Článek
Narodil se v roce 1934 do rodiny z vyšších kruhů jako Pierre Richard Maurice Charles Léopold Defays. Jeho otec byl průmyslník – a byl takříkajíc do větru. Jeho jedinou vášní byly ženy, lov, dostihy a hazardní hry v kasinu, a tak celkem brzy rozházel rodinné dědictví. Svou ženu opustil ještě dříve, než se Pierre narodil. Tím si podepsal ortel a Pierrův dědeček ho vyhnal ze zámku. Pierre se svým otcem poprvé setkal, až když mu bylo sedm let. Ve své knize vzpomínek o něm napsal „Byl to šarmantní člověk, výborný kamarád, ale nebyl to ideální manžel, a už vůbec to nebyl dobrý otec.“
Dva dědečkové z opačných světů
Pierre tedy ve svém životě neměl tatínka, zato měl dva dědečky, kteří se lišili jako oheň a voda. Jeden byl belgický zámecký pán, miliardář, silně autoritativní člověk jménem Léopold, který Pierra podle jeho slov „naučil líbat ruku“. Druhý byl pro změnu italský přistěhovalec Argemirio, který uměl sotva pár francouzských slov. Ale nevzdal to a vypracoval se. Začínal jako obyčejný dělník a posléze založil malou firmu. Pierre Richard to okomentoval: „Pocházím z kontrastních světů: někdy jsem žil na zámku, jindy ve stanu v lese. Tahle dvojakost pracovala v můj prospěch. Usnadňovalo mi to orientaci v různých prostředích.“
Rozesmívání jako obrana proti šikaně
Pierre Richard strávil většinu svého školního života na internátu, neměl to ale zrovna jednoduché. V rozhovoru pro Le Soir si postěžoval na šikanu: „Jediný způsob, jak projít internátem, je brát věci s humorem. Protože když to neuděláte, máte smůlu. Když jste byli na internátu, měli jste tři možnosti: Buď jste byli intelektuálně na výši – a pak vás ostatní brali vážně. Nebo jste byli silní fyzicky – a byli jste králem třídy. Nebo – a to mi utkvělo v paměti – existovala možnost rozesmát lidi, zejména toho nejsilnějšího. A ten nejsilnější pak přikázal těm ostatním ‚Nechte ho na pokoji‘. Takže mě chránil ten nejhlasitější, protože jsem lidi rozesmíval. V podstatě jsem už tenkrát byl králův blázen, aniž bych věděl, že se jím jednou opravdu stanu…“
Zpěvák a fyzioterapeut
Po ukončení lycea se Pierre přestěhoval do Paříže. Psal se rok 1953. Měl jasno, chtěl být hercem, a tak navštěvoval různé herecké kurzy. Jeho rodina ale celkem pochopitelně nebyla z jeho plánů vůbec nadšená. Měli za to, že se herectvím neuživí a bude třít bídu s nouzí. Rozpor kvůli Pierrově budoucnosti došel tak daleko, že ho na nějakou dobu dokonce vydědili. Nakonec ale přece jen našli kompromis. Pierre vystudoval na fyzioterapeuta, ale současně vzal sem tam kšeft jako zpěvák v některém z pařížských kabaretů. Trvalo dlouho, více než deset let, než se rodina s jeho hereckým snem smířila.
Komediant tělem i duší
Svůj komediální talent projevil Pierre při svých prvních filmových vystoupeních v 60. letech. Jeho schopnosti odhalil Yves Robert ve filmu Alexandre le bienheureux (1969). Na počátku 70. let natočil Pierre Richard své první významnější filmy Roztržitý, Život plný malérů, Nevím nic, ale řeknu všechno. Celosvětový úspěch zaznamenal s filmem Velký blondýn s černou botou. Následovala řada úspěšných snímků pod režisérskou taktovkou Francise Vebera (Hračka, Kopyto), Clauda Zidiho (např. Hořčice mi stoupá do nosu), Georgese Lautnera (Všechno uvidíme) nebo Gérarda Ouryho (Útěk a další).
Své komediální nápady čerpal z malých i velkých katastrof každodenního života. V 80. a 90. letech se pokoušel vybočit z komediální škatulky. Záměrně vyhledával dramatičtější role, například ve filmu Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (1996). Tyto tragikomedie ale nedosáhly masového diváckého zájmu.
V roce 2006 dostal Richard za své celoživotní dílo čestného Césara. V roce 2020 obdržel cenu Molière za nejlepší one-man show ve hře Monsieur X. Pierre Richard je v této hře náladovým, osamělým starcem, básníkem, tak trochu akrobatem i umělcem. Na hodinu a půl dokázal uchvátit publikum, aniž by řekl jediné slovo.
Balil ženské na humor
Ve svých filmech většinou hrál nesmělé nemotory, někdy dokonce vyložené smolaře. A přesto se mu vždycky nakonec podařilo sbalit nějakou krásku, třeba nádhernou Mireille Darc ve filmu Velký blondýn s černou botou. A nejspíš byl donchuán i v reálu. Francouzský bulvár se dodnes dohaduje, jestli byl ženatý dvakrát, třikrát, nebo dokonce víckrát. O počtu milenek ani nemluvě.
Jeho první manželkou byla krásná tanečnice Danielle Minazzoli. Do chomoutu vstoupil v roce 1960 a s Danielle si pořídil dva syny. Oba po otci podědili talent, ale ten hudební. Jeden hraje na saxofon, druhý na basu. O dalších ženách, které prošly Pierrovým životem, se spekuluje. Údajně si měl vzít Aishu Zazar, která se mihla ve filmu Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (některé zdroje uvádějí, že byla Maročanka, jiné, že pocházela z Alžíru).
V roce 1996 se každopádně oženil s bývalou brazilskou modelkou Ceylou Lacerdou, s níž se seznámil v Porquerolles, na krásném malém ostrově ve Středozemním moři u Hyères. V rozhovoru pro faz.net, prozradil, jak k tomu došlo: „Často jsem tam jezdil, protože přátelé tam měli dům, který byl prakticky mým druhým domovem. Měl jsem tam dokonce svůj vlastní pokoj. Jednoho dne se tam objevila krásná Brazilka, Ceyla. V té době pracovala jako modelka pro Kenzo a měla tam fotit plavky. A já jsem udělal to, co mi jde nejlíp: rozesmál jsem ji. Vlastně hodně.“
Na otázku, jestli je humor ideální cestou, jak se sblížit se ženou, Pierre Richard šibalsky odpověděl: „Humor nemůže uškodit. Možná ho nepotřebujete, když vypadáte jako Alain Delon. Ale pokud nemáte Delonův obličej, humor vám nesmírně pomůže. Nejlepší by samozřejmě bylo mít obojí.“
Víno má stejnou roli jako film
Krásné ženy ale nejsou jedinou láskou úžasného komika. Pierre Richard je úspěšným vinařem. V roce 1986 koupil usedlost v panství Evêque u Středozemního moře a zrenovoval na něm původní vinice. Hned první produkce sklidila uznání i ocenění, a tak Pierre Richard vytvořil vlastní řadu původních regionálních červených vín, která nazval Mon Rouge Pif, což v překladu znamená Můj červený frňák. Pierre zjevně nezapře svůj humor ani při podnikání.
Pierre Richard na svém vinařství na poloostrově sv. Martin (Languedoc, Corbieres) obhospodařuje 20 hektarů vinic a ročně produkuje 80 tisíc lahví vína, za něž získal několik významných domácích i zahraničních ocenění. „Víno je láska, s níž jsem nepočítal. Ale od té doby, co to dělám, se snažím dělat to nejlépe, jak umím. Víno má stejnou úlohu jako film – má lidem rozdávat radost a nejlépe kolektivně,“ vyznal se herec ze své lásky k lahodnému moku.
Devětaosmdesátiletý malý kluk
Skvělý herec, který v srpnu oslaví devadesátiny, přiznává, že v sobě má stále toho malého kluka. „Práce je pro mě potěšením. Jsem velmi hravý. Zachránilo mě to během let na internátě. A okouzluje mě to celý život. Když je vám deset, hrajete si na doktora… A já jsem si nakonec zahrál právníka, policistu a sociálního pracovníka. Trávil jsem čas hraním. Můj život byl jako herna…“
Zdroje: faz.net, sueddeutsche.de, luxusnivina.eu, cas.sk, lesoir.be
