Článek
Kolik polibků múzy je potřeba, aby vzniklo něco tak dokonalého? Pojďme se podívat na pozadí vzniku tří jedinečných songů od hudebních skupin Metallica, Deep Purple a Led Zeppelin.
Metallica: Nothing Else Matters
Věděli jste, že thrashmetalová skupina Metallica tuto power baladu málem ani nenahrála? Skladbu „Nothing Else Matters“ napsal v roce 1990 zpěvák a kytarista James Hetfield. Frontman Metallicy ale o své písni nebyl ani zdaleka přesvědčený: „Nejdřív jsem ji klukům ani nechtěl hrát,“ řekl v roce 2008 v rozhovoru pro hudební časopis Mojo. Vnímal ji totiž jako projev slabosti, kterou by hudebník v trashmetalové kapele neměl dávat najevo. Píseň napsal během turné, kdy se necítil psychicky dobře: „Byla to píseň pro mě samotného, v mém pokoji, když jsem se na turné trápil tím, že jsem daleko od domova,“ svěřil se Hetfield v rozhovoru pro Village Voice v roce 2014.
Kytarista Kirk Hammett na chvíli, kdy song uslyšel poprvé, zavzpomínal takto: „Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo: 'James napsal podělanou milostnou píseň pro svou přítelkyni? To je fakt divný. James totiž chtěl být vždycky vnímán jako chlap, který je sebevědomý a silný. A napsat takový text – ukázat citlivou stránku – to chtělo vážně hodně odvahy.“
Dalo hodně přesvědčování, aby Hetfield píseň přece jen zařadil na album Metallica z roku 1991, známé kvůli černému obalu také jako The Black Album. Píseň „Nothing Else Matters“ pak vyšla jako třetí singl 20. dubna 1992. Hetfield s odstupem času přiznal: „Je to naprosto šílené: Byla to píseň, o které jsem si myslel, že je nejméně Metallica, je nejméně pravděpodobné, že ji kdy budeme hrát, poslední píseň, kterou by někdo opravdu chtěl slyšet.“
Než ale mohla skladba zaznít veřejně na pódiu, chvíli to trvalo. Kapela s ní totiž trochu bojovala. Píseň pořád zařazovali a vyřazovali, dokud ji nebyli schopni opravdu dobře zahrát. O porodní bolesti spojené se slavnou baladou se v roce 2012 v rozhovoru pro týdeník Village Voice podělil Kirk Hammet: „Musel jsem se znovu naučit celou tu úvodní část, abych ji mohl hrát sám na pódiu, což pro mě v tu chvíli bylo trochu děsivé, nikdy jsme neměli písničku, která by tak začínala. Pak, když jsme to zvládli, už to nebyl problém.“ Nádherně pomalá píseň, kde má hlavní slovo akustická kytara, si ale díky své melodičnosti získala široké publikum a byla jednou z prvních powermetalových balad, které pronikly do komerčního rozhlasového vysílání.
I never opened myself this way
Life is ours, we live it our way
All these words, I don't just say
And nothing else matters
Ačkoliv v počátcích tato píseň některé pravověrné trashmetalové fanoušky lehce naštvala, slavný hit píše hudební historii už pětatřicet let. Inspiroval nepřeberné množství dalších hudebníků k různému zpracování. Přebásnil ji například vídeňský chlapecký sbor, zpracoval ji i Sanfranciský symfonický orchestr a frontman skupiny Motörhead Lemmy. Jeho podobu slavné skladby si můžete poslechnout zde.
Jejímu kouzlu podlehl i Elton John, který se podílel na coveru v podání Miley Cyrus: „Je to píseň, která nikdy nezestárne,“ prohlásil v rozhovoru pro talk show Howarda Sterna v roce 2021. Řekl, že se hraní na této skladbě nemohl dočkat a vysvětlil, proč se mu píseň tak líbí: „Struktura akordů, melodie, časové změny – je to drama jako vyšité.“
Power balada Metallicy „Nothing Else Matters“ byla naživo interpretována asi tisíckrát a bylo nahráno více než 110 coververzí.
Deep Purple: Soldier of Fortune
Psal se rok 1974 a Deep Purple vydali své – v pořadí již deváté – studiové album. Kromě titulní písně „Stormbringer“, po níž bylo album pojmenováno, se ale do srdcí fanoušků zapsala hlavně závěrečná skladba „Soldiers of Fortune“. Píseň představovala výrazný odklon od charakteristického hardrockového zvuku kapely a ukázala posluchačům výrazně emocionálnější tvář kapely.
Dostat píseň na desku ale nebylo tak jednoduché. Její autoři – David Coverdale a Ritchie Blackmore – se za ni museli doslova prát. Zbytek kapely poté, co jim autoři svůj song odprezentovali, vůbec tuto píseň hrát nechtěli. „To bylo jedinkrát, kdy jsem Ritchieho viděl opravdu naštvaného, řekl Coverdale ve rozhovoru pro CRR, ale pak se opravil: „Vlastně ne, viděl jsem ho naštvaného několikrát. Prostě, po tom, co nás poslali se Soldiers of Fortune do háje, jsme natočili demo, abychom jim ukázali, jaká je naše vize. No a vidíte, dodnes je to jedna z největších klasik toho období.“
Víra autorů v píseň byla samozřejmě oprávněná a ukázala se jako správná, nicméně atmosféra v kapele v té době nebyla moc dobrá. Coverdale, jemuž Blackmore po návratu ze studia řekl „Jestli mi nevěří, že nevím, co dělám, tak ať jdou do hajzlu“, se domnívá, že situace kolem Soldiers of Fortune mohla být jedním ze zárodků, které Blackmora nakonec vedly k odchodu z kapely. Mezi Blackmorem a zbytkem kapely totiž už nějakou dobu panovalo napětí, zejména kvůli tvůrčím neshodám – Blackmore nebyl spokojen s tím, že se hudba ubírá funkovějším a soulovějším směrem. V roce 1975 nakonec opravdu z kapely odešel a založil si vlastní skupinu Rainbow.
Now I feel I'm growing older
And the songs that I have sung
Echo in the distance
Like the sound
Of a windmill going round
Guess I'll always be a soldier of fortune
Spousta Čechů zná tento hudební klenot jako Šípkovou Růženku v podání Jiřího Schelingera. Původní skladba má ale podstatně hlubší text. Zabývá se tématy, jako je touha po putování, plynutí času, hledání smyslu života a touha po stabilitě v pomíjivém životě. Když k tomu připočteme oduševnělou melodii a úžasné zpracování, nelze se divit, že toto dílo dokonale obstálo ve zkoušce času a bude oslovovat posluchače, i když my tu už dávno nebudeme.
Led Zeppelin: Stairway to Heaven
Od uvedení písně v roce 1971 uplyne brzy 54 let a Stairway to Heaven od Led Zeppelin se stále drží mezi nejlepšími skladbami všech dob. Původně se tradovalo, že píseň vznikla ve velšské chatě Bron-Y-Aur, kam se členové Led Zeppelin Robert Plant a Jimmy Page – spolu se svými partnerkami a několika bedňáky – uchýlili po vyčerpávajícím turné po Evropě a Severní Americe na začátku roku 1970. Příběh o vzniku této písně ve velšských kopcích v chatě bez tekoucí vody, elektřiny a záchodu se stal součástí legendy Led Zeppelin.
Půvabná story ovšem později vzala za své. Jimmy Page, zakládající člen kapely, vázán přísahou během soudního řízení v rámci tahanic o autorská práva k písni, prozradil, že ve skutečnosti vznikla v méně romantickém Headley Grange, bývalém chudobinci jihozápadně od Londýna, který se proměnil v nahrávací studio. Nepochybně tím zklamal spoustu fanoušků kapely, kteří vyrazili na pouť do západního Walesu, aby navštívili místo, kde se zrodil slavný hit Stairway to Heaven.
Bez ohledu na místo, chvíle zrodu písně byla opravdu magická. Autor textu Robert Plant v biografii kapely When Giants Walked the Earth od Micka Walla vzpomínal, jak seděl s Pagem u ohně a psal text v mrazivém chladu vybydleného domu Headley Grange: „Držel jsem v ruce tužku a papír a z nějakého důvodu jsem měl hrozně špatnou náladu,“ píše se v knize. „A najednou moje ruka začala psát slova: ‚Je tu dáma, která si je jistá, že všechno, co se třpytí, je zlato. A kupuje si schody do nebe…‘“, vzpomínal, jak jej oslovila múza: „Jen jsem tam tak seděl, díval se na ta slova – a pak jsem málem vyskočil ze židle.“
There's a lady who's sure all that glitters is gold
And she's buing a stairwary to Heaven
When she gets there she knows, if the stores are all closed
With a word she can get what she came for
Ooh, ooh, and she's buing a stairway to Heaven
Page se údajně rozhodl, že pro čtvrté album kapely chce epickou píseň, už více než rok a půl před jeho konečným vydáním v listopadu 1971. „Nechci o tom říkat nic bližšího, kdyby to náhodou nevyšlo,“ řekl v dubnu 1970 pro časopis NME, „je to nápad na opravdu dlouhou skladbu na příští album… Chceme zkusit něco nového s varhanami a akustickou kytarou, která se bude stupňovat a přecházet v elektrickou věc.“
To ovšem zdaleka nevystihovalo hudební mnohovrstevnost a složitost skladby. Page nejdříve rozpracoval jednotlivé části písně u sebe doma v Pangbourne nedaleko Readingu a teprve poté píseň přinesl do Headley Grange.
Píseň byla natolik komplikovaná, že nešlo pracovat na ní ve čtyřech. Page a Jones zasedli k písni, Planta a Bonhama poslali pryč, nejspíš do hospody. Teprve, když byla zpracovaná a dokonale jasná struktura a aranž, povolali zbytek kapely zpět. „Bylo to ošemetné,“ řekl Page. „Není to jen jedna z těch věcí, kde jde za sebou první sloka – druhá sloka – třetí sloka. Mělo to úseky, které se ale neopakovaly pokaždé úplně stejně.“ Píseň Stairway to Heaven navíc podle něj byla hodně odlišná od běžných aranží té doby: „Velmi mi záleželo na tom, aby se celá věc neustále různila v tempu a intenzitě. Tempo se mění od začátku do konce – je to radikálně odlišné – ale to byl záměr, vysvětlil Page pozadí písně.
Píseň i album vyšly 8. listopadu 1971. Skladba z alba Led Zeppelin IV se dostala na desítky seznamů nejlepších písní všech dob; při jejím dvacátém výročí v roce 1991 se tvrdilo, že ji v rádiu hráli 2 874 000krát, což představuje 44 let vysílacího času.
Stairway to Heaven bohužel – stejně jako mnoho dalších písní od Led Zeppelin – zabředla do problémů v souvislosti s obviněními z plagiátorství. Podle žaloby byl její slavný kytarový úvod plagiátem skladby Taurus od skupiny Spirit. Kytarista Jimmy Page oponoval, že tato akordová sekvence „je tu odjakživa“ a že Taurus nikdy předtím neslyšel.
Po šestidenním soudním procesu v roce 2016 byli Led Zeppelin z plagiátorství očištěni. Porota odmítla tvrzení, že by Jimmy Page a Robert Plant píseň neznali, ale shledala, že obě písně „nejsou vnitřně podobné“.
Tento verdikt byl v roce 2018 zrušen poté, co se zjistilo, že soudce v prvním případě pochybil, když tvrdil, že „sestupné chromatické stupnice, arpeggia nebo krátké sekvence tří tónů“ nejsou chráněny autorským právem. Za chybu bylo rovněž považováno to, že porotě nebyla u soudu přehrána skladba Taurus.
Případ se vrátil k projednávání, ale v březnu 2020 americký odvolací soud původní rozhodnutí z roku 2016 obnovil. Page a Plant se k rozsudku ani k předchozím rozsudkům nevyjádřili, kromě krátkého prohlášení z roku 2016, v němž porotě poděkovali.
