Laurel a Hardy: Něžní průšviháři, kteří rozesmáli svět

Když Arthur Stanley Jefferson, dvacetiletý mladík z Lancashiru, nastoupil před více než 100 lety na loď směřující do Ameriky, neměl ani potuchy, že se stane jednou z největších komediálních hvězd historie. Na lodi byl s komediální skupinou, jejíž hlavní atrakcí byla právě vycházející hvězda – Charles Chaplin.

Ačkoli Chaplinovi stačily necelé dva roky, aby se prosadil v nově vznikajícím umění zvaném kinematografie, Jefferson potřeboval dalších dvacet let, změnu jména na Stan Laurel a spojení s Oliverem Hardym, aby mohla vzniknout jedna z  nejvýznamnějších komediálních dvojic všech dob.

Stan se narodil v roce 1890. Jeho otec, A. J. Jefferson, byl dramatik, herecký manažer a později nájemce různých divadel. Po dětství stráveném v lancashirském Ulverstonu se Stan s rodinou přestěhoval do oblasti Tyneside na skotských hranicích. Svůj čas trávil výrobou divadelních hraček a hraním loutkových představení. Jakmile trochu dorostl, stal se součástí tatínkovy herecké společnosti, kde hrál role v melodramatech. V srdci ale tajně toužil po klaunství.

Nakonec od společnosti odešel a vydal se na sólovou dráhu. V roce 1912 se vydal zkusit štěstí do Ameriky. Začal tím, že si změnil příjmení. Vadilo mu, že jméno „Stan Jefferson“ má 13 písmen – myslel si, že by to mohlo přinášet smůlu.

Hardyho poprvé potkal v roce 1918 ve filmu The Lucky Dog, ale v té době se ale ještě žádný velký třesk nekonal. To, jak skvělá chemie mezi nimi je a jak úžasně se doplňují, zjistili až mnohem později. Zlom přišel v roce 1926, kdy Laurel začal pracovat pro Hal Roach Studios jako scenárista, a byl požádán, aby zastoupil Hardyho, který si den předtím popálil ruku při vaření večeře. A začala se psát historie nerozlučné dvojice.

Laurelovy a Hardyho frašky, jednoduché dialogy a zápletky byly nesmírně přitažlivé pro děti i pro dospělé. Říká se, že postavy, které Laurel a Hardy ztělesňovali, byly v podstatě děti v tělech dospělých, že představovaly nevinnější časy s jednoduššími hodnotami. Většina jejich tvorby se však odehrávala v temné době velké hospodářské krize a prohibice, která byla vše jen ne jednoduchá. Představovali obyčejné kluky bez almužny, bez vzdělání a zdánlivě bez perspektivy, kteří se přesto snažili jít kupředu a vyrovnávali se s absurditami života ještě absurdnějším způsobem. Zatímco Chaplin ve svých filmech často řešil sociální a politická témata, Laurel a Hardy se soustředili pouze na to, aby diváky rozesmáli.Vzpomínáte, jak stěhovali piano?

Jejich bezelstný humor ale nebyl jediným faktorem, který přispěl k jejich slávě. Pomohlo jim i to, že zvládli přechod od němých filmů k mluveným lépe než kdokoli jiný. A také to, že vydržel jejich osobní kamarádský vztah, což se spoustě jiných hereckých dvojic nepodařilo.

Vypráví se, že když se v padesátých letech minulého století vydali na turné po Británii, čekaly na jejich loď v přístavu tisíce fanoušků. Oba komici byli v srdci tak skromní, že je vůbec nenapadlo, že by tam ty davy mohly stát kvůli nim. Domnívali se, že s nimi na lodi jede královská rodina. Stan byl tak dojatý tím, jak ho země, kterou před 40 lety opustil, přivítala, že se na místě rozplakal.

V komediálních scénkách sice Stan Laurel představoval dětskou a nevinnou postavu, mimo plátno to ale přesně naopak. Stan byl vůdčí typ a byl to on, kdo měl kreativní kontrolu nad směřováním jejich filmů. Oliver, ve fraškách rozverný, byl naopak velmi tichý člověk a rozhodnutím svého druha zcela důvěřoval.

Na vrcholu své slávy se Laurel a Hardy stýkali jen zřídka. Stan přepisoval scénáře, vyráběl rekvizity, pracoval dlouho do noci ve střižně. Oliver, známý jako Babe, byl mnohem méně cílevědomý. Když stál před kamerou, dával do toho sto procent. Ale jakmile práce skončila, vydal se na golfové hřiště nebo šel s partou kamarádů popíjet.

Přes to všechno byli oba komici nerozlučnými přáteli. Když Laurel a Hardy na konci 30. let ukončili spolupráci s Hal Roach Studios, ani jeden z nich se nevydal na vlastní cestu za slávou jako sólový komik. Hledali nové studio tak dlouho, dokud se jim nepodařilo najít takové, které bylo ochotno respektovat zájmy jich obou. Na tyto podmínky nakonec přistoupila studia 20th Century Fox a MGM.

Společně natočili 106 krátkých i celovečerních filmů. Když v roce 1950 ukončili svou kariéru ve filmovém průmyslu, Stan a Oliver pokračovali ve společném úsilí a cestovali po Evropě s komediálním představením.

Jako první odešel do komediálního nebe Oliver Hardy. V roce 1957 zemřel ve svých 65 letech na mozkovou mrtvici. Jeho pohřeb se musel obejít bez Stana, který byl právě také po mrtvici. Svůj smutek ale vyjádřil nedlouho po pohřbu v dopise „Cítím se bez něj ztracen po 30 letech blízkého přátelství a šťastného vztahu.“ Po smrti svého nejlepšího přítele už Stan v kariéře nepokračoval. Psal sice dál komické skeče, ale už nehrál. V roce 1961 dostal čestného Oscara za průkopnickou práci v oblasti filmové komedie. Byl ale v té době už tak nemocný, že cenu nemohl osobně převzít. Zemřel v roce 1965 na infarkt. Bylo mu 74 let.

Zdroje: irishtimes.com, theguardian.com