Kdo dnes protestuje proti vyššímu důchodovému věku, okrádá vlastní děti

Kdo dnes s transparentem protestuje proti vyššímu důchodovému věku, možná má pocit, že brání svá práva. Ve skutečnosti ale přehazuje účet na vlastní děti. Důchodový systém funguje na principu, kdy dnešní pracující platí penze dnešním důchodcům, a když se dnes odmítne platit víc let práce, zaplatí to jednou ti, kdo dnes ještě ani nevědí, co je to výplatní páska.

Odpor proti vyššímu důchodovému věku je pochopitelný, nikdo se netěší na to, že bude pracovat o rok nebo dva déle, než čekal. Jenže ti, kdo dnes proti reformě nejhlasitěji protestují, jsou většinou lidé, kteří odchod do důchodu mají před sebou ještě řadu let, nebo dokonce lidé, kterých se konkrétní zpřísnění vůbec netýká, protože jejich ročník je chráněný starými pravidly. Podle reformy schválené v letech 2023 až 2025 se totiž lidem narozeným do roku 1965 důchodový věk vůbec nemění, zůstává na 65 letech. Teprve u mladších ročníků roste, a to postupně, o jeden měsíc za rok, dokud u ročníku 1989 a mladších nedosáhne stropu 67 let. Jinými slovy, značná část dnešních odpůrců reformy na ní sama nic neztrácí, zato jejich děti a vnoučata by z případného zrušení reformy ztratily hodně. Reforma navíc počítá s výjimkami pro fyzicky náročné profese, které by mohly odcházet do důchodu dřív bez krácení penze, seznam takových profesí se teprve tvoří, ale ukazuje to, že necílí naslepo na všechny stejně.

Důchodový účet byl už v roce 2023 ve schodku téměř 73 miliard korun ročně a bez úpravy věku odchodu do důchodu by mohl podle odhadů narůst až na 350 miliard ročně kolem roku 2050. Na jednoho důchodce dnes připadají zhruba dva až tři pracující, v polovině století to má být jen kolem jednoho až jednoho a půl. Pokud se dnešní protesty promítnou do politiky a věk odchodu do důchodu se skutečně vrátí zpátky na 65 let, jak plánuje současná vláda, ten rozdíl musí zaplatit někdo jiný. Buď vyššími odvody ze mzdy, vyššími daněmi, nebo rostoucím státním dluhem, který jednou splácet budou právě dnešní děti. Podle demografů by bez zvýšení důchodového věku musely být penze v budoucnu sníženy zhruba o třetinu, což by odnesla stejná mladá generace, tentokrát jako budoucí důchodci s nižší penzí. Průměrný starobní důchod dnes činí zhruba 21 tisíc korun měsíčně a na penze se v Česku vyplácí přes 700 miliard korun ročně, částku, kterou bude muset s ubývajícím počtem plátců nést stále užší základna pracujících.

Nikdo z dnešních odpůrců reformy si pravděpodobně neříká, že okrádá vlastní potomky, jde spíš o přirozenou reakci na nepříjemnou zprávu. Efekt je ale stejný. Průběžný důchodový systém nemá žádnou rezervu, ze které by se dal schodek zaplatit bezbolestně, každá koruna musí přijít od někoho, kdo dnes pracuje nebo bude pracovat. Když se dnešní generace vyhne prodloužení pracovního života, náklad se nepřesune do vzduchu, přesune se v čase na ty, kdo dnes teprve chodí do školy nebo mají první práci. Ti navíc nemají žádný hlas v tom, jak se dnes o systému rozhoduje, protestů se neúčastní a jejich zájem nikdo u mikrofonu nehájí. V demokracii sice mají všichni stejné právo protestovat, jenže ti, kdo ponesou důsledky rozhodnutí nejdéle, u toho chybí úplně.

Není nic špatného na tom nechtít pracovat déle, to je lidské a pochopitelné. Problém nastává ve chvíli, kdy se tahle nechuť promění v politický tlak na zrušení nezbytné reformy, aniž by ji nahradilo cokoliv jiného. Kdo dnes křičí proti vyššímu důchodovému věku a přitom nenabízí žádné jiné řešení schodku, fakticky říká svým dětem, že si mají počkat, až přijde jejich řada platit. A ten účet bude, na rozdíl od dnešního odkladu, mnohem těžší splatit.

Nové detaily důchodové reformy 2026: Co se změní a kdy (ceskeduchody.cz) — https://ceskeduchody.cz/zpravy/nove-detaily-duchodove-reformy-2026-ministerstvo

Starobní důchod (Wikipedie) — https://cs.wikipedia.org/wiki/Starobn%C3%AD_d%C5%AFchod

2050: Na jednoho důchodce bude jen jeden pracující (Týden.cz) — https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/2050-na-jednoho-duchodce-bude-jen-jeden-pracujici_20391.html