Článek
Psal se 24. červenec 1943, když v anglickém Dartfordu přišla na svět budoucí legenda rockové hudby. Michael Philip Jagger se narodil ve znamení Lva a do vínku mu byl dán nejen neskutečný talent, ale vskutku lví energie, s níž se prosadil zejména jako zpěvák a autor písní, ačkoliv jeho umělecký záběr byl o dost širší.
Přátelství od základní školy
Osud nám často posílá do cesty příležitosti v podobě lidí, kteří pro nás mohou mít velký význam. Když Jaggerovi na základní škole předhodil Keitha Richardse, ani jednoho z nich vůbec nenapadlo, jak se jejich budoucnost bude vyvíjet. Svou šanci čapli za pačesy teprve po delší době při náhodném setkání ve vlaku. A začala se psát historie budoucí slavné kapely. Jagger opustil studium angličtiny, dějin umění, latiny a francouzštiny na ekonomické škole v Londýně i původně zamýšlenou politickou kariéru a vrhl se do víru hudby.
Bylo to pro něj ale zřejmě obtížné rozhodnutí. Jak řekl pro časopis Rolling Stone: „Bylo to velmi těžké, protože rodiče samozřejmě nechtěli, abych to udělal. Můj otec na mě byl hrozně naštvaný… Nemohl tomu uvěřit. Já s ním vlastně souhlasím, nejevilo se to jako vhodná kariéra. Byla to naprostá hloupost. Ale na vysoké škole se mi opravdu nelíbilo. Nebyl to Oxford a nebylo to nejkrásnější období mého života. Byla to nudná a nezajímavá škola.“ No, kdoví, jak by to dopadlo, kdyby u ekonomiky a politiky zůstal. Třeba by dnes měli v Británii charismatického premiéra se sexy chraplavým hlasem, k němuž Jagger přišel v dětství, když si během basketbalového zápasu prokousl jazyk a špičku jazyka spolkl.
The Rolling Stones kontra The Beatles?
První koncert kapely The Rolling Stones se odehrál v roce 1962 a byl to vlastně záskok. Ale poměrně brzy se kapela stala skutečnou senzací.
Už v roce 1964 označily dva průzkumy veřejného mínění The Rolling Stones za nejpopulárnější britskou kapelu, přičemž tehdy předčili dokonce i konkurenční skupinu The Beatles, jejíž koncerty provázely davy šílejících fanynek. Ale ačkoliv se hodně psalo o nenávisti The Rolling Stones k The Beatles a o těžké rivalitě mezi „brouky“ a „stouny“, je možné, že se žádná velká válka s Beatles ve skutečnosti nekonala. Keith Richards se ve své autobiografii nazvané Life dokonce vyjádřil: „Měli jsme k sobě vzájemnou úctu. Mick a já jsme obdivovali jejich harmonii a skladatelské schopnosti, oni nám zase záviděli svobodu našeho chování a naši image.“ Podle Richardse pánové z obou kapel společně podnikali leccos – včetně experimentování s drogami.
Jistá rivalita mezi kapelami ale samozřejmě určitě byla. Zpočátku chtěl být Jagger se svou kapelou záměrně protikladem The Beatles a jejich uhlazené líbivosti. „Musíme být lepší, protože jsme teprve druzí,“ nechal se slyšet. A kromě skvělé hudby k tomu využíval i rebelský styl oblékání, který se stal vpravdě ikonickým.
Společné písně, společné průšvihy
Mick Jagger a Keith Richards napsali společně během asi 400 písní. Z jejich pera pochází také jeden z největších světových hitů (I Can't Get No) Satisfaction, o kterém Jagger v sedmdesátých letech v rámci jednoho rozhovoru prohlásil: „Raději budu mrtvý, než abych ve svých 45 letech ještě zpíval Satisfaction“. A ejhle. Nejenže tuto píseň zpíval ještě ve 45 letech, ale zpívá ji i dnes, kdy je mu osmdesát.
Micka a Keitha ale pojí i společné průšvihy, jako bylo například zatčení v roce 1967 za držení drog, kdy oba pánové strávili noc ve vězení, nebo jejich zatčení ve Warwicku na Rhode Islandu v roce 1972 po napadení fotografa. Kapelu, která měla tenkrát odehrát koncert v Bostonu, vytáhl z bryndy bostonský starosta Kevin H. White, který zavolal na policii a požádal o co nejrychlejší obvinění Stounů (a jejich protlačení ven na kauci). Hrozilo totiž, že by se nervózní fanoušci kapely mohli v ulicích Bostonu dopouštět výtržností a vyvolat nepokoje.
Sex, drogy a rokenrol na jaggerovský způsob
Jedna ženská za druhou. Tak by se dal shrnout milostný život legendárního rockera. Na jeho seznamu milenek jsou i celebrity zvučných jmen. Jagger je otcem osmi dětí, přičemž to poslední přišlo na svět, když bylo Mickovi 73 let. Osmička je ovšem jen oficiální číslo. Ve skutečnosti může být potomků nejspíš o dost víc. Během své milostné kariéry měl totiž Mick Jagger údajně více než 4 tisíce žen, jak prozradil autor Jaggerovy autobiografie Christopher Andersen.
Autor knihy v rozhovoru pro magazín Extra uvedl, že mezi „zářezy na pažbě“ rockové hvězdy jsou třeba Carla Bruni, Angelina Jolie, Uma Thurman, Farrah Fawcett a Carly Simon. Andersen mezi Jaggerovy sexuální partnery v minulosti zařadil také Davida Bowieho, ačkoliv o tom se poměrně hodně spekulovalo. Andersen ale nepochyboval. „Sám Mick v jednu chvíli řekl: ‚Každý ví, že každý je v podstatě bisexuál‘,“ vysvětlil, proč je o pravdivosti tohoto tvrzení přesvědčen. Podle knihy měl Mick Jagger dokonce svést psychoterapeutku, na kterou se původně obrátil kvůli své závislosti na sexu.
Bývalé milenky si přišly na majlant
Nejen Monica Lewinská vytřískala na milostném vztahu s prezidentem Clintonem kromě (spíše neblahé) popularity i nějaký ten peníz. V roce 1969 napsal Jagger své tehdejší přítelkyni Marshe Hunt, která byla jeho inspirací pro píseň Brown Sugar, pár milostných dopisů. Ta je v roce 2012 prodala v aukci. Přišla si na hezkých 300 tisíc dolarů. Pro The Guardian se vyjádřila, že je prodala, protože byla na mizině a potřebovala peníze na opravy domu a zaplacení složenek.
To Jaggerova přítelkyně z vysoké školy, Chrissie Shrimpton, vsadila pro změnu na „pramínek vlasů“. Někdy v šedesátých letech mu při úpravě kštice jeden pramen vlasů odstřihla a ponechala si ho dlouhých padesát let! V roce 2013 prodala vlasy slavného rockera za 6 tisíc dolarů v rámci charitativní aukce.
Odvrácená strana slávy
Popularita, láska žen a peníze jsou příjemné bonusy kariéry rockové hvězdy. Za slávu se ale často platí daň. Ať už v podobě drogové závislosti, nebo nenávistných projevů. Mick Jagger málem přišel o život kvůli nešťastné události, k níž došlo v prosinci 1969 na festivalu na závodišti Altamont v severní Kalifornii, kde The Rolling Stones vystupovali jako hvězda večera. Jako ochranka na koncert byla najata motorkářská skupina Hells Angels. Kapely hrály do noci, publikum, které bylo pod vlivem alkoholu a drog, šílelo. Hlavní bariérou mezi účinkujícími a publikem tvořeným třemi sty tisíci ječících a vyvádějících fanoušků byli právě Hells Angels, kteří byli ovšem také v rauši. Vše vyvrcholilo při vystoupení The Rolling Stones, kdy se osmnáctiletý Afroameričan Meredith Hunter pokusil proniknout na pódium a jeden z členů Hells Angels jej bodl nožem. Meredith na následky zranění nakonec zemřel.
Jagger později Hells Angels odsoudil a vypověděl jim smlouvu o zajišťování pořádkové služby na koncertech The Rolling Stones. To motorkářský gang rozzuřilo natolik, že se rozhodl zpěváka zavraždit. Podle bývalého agenta FBI se „člun Hells Angels vydal pomstít zpěvákovi do jeho letního sídla v luxusní čtvrti Hamptons na Long Islandu v New Yorku,“ uvedla BBC. Pekelní andělé se chtěli vyhnout ostraze Jaggerova domu, a tak se pokusili obejít zahradu, která sousedila s mořem, a dostat se k domu na člunu. Nejspíš se však nepodívali na předpověď počasí. Přihnala se totiž bouře a všechny členy pomstychtivého „komanda“ smetla přes palubu. Tím zřejmě skončila touha Hells Angels Micka zavraždit, protože pak už dali Mickovi i ostatním z kapely pokoj.
Životní ocenění
A to je dobře. Jagger se svou kapelou se totiž stali nejen symbolem rebelie a svobody, ale i katalyzátorem na rockové scéně. Definovali rockový žánr, ovlivnili celkovou kulturu a překonali hranice generací.
Mick Jagger, rocková ikona, jedna z nejdominantnějších postav rockové hudby, rebel, který miluje balet, sexuální idol a špičkový hudebník s charismatickým pódiovým projevem a nezaměnitelným hlasem, který z každého vystoupení udělá neuvěřitelnou show, byl v roce 2003 králem Karlem III, tehdy ještě britským následníkem trůnu princem Charlesem, pasován na rytíře s právem užívat titul Sir. Opravdu zaslouženě.
Skvělý muzikant, který v červenci oslaví jednaosmdesáté narozeniny, ve svém rockovém tažení nepolevuje. Album Hackney Diamonds, které The Rolling Stones vydali na podzim loňského roku, je zásah do černého a jasný důkaz, že Jaggerova kapela i po více než šedesáti letech existence jede na plný plyn.
