agrofert. Nejnovější kapitola tohoto příběhu ukazuje, jak lze konflikt zájmů vyřešit tak, že o jeho vyřešení rozhodne instituce, kterou ovládá vláda toho samého premiéra.
Svěřenský fond, který měl všechno vyřešit
V únoru 2026 převedl Babiš akcie holdingu Agrofert do nově založeného svěřenského fondu RSVP Trust. Podle svých slov tím vyřešil střet zájmů „daleko nad rámec českých i evropských zákonů“ — Agrofert prý nevlastní a už ho nikdy vlastnit nebude, akcie časem zdědí jeho děti. Je to už druhý pokus vyřešit stejný problém: podobnou konstrukci se svěřenskými fondy zkoušel Babiš už během svého prvního premiérování v letech 2017 až 2021, tehdy ji ale Evropská komise i české soudy označily za nedostatečnou.
Fond posoudil sám sobě, že je v pořádku
Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který spadá pod ministerstvo zemědělství vlády vedené právě Babišem, v dubnu 2026 na základě právních posudků rozhodl, že nové řešení se svěřenským fondem je v souladu s českým i evropským právem. Administrace dotací pro firmy skupiny Agrofert, pozastavená od nástupu vlády, se tak obnovila. Fond zároveň potvrdil, že stát nebude vymáhat zhruba sedm miliard korun na takzvaných nárokových dotacích, které Agrofert čerpal v letech 2017 až 2021 v době, kdy byl Babiš prokazatelně ve střetu zájmů podle rozsudků českých soudů i Evropské komise.
Brusel není přesvědčen
Evropská komise si ale nemyslí, že je věc uzavřená. V dopise z 20. května 2026 požádala české úřady o dodatečné informace a právní posouzení struktury fondu RSVP Trust — a dotace firmám z Agrofertu zatím neproplácí. Komise navíc upozornila, že se řešení týká jen jádra Agrofertu, zatímco společnost SynBiol a investiční fond Hartenberg Holding zůstávají podle jejích zjištění nadále pod přímou kontrolou premiéra. Transparency International k tomu dodává, že dokud nebude veřejně dostupný statut fondu RSVP Trust, nelze ověřit, zda Babiš nad Agrofertem skutečně ztratil kontrolu.
Zákon, který má konflikt zájmů zmírnit, ne vyřešit
Součástí sporu je i novela zákona o střetu zájmů, kterou v koaliční Sněmovně navrhla skupina poslanců kolem Radka Vondráčka (ANO), Filipa Turka (Motoristé) a Marie Pošarové (SPD). Návrh by dovolil čerpat dotace a veřejné zakázky všem členům vlády kromě těch, kteří o jejich přidělení přímo rozhodují — což by se přímo týkalo právě premiéra. Novela zároveň zkracuje lhůtu, po kterou může stát neoprávněně vyplacené dotace zpětně vymáhat, z deseti na pouhé čtyři roky. Ministryně financí Alena Schillerová novelu obhajuje tím, že jde jen o sladění s pravidly platnými v jiných zemích EU, opozice i Transparency International ji ale považují za ušitou na míru premiérovým firmám. Babiš sám odmítá, že by mu novela měla jakkoli pomoct — podle svých slov je „dostatečně bohatej“ a změna zákona pro něj prý nic neznamená.
Miliardy, které mezitím tekly premiérovi
Z Babišova posledního majetkového přiznání přitom vyplývá, že z Agrofertu inkasoval zhruba 4,3 miliardy korun po zdanění na dividendě vyplacené ještě předtím, než akcie do fondu vložil. K tomu mu od roku 2013 chodily pravidelné výnosy z dluhopisů koupených za 1,5 miliardy korun, které mu za celou dobu přinesly přes 800 milionů korun. Opozice na to reaguje ostře — předseda ODS Martin Kupka označil premiéra za „ekonomického parazita“ a šéf STAN Vít Rakušan upozornil, že miliardy, které stát po Agrofertu nevymáhá, budou nakonec chybět jinde, například v rozpočtu na obranu nebo školství.
Babiš na kritiku odpovídá tím, že se řešení střetu zájmů rovná v jeho případě mediální kampani vedené lidmi, kteří „nemají nic jiného než Babiše“. Ať už má pravdu on, nebo jeho kritici, jedno je jisté: otázka, komu vlastně Agrofert dnes slouží, zůstává stejně otevřená jako v roce 2017 — jen s jinou vládou a jiným názvem svěřenského fondu.
