Článek
Mezi lety 1900 a 1907 zabila jediná bengálská tygřice podle dochovaných záznamů celkem 436 mužů, žen a dětí v Nepálu a v indickém Kumaonu. Číslo, které dnes figuruje i v Guinnessově knize rekordů jako nejvyšší počet obětí přisuzovaný jednomu jednotlivému tygrovi, z ní dělá pravděpodobně nejsmrtelnější suchozemské zvíře v historii lidstva, počítáno na jedince, ne na druh. Ukončit její řádění se nakonec podařilo teprve třiatřicetiletému Angličanovi, který v regionu vyrůstal a jazyk i terén znal jako málokdo jiný.
Zraněná lovkyně
Podle pozdějšího ohledání těla měla tygřice zlomené dva špičáky, pravděpodobně následkem střetu s pytlákem v mládí. Poškozený chrup jí trvale znemožňoval lovit svou přirozenou kořist, tedy jeleny, divoká prasata nebo skot. Byla tedy donucena najít si snažší cíl. Stali se jím lidé. Na rozdíl od většiny velkých koček, které útočí za tmy, lovila tygřice nejčastěji ve dne, na otevřených prostranstvích, a mířila hlavně na ženy a děti sbírající v lese dřevo nebo trávu. Vybírala si tedy ty nejsnažší možné cíle.
Z Nepálu do Indie
Řádění začalo v nepálských vesnicích, kde tygřice podle odhadů zabila zhruba dvě stovky lidí, než se nepálská armáda rozhodla vyhlásit hon a vytlačit ji za hranice. Tygřice následně přešla do indické Kumaonské divize a usadila se v okolí města Champavat, po kterém dostala jméno. Zdejší obyvatelé žili roky ve strachu. Celé vesnice se po setmění zamykaly a lidé se báli vycházet i ve dne. Ani opakované pokusy místních lovců, pytláků a britských koloniálních úřadů tygřici zastavit, dlouho nevedly k ničemu.
Nováček, který ji dostal
Zlom přišel v roce 1907, kdy tygřice zabila šestnáctiletou dívku Premku Deví u vesnice Fungar. Krevní stopa od těla dovedla k případu Jima Corbetta, tehdy třiatřicetiletého zaměstnance železnice se zkušenostmi s lovem, kterého si přizvala místní správa. Corbett se nejdřív sám vydal prozkoumat pozůstatky oběti a při tom ho tygřice v houští málem přepadla. Zachránily ho jen dva rychlé výstřely, kterými ji zaplašil. Až poté se s pomocí místního úředníka zorganizovala štvanice s téměř třemi sty vesničany, kteří tygřici hlukem a bubnováním vytlačili z houštin do jeho zorného pole. Dvanáctého května 1907 ji krátce po poledni zastřelil. Pitva potvrdila poškozený chrup a uzavřela osmiletou kapitolu strachu.
Kniha, která z lovu udělala legendu
Corbett svůj lov na champavatskou tygřici i další podobné případy později sepsal v knize Man-Eaters of Kumaon, která vyšla v roce 1944 a stala se mezinárodním bestsellerem — dodnes patří k nejčtenějším dobrodružným knihám o Indii vůbec. O čtyři roky později podle ní vznikl i celovečerní hollywoodský film. Právě díky téhle knize se champavatský případ z lokální hrůzostrašné historky proměnil ve světově známý příběh, který se dodnes vypráví jako učebnicový příklad toho, jak vzniká zvíře-lidožrout a jak těžké je ho zastavit.
Rekord, který drží dodnes
Champavatská tygřice zůstává i po více než sto letech nepřekonaným rekordem a Guinnessova kniha rekordů ji vede jako zvíře s nejvyšším potvrzeným počtem lidských obětí. Jim Corbett díky tomuto lovu získal pověst předního lovce lidožroutů a v následujících desetiletích zastavil ještě několik dalších, mimo jiné proslulého levharta z Rudraprajágu. Postupem let se ale jeho pohled na divočinu zásadně proměnil a z lovce se stal jedním z prvních indických ochránců přírody, zasadil se o vznik první indické přírodní rezervace v roce 1934 a poddruh indočínského tygra dodnes nese na jeho počest vědecké jméno Panthera tigris corbetti.
Zdroje
Wikipedia — Champawat Tiger — https://en.wikipedia.org/wiki/Champawat_Tiger
Forbes — Meet The „World's Deadliest Man-Eater“ — https://www.forbes.com/sites/scotttravers/2025/01/16/meet-the-worlds-deadliest-man-eater-killed-over-400-people-and-escaped-an-army/
Guinness World Records — Tiger attack, most fatalities — https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/72925-tiger-attack-most-fatalities
