Článek
Podle Českého statistického úřadu si v roce 2004 něco přes internet koupilo jen 5 procent Čechů ve věku 16 až 74 let. O jedenáct let později, v roce 2015, to bylo už 45 procent. A trend nezastavil ani konec pandemie, kdy se čekalo, že se lidé vrátí zpátky do kamenných obchodů: podle Asociace pro elektronickou komerci (APEK) a Heureky dosáhla česká e-commerce v roce 2025 obratu 206 miliard korun, o 6 procent víc než rok předtím.
Rodiče chodili do obchodu. My do telefonu
Nejvýrazněji se generační propast ukazuje na tom, čím lidé nakupují. Rok 2024 byl podle APEK prvním rokem, kdy Češi k online objednávkám nejčastěji sáhli po mobilu, ne po počítači. Generace, která vyrůstala s korunovou pokladnou a papírovým bločkem, dnes sleduje, jak její děti dokončí nákup týdne mezi dvěma zastávkami tramvaje, aniž by u toho vůbec musely mluvit s prodavačem.
Online prodej dnes tvoří zhruba 15 procent celého českého maloobchodu a podle expertů z odvětví bude jeho podíl dál pomalu růst. Kamenné obchody přitom nemizí – i DATART, prodejce elektroniky, hlásí za prosinec téměř 3,5 milionu návštěvníků svých poboček. Mění se ale role, jakou hrají: čím dál častěji slouží jako místo pro vyzkoušení zboží nebo vyzvednutí online objednávky, ne jako jediná cesta k nákupu.
Parcel_Being_Delivered_By_Courier
Rychlost místo vztahu
Rodiče si pamatují prodavačku, která věděla, co mají rádi, a souseda, který doporučil, kam zajít na dobré maso. Dnešní generace tuhle roli svěřuje algoritmu, který jí ukáže, co si koupili lidé s podobnou historií objednávek. Rozhodování o nákupu se tím zrychlilo, ale ztratilo i kus toho, co dřív dělalo nakupování společenskou záležitostí, ne jen technickým úkonem mezi dvěma kliknutími.
Malý obchod proti velkému tržišti
Přitom český e-commerce má oproti západní Evropě jednu zvláštnost: většinu trhu tu netvoří pár obřích hráčů, ale spousta menších e-shopů, kterým se navzdory tomu daří obstát. To se ale mění s příchodem zahraničních platforem, které do Česka dovážejí zboží po tisících kusech za zlomek ceny. Malý e-shop, který dřív konkuroval sousední kamenné prodejně, dnes najednou soutěží s dodavatelem z druhého konce světa – a to je úplně jiný druh souboje, než jaký znaly předchozí generace obchodníků i zákazníků.
Cena za pohodlí
Tahle proměna má i odvrácenou stranu. Spotřebitelé si zvykli srovnávat ceny na pár kliknutí a nakupovat i mimo Evropu – z asijských tržišť, která podle APEK obcházejí evropská pravidla a těžila donedávna z toho, že zboží v hodnotě do 150 eur nepodléhalo clu. Zatímco rodiče řešili, jestli obchod má to, co potřebují, dnešní generace řeší, jestli to samé zboží nekoupí o pár korun levněji o kus dál na internetu – třeba i tisíce kilometrů daleko.
Nejde tedy jen o to, že nakupujeme jinak. Změnilo se i to, co od nákupu vůbec očekáváme: rychlost, srovnatelnost a nulovou trpělivost s čímkoli, co tenhle standard nesplňuje. Otázkou zůstává, kolik z toho, co rodiče považovali za samozřejmé – vztah s prodavačkou, radu od souseda, důvěru v to, odkud zboží vlastně je – jsme za tu pohodlnost tiše obětovali, aniž bychom si to vůbec uvědomili.
Rodiče by asi řekli, že jsme si tím připravili o kus vztahu k věcem, které kupujeme. Jenže stejně tak platí, že by oni na našem místě nejspíš nakupovali úplně stejně – jen jim ta možnost tehdy chyběla. Generační propast v košíku tedy nejspíš není o tom, kdo nakupuje „správně“, ale o tom, jak rychle se mění nástroje, se kterými se dá dělat ta samá, odjakživa stejná lidská věc.
