Článek
Na školní jídelnu si asi vzpomene každý z nás. Někdo na ni vzpomíná s příjemnou nostalgií, v někom vzpomínky na školní stravování zanechaly nepříjemnou pachuť. Jedno je ale celkem jisté. Málokdo s láskou vzpomíná na vysušené rybí filé, které paní kuchařka v letech, za pomoci vidličky a palce pleskala na naše talíře. A přesně takové labužnické speciality se pokouší SZÚ našim dětem servírovat v co největší možné míře. Přesněji řečeno, přibližně dvakrát tak častěji než do dnes.
Vyhláška versus realita
Nová vyhláška má dětem, podle koordinátorky projektu Alexandry Košťálové, přinést na stůl zdravější stravu. Mnohem méně cukru, jak říká vyhláška, mimo jiné znamená jen „lehké pečivo“. Na klasický rohlík mohou děti tedy zapomenout. Více luštěnin a ryb by zas až tak špatným nápadem nebylo, jenomže paní Košťálová si zřejmě plete školní jídelnu s příjemnými restauracemi na nábřeží Vltavy.
Pokud se odborníci z SZÚ domnívají, že toto je cesta k lepšímu stravování dětí, měli by takové delikatesy prvně sami ochutnat
Myslím, že školní menu v podobě lahodného rybího filetu, následované prvotřídní školní hrachovou kaší, by paní Košťálové poškádlilo chuťové pohárky natolik, že by takový nesmysl přestala obhajovat. Nemám absolutně nic proti tomu, aby děti jedly zdravěji. Jenomže jídlo, které paní Košťálová navrhuje, se v drtivé většině případů na stůl ani nedostane. Od výdejního okénka děti totiž zamíří rovnou ke koši s odpadky. A potom hurá do Mekáče, nebo hladové domů. Na tom nic zdravého neshledávám.
Školní jídelna není restaurace
Školní jídelny servírují i stovky jídel během velmi krátké doby. Cena oběda ve školní jídelně se ceně restaurací ani neblíží. Školní kuchyně jsou tedy nuceny nakupovat levnější suroviny. Na rybách není vůbec nic špatného, ale při rozpočtu, jaký mají školní kuchyně, je naprosto nemožné, poživatelnou rybu dětem naservírovat. Paní Košťálová tento návrh zřejmě obhajuje v dobré víře, poháněna vzpomínkou na vynikající filet z pražmy královské na grilu s citronovým pepřem a restovanou zeleninkou s tymiánem. Jenomže realita školní kuchyně je diametrálně jiná. Za cenu této pražmy, děti ve škole jedí přibližně 2 týdny.
Kdyby ryby ve školní jídelně vypadaly takto, zřejmě by je děti jedly. Jenomže takového výsledku školní kuchyně není schopná nikdy dosáhnout
Rozpočet školní kuchyně je jedna věc, druhá věc je personální obsazení. Ve školních kuchyních možná pracují kuchaři s výučními listy, ale ruku na srdce. Vaření není o výučním listu, ale jídle, které je kuchař schopen vyprodukovat a naservírovat. A je úplně jedno, jestli je vyučen, nebo není. Učni po absolvování oboru kuchař/číšník mají většinou potíže rozeznat vepřové od hovězího, natož něco uvařit. Obávám se, že žádný Jamie Oliver nebo Zdeněk Pohlreich se o místo ve školní kuchyni ucházet nebude. Takže přílišná kreativita se očekávat nedá, a dětem na talíři přistane zase jenom staré dobře známé, nepoživatelné filé.
Zákaz používání polotovarů
Dle vyjádření Jana Pivoňky z Ústavu konzervace potravin, dnes již polotovary nejsou, co bývaly. Dnes již máme spoustu dehydratovaných výrobků, které zdraví nijak neškodí, a dětem by jídlo mohly pozvednout o úroveň. Jenomže nová vyhláška počítá s jejich zákazem. Tedy pokud by byla schválena v současné podobě. Špičkový kuchař z přední pražské restaurace samozřejmě žádné polotovary nevyužívá a vše si připraví sám. Jenomže časové nároky, finanční a personální limity školních kuchyní jim takové vaření vůbec neumožňují.
Je potřeba si uvědomit, že zdravě vypadající, nutričně vyvážené školní menu, dětem ke zdraví nepomůže. Na lidský organismus má vliv pouze strava, kterou skutečně sníme, a ne kterou shrneme do kyblíku hned vedle výdejného okénka. A upřímně řečeno, když si takovou školní rybu představím, hned vím, že její místo je právě ve zmíněném kyblíku. Na rybách ani luštěninách není vůbec nic špatného. Jenom prostě není v silách většiny školních kuchyní, z těchto surovin připravit pokrmy, které by děti skutečně snědly.
Zdroje:
