Článek
Marcel Marceau proslul jako mim, který dokázal beze slova vyprávět celé příběhy jen pohybem těla. Než se ale jeho postava Bip stala symbolem světové pantomimy, byl mladý Marceau za druhé světové války členem francouzského odboje, který pomáhal zachraňovat židovské děti před nacistickou deportací.
Skaut, který vedl děti přes Alpy
Marcel se narodil roku 1923 ve Štrasburku jako Marcel Mangel, syn košer řezníka židovského původu. Po německé okupaci Francie se s rodinou přesunul do Limoges, kde se s bratrem Alainem přidal k odboji na popud svého bratrance Georgese Loingera. Aby zastřeli svůj židovský původ, oba bratři si změnili příjmení na Marceau, po francouzském revolučním generálovi.
Marcel měl výtvarné nadání, a stal se proto cenným padělatelem dokladů, hlavně identifikačních karet, do kterých pozměňoval data narození tak, aby mladí lidé formálně nesplňovali věk pro nucené nasazení v Německu, nebo aby děti nevypadaly jako snadný cíl deportace. Padělané doklady odbojáři podle dochovaných vzpomínek pašovali po Francii schované v obložených sendvičích, protože nacističtí vojáci se štítili prohledávat jídlo umazané majonézou.
Marceau se později zapojil i do přímých záchranných misí. Když bylo potřeba narychlo evakuovat sirotčinec s ukrývanými židovskými dětmi nedaleko Paříže, byl to právě on, kdo se v roli vedoucího skautského oddílu vydal s dětmi na „výlet“ do Alp a převedl je přes hranice do neutrálního Švýcarska. Cestou děti bavil pantomimou, aby je udržel v tichu a odvedl jejich pozornost od nebezpečí. Marceau si prošel i menšími dobrodružstvími přímo v boji. Podle jedné dochované historky jednou narazil na německou hlídku a rychlou improvizací, kdy předstíral postup mnohem větší francouzské jednotky, přesvědčil vojáky, aby raději ustoupili. Podobná zdrženlivost provázela i jeho pozdější slávu. Na jevišti si Marceau vytvořil ikonickou postavu Bip, smutného klauna v pruhovaném tričku a s pomačkaným cylindrem, inspirovanou mimo jiné filmy Charlieho Chaplina, které ho k pantomimě přivedly už jako pětiletého chlapce.
Kolik dětí přesně zachránil
Přesný počet zachráněných dětí se mezi zdroji liší. Sám Marceau při přebírání Wallenbergovy medaile za humanitární činnost v roce 2001 mluvil skromně a svou roli líčil jako malou součást většího příběhu. Podle pozdějších rozhovorů převedl hranicemi nejméně sedmdesát dětí, zatímco jeho bratranec Georges Loinger, který celou záchrannou síť koordinoval, je spojován až s tři sta padesáti zachráněnými. Historici dodnes připomínají, že filmové zpracování Marceauova příběhu jeho roli místy zveličilo na úkor bratra Alaina a bratrance Georgese, kteří byli v přímých záchranných akcích minimálně stejně aktivní. Marceauův vlastní otec, Charles Mangel, se ale dočkal jiného konce, zahynul v koncentračním táboře Osvětim poté, co byl za okupace zatčen. Marceau sám o tomhle období svého života mluvil veřejně teprve v pozdějším věku. Do odboje ho přivedl právě Loinger, který válku sám přežil, dožil se přes sto let a zemřel až v roce 2018.
Marceauova pantomima Bip pak desítky let bavila beze slova publikum po celém světě . Jen málokdo z diváků přitom tušil, že schopnost mlčet a odvádět pozornost gestem si nacvičil už jako teenager. A ne na jevišti, ale na útěku před nacisty s vyděšenými dětmi po boku. Marceau na veřejnosti dlouho odmítal budovat si na válečném hrdinství image, stejně jako mnozí jiní přeživší, o svém podílu na záchraně mluvil věcně a s odstupem, ne jako o hrdinském činu, ale jako o samozřejmé povinnosti pomoci.
