Skvělá herečka Helena Růžičková: Princezna Droběna byla nejlepší, princ zaváhal

Zní to dost neuvěřitelně, ale jako dítě byla podvyživená a trpěla nechutenstvím. Její maminka, Dragica Málková, se mohla ztrhat, aby holku vykřesala. V té době zuřila druhá světová válka, a tak to s jídlem nebylo jednoduché. Podařilo se. Kromě toho, že Helenku dostala z dětských nemocí, ji ale zachránila i jinak. Měla totiž věštecké schopnosti a díky předtuše ji v únoru 1945 uchránila před náletem. V ten den měla jít Helenka do taneční školy, ale maminka jí zakázala jít ven a poradila to i ostatním. Díky tomu přežili. A tak mohla z neduživého dítěte vyrůst úžasná princezna Droběna, která na královském plese v pohádce Tři oříšky pro Popelku zastínila všechny krasavice. Samozřejmě, nejen svým rozložitým zjevem.

Dalo by se říci, že Helena Růžičková transformovala své korpulentnější proporce na jednu ze svých největších předností. Na roli Droběny v křiklavě červených tylových šatech v pohádce Tři oříšky pro Popelku zavzpomínala Růžičková ve své knize A tak jsem šla životem: „Když jsem při tanci pohybovala rukama, rudé rukávy doslova ožily, rázem jsem poutala.“ Společný tanec korunoval gag, který byl výsledkem Vorlíčkovy improvizace přímo při natáčení. O tom, co se bude dít, neměl Pavel Trávníček, který hrál prince, ani tušení. Scéna byla čirou improvizací a Trávníčkova zděšená reakce byla naprosto autentická. „Řekl jsem jí ať se po druhé taneční otočce podívá ke kameře, já jí mávnu a ona ať Pavla čapne jako pytel cementu a nese si ho domů,“ vzpomíná režisér ve své knize Pane, vy jste režisér!

Helena Růžičková i přes svou korpulentnost tančila s nádhernou lehkostí. Není divu. Jako dítě – už od tří let – chodila na hodiny baletu. Jenže začala nabírat na váze a s baletem byl konec. Říká se, že vážila až 226 kilo. Její syn Jirka nijak nezaostával, pokud jde o hmotnost, dokonce svou maminku překonal. Taneční kroky ale nezapomněla a kromě Popelky si zatančila i jako Heduš v jedné z epizod seriálu Ecce Homo Homolka. „Ta shodit takových padesát kilo… Baletka. Úplná labuť,“ okomentovali její taneční výkon uprostřed lesa Homolkovi. A ještě jednou měla možnost ukázat své taneční vlohy. V menší roli zpívající hostinské Božky ve filmu Všichni dobří rodáci, který v roce 1968 režíroval Vojtěch Jasný, zpívá a tančí po boku Waldemara Matušky.

Takový talent – a na DAMU ji nevzali. Nejspíš v tom vězel její tatínek, legionář Alois, proti kterému měla „vrchnost“ výhrady. Na dramatickou větev Akademie múzických umění hlásila hned dvakrát, pokaždé však byla odmítnula. Důvodem zamítnutí byl údajně její slabší hlas. Ironií je, že právě tento hlas se později stal jedním z charakteristických znaků její herecké osobnosti.

Stejně jako spousta dalších herců, které potkal podobný osud, to ale vyřešila po svém a cestu k herectví si našla. Během přijímaček, u kterých prolítla, ale zasáhl osud. Helena se tam seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Růžičkou. Ten jí pomohl v divadle, kde pracoval, k práci osvětlovačky a pak už stačilo málo, aby její úžasný talent vyšel najevo.

Kromě rolí na divadelních prknech hrála ve více než 40 filmech a i když se z velké části jednalo o malé či epizodní role, její ztvárnění bylo vždy nezapomenutelné. Ve filmech spolupracovala s takovými osobnostmi, jako byli Václav Vorlíček, Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský nebo Jaroslav Papoušek. Nezapomenutelná byla jako Heduš v Homolkových, jako Škopková v Troškových komediích Slunce, seno…, jako vražedkyně Štubová v Pane, vy jste vdova!

Kromě herectví ale měla i literární vlohy. Napsala nespočet kuchařek a několik autobiografií, kde vzpomíná na své mládí, počátky v divadle, start herecké kariéry i její život po filmové kariéře. V třídílné sérii vydané pod názvem Deník mezi životem a smrtí popsala svůj boj se zákeřnou nemocí, ale i život v rodinném kruhu, vzpomínky na filmové kolegy a probíhající léčbu chemoterapií.

Věnovala se také věštectví, nadpřirozenu a proroctví. Zřejmě podědila věštecké schopnosti po své mamince. Napsala na toto téma několik knih, mimo jiné Moderní snář Heleny Růžičkové, Věštírna Heleny Růžičkové a Praktická věštírna Heleny Růžičkové.

Helena Růžičková byla dokonalá profesionálka, člověk, který se dokázal radovat z drobností a neměl potřebu litovat se. Její fanoušci tak často neměli ani ponětí o zdravotních a životních trampotách oblíbené herečky.

Velmi těžko nesla smrt svého syna Jiřího, který tento svět opustil ve svých 43 letech. Ani Helena nebyla zdravá. Zlobilo ji srdíčko, měla cukrovku a nakonec i rakovinu. „Už jsem si na rakovinu zvykla. Pochopila jsem, že je to stejné, jako když má člověk cukrovku, prostě se musí naučit s nemocí žít a nesmí jí dovolit, aby ho přeprala. Já jsem naštěstí trénovaná, protože cukrovku mám léta, díky své původní zdravotnické profesi pro mne není problém píchnout si každý den inzulín. Rakovinu jsem si přibrala do zástupu svých věrných životních družek a dávám si na ni pozor. Vím totiž, že i ta nejlepší kamarádka může vrazit nůž do zad. Proto se mám pořád na pozoru a tu potvoru hlídám,“ svěřila se Helena Růžičková rok před svou smrtí pro magazín iDnes.cz.

Úžasná herečka tak celý svůj život žila v souladu s okřídlenou větou, která z jejích úst zazněla ve filmu Vlak dětství a naděje: „Ježíšmarjá, na tragickej život já jsem pes!“ Helena Růžičková podlehla rakovině ve věku 67 let v plzeňské fakultní nemocnici.

Zdroje: is.muni.cz, ahaonline.cz, lifee.cz