Článek
Pokaždé si nadávám, že jsem to rádio pouštěla. Ouvej mi není jen při českých písních. I v případě těch zahraničních jde o kousky, které poslouchali mí rodiče, nebo dokonce moje babička. Ale proč je mám poslouchat já?
Proboha, proč?
Kladu si otázku, čím to je. Proč musíme poslouchat vykopávky, které už jsou dávno „out“? Odborníci tvrdí, že „lid si to žádá“. Asi tedy nejsem lid. Údajně chtějí lidé slýchat to, co poslouchali v mládí. Ale o jakém mládí se hovoří? O mládí dnešních třicátníků určitě ne. Ani čtyřicátníků. Často ani padesátníků.
Totalitní zpěváci na věčné časy
Pokud by byla pravda, že u „lidu“ fungují 50 let staré songy, jak je možné, že v 60. a 70. letech lidé radostně poslouchali soudobou hudbu – tu, kterou nám do hlav rozhlasové stanice valí i dnes. Kdyby to opravdu bylo tak, že fungují padesát let staré písně, museli by lidé v šedesátkách poslouchat hity ze začátku století. Poslouchali? Neposlouchali. Z rádia jela Helenka, Hanička, Kája a spol. Stejně jako dnes.
Nemáme současnou hudbu?
Vypadá to, jako by naše hudební kultura zamrzla kdesi v dávno zašlých dobách. Nemáme nové autory, nové kapely, nové hity? Nebo se budou hrát v rádiu až v roce 2074, protože budoucí lid si to bude žádat?
Říkám si, zaplaťpánbu za Youtube, Spotify a online rádia. Jsem vážně jediná na celém světě, komu hudba linoucí se z českých rozhlasových stanic leze permanentně na nervy? A jak to máte vy?
