Článek
Zní to jako titulek z parodického webu, ale skutečně se to stalo. Na podzim 1932 vyslala australská vláda do vnitrozemí Západní Austrálie ozbrojený oddíl s úkolem zredukovat populaci pštrosů emu, kteří ničili obilí farmářům. Výsledek byl tak trapný, že se o něm dodnes vyučuje jako o jedné z nejpodivnějších vojenských operací historie.
Farmáři volali o pomoc, vláda poslala kulomety
Po první světové válce dostali navrátivší se vojáci v Západní Austrálii pozemky, aby na nich pěstovali pšenici. Hospodářská krize jim řádně zavařila a k tomu se přidalo stěhování asi dvaceti tisíc emu do vnitrozemí během jejich období rozmnožování. Ptáci ničili ploty i úrodu, přitom ještě o deset let dříve byli chránění jako původní druh a za škůdce byli oficiálně prohlášeni až v roce 1922. Farmáři, sami bývalí vojáci, žádali vládu o pomoc se zbraněmi po vzoru fronty, protože logika zákopové války jim dávala smysl i proti ptákům. Ministr obrany Sir George Pearce, sám veterán, žádosti vyhověl. Do oblasti Campion tak 2. listopadu 1932 dorazil major Gwynydd Meredith z Královského australského dělostřelectva se dvěma kulomety Lewis a deseti tisíci náboji. Na místo dorazil i štáb zpravodajského týdeníku Fox Movietone, aby celou akci natočil pro kina, což jen podtrhává, jak neobvykle se celá věc od začátku vnímala.
Zaseknutý kulomet a armáda, která se rozutekla
Hned první nasazení ukázalo, že plán měl trhliny. Emu se po pár výstřelech rozprchli do malých skupinek, které bylo těžké zasáhnout, a jeden pták z hejna vždy hlídkoval a ostatní varoval včas. Čtvrtého listopadu si vojáci připravili léčku u hráze, kam mířilo přes tisíc ptáků. Počkali, až budou na dostřel, ale po pár dávkách se kulomet zasekl a většina hejna utekla bez úhony.
Do 8. listopadu vojáci vystříleli přes dva tisíce nábojů, aby zabili odhadem kolem dvou stovek ptáků. Poměr byl natolik trapný, že se stal terčem posměchu i v australském parlamentu, kde politici žertovali o udělení emu vojenských vyznamenání. Ministr obrany pod tíhou zesměšnění operaci nařídil pozastavit a vojáci se vrátili do kasáren.
Druhé kolo a bilance, na kterou se nezapomíná
Farmáři ale ztráty na úrodě neřešili a během pár dní požádali o obnovení akce. Druhá fáze běžela od poloviny listopadu do 10. prosince 1932 a byla o něco účinnější, přesto se dařilo zabíjet jen zhruba stovku ptáků týdně. Podle oficiálních záznamů bylo nakonec potvrzeno zhruba devět set padesát mrtvých emu, tedy méně než tisícovka na armádu vyslanou s kulomety proti ptákům, kteří neumí létat. Sám major Meredith o svém protivníkovi prohlásil, že dovede čelit kulometům s odolností tanků. Vláda si vzala ponaučení a další žádosti farmářů o vojenskou pomoc už odmítala. Místo toho v roce 1934 zavedla odměny za zastřelené kusy, kterých farmáři za půl roku nárokovali přes padesát sedm tisíc, a natrvalo problém vyřešilo až stavění dlouhých plotů, které dodnes brání emu ve vstupu na zemědělskou půdu.
Emu válka se od té doby stala synonymem vojenské trapnosti a připomínkou, že ani nejmodernější zbraně nemusí stačit proti protivníkovi, který útočí v houfech, umí se schovat a nemá jednotné velení k poražení. Australský ornitolog D. L. Serventy to tehdy trefně shrnul, když napsal, že emu vedení jako by nasadilo partyzánskou taktiku a rozštěpilo svou armádu na nepřehledné malé oddíly, kvůli kterým bylo veškeré vojenské vybavení k ničemu. Australané si z porážky dodnes dělají legraci, příběh se recykluje v novinách i na sociálních sítích a podle dřívějších zpráv se dokonce připravovalo filmové zpracování coby akční komedie. Historka tak zůstává živým důkazem toho, že historie umí být zábavnější než jakákoliv smyšlenka.
Zdroje
Britannica – Emu War — https://www.britannica.com/topic/Emu-War
National Geographic – The bizarre story of when Australia went to war with emus, and lost — https://www.nationalgeographic.com/history/article/australian-emu-war-history
Atlas Obscura – The Great Emu War: When Australia Lost to Birds in 1932 — https://www.atlasobscura.com/articles/the-great-emu-war-australia
