Článek
Před padesáti lety přivedl kolega na jakési setkání svoji manželku. Zdenička měla mimořádné povolání, jehož význam jsem plně pochopila až v uplynulých dnech. Byla ve velkém strojírenském závodě normovačkou. Chodila po dílnách od mašiny k mašině se stopkami v ruce a sepisovala kolik minut potřebuje soustružník na založení toho či onoho šroubku na správné místo. Pak několik týdnů sestavovala normy, které se staly biblí pro pracující lid. Vedení továrny díky její práci vědělo, kolik času a na co, včetně přestávek na stravu, člověk na uvedené pozici potřebuje, zda nedělá něco zbytečně.
Zdenička už dávno odpočívá na Libockém hřbitově a kladu si otázku, proč na ni vzpomínám právě nyní. S věkem přicházejí neduhy, zdravotní potíže i život ohrožující nemoci. Lékařské ambulance a ordinace všelijakých specialistů jsou mým druhým domovem. Zjišťuji, že mnohé mají společné. Bez ohledu na to, zda jde o kardiologii, neurologii, gynekologii nebo ambulanci oční či urologickou etc.
V bílém plášti sedí odborník, šest let náročného studia a atestace za sebou, kouká do výsledků laboratoře, EKG, což připravily sestry na specializovaných pracovištích. Prohodí při tom čtení výsledků několik vět s pacientem a začne psát.
Pane ministře, páni děkani, kolik hodin výuky zaměřené na administrativní práce v jednotlivých semestrech vypisujete? Naivní pacient by řekl, že je důležité, když zná pan doktor všech 206 kostí v lidském těle, když ví, kolik litrů krve máme a v jakém poměru červených a bílých krvinek se lidé cítí dobře. Možná si to myslí i ředitelé nemocnic, v jejichž prostorách ambulance fungují.
Asi by potřebovali Zdeničku, tu starou známou normovačku, aby pochopili to, co mě jako pacientku neskutečně žere. Digitalizovaný svět a lékař z půlhodinky, kterou má na pacienta, určitě polovinu ztratí psaním zpráv a nejrůznějších žádanek. Proč? Není študovaný doktor, specialista, příliš drahou administrativní silou?
Kde všude bude naše zdravotnictví šetřit?! Jsem obyčejná stará ženská, ale za posledních pět let, co se s těmito pracovišti »kamarádím«, vidím promrhané energie a vzácného času mnoho. Věřte, že to píšu s naprostou úctou ke svému milovanému a pečlivému lékaři. Říct jsem to už musela!
