Článek
Kendyho mám od jeho dvou let. Byla to láska na první pohled. Zareagovala jsem tenkrát na inzerát jedné paní, která vážně onemocněla a nemohla se o něj pořádně starat. Její rodina odmítla vzít si tak velkého psa do péče, takže hledala jiné cesty. Padli jsme si s Kendym do oka a dnes – od té doby uběhly tři roky – už bych bez něj nedala ani ránu.
V noci kňučel, protože se mu stýskalo
První týdny byly krušné. Kendy první noci „proplakal“. Uklidnil se vždycky, až když jsem si ho vzala k sobě. Časem se z nás stali nerozluční parťáci a já ho z postele už nikdy nevyhnala. Vlastně mi vyhovovalo mít tam společníka. Byla jsem v té době sama, změnila jsem tenkrát práci, rozjížděla jsem kariéru a na vztah jsem neměla ani čas, ani myšlenky.
Osud mi poslal lásku
To všechno se vloni změnilo. Seznámila jsem se s Tobiášem. Láska na první pohled to sice nebyla, ale na druhý už ano. Strašně jsem se zamilovala. Prochodili jsme celou Prahu. Zjevně to bylo oboustranné, protože mě už tři týdny po seznámení pozval na výlet do Vídně. Kendyho mi ohlídala moje máma, má ho ráda, jako kdyby byl její. Víkend jsem si užila jak já s Tobiášem, tak Kendy s mamkou.
Kendy tu byl dřív
První sbližování probíhalo v Tobiášově bytě. Problém nastal, když měl Tobiáš strávit první noc u mne. Jen jsme zalehli do postele, Kendy samozřejmě hupsnul nahoru a uvelebil se nám v nohách. Tenkrát jsme se poprvé pohádali. Tobiáš odmítl spát se psem v jedné posteli s tím, že je to nehygienické, že může chytit blechy nebo nějaké parazity, prostě vytáhl všechny možné i nemožné argumenty, aby mě přesvědčil, že pes do postele nepatří. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to nehrozí, protože Kendy dostává pravidelně odčervovací léky a přípravky proti vnějším parazitům, ale nepomohlo to.
Chtěl, abych ho dala pryč
Naše spory o Kendyho v posteli pokračovaly. Pro mne byl pes v posteli něco zcela přirozeného, pro Tobiáše to byl nepřekonatelný problém. Dokonce začal říkat, že by ke mně mohl kvůli tomu, že spím se psem, cítit odpor. Vygradovalo to natolik, že mi navrhl, abych ho dala své mámě, a argumentoval tím, že ho moje máma má viditelně ráda a bylo by po problému. Vztekle jsem na něj vyjela s tím, že „Kendy tu byl dřív“, a byl oheň na střeše. Oblékl se a vystřelil z bytu. Pak mi jen napsal esemesku, že mu spaní se psem v posteli připadá nechutné a že se se mnou kvůli tomu rozchází.
Po nocích brečím
Zpočátku jsem byla hrozně naštvaná, ale po pár dnech mi začal strašně chybět. Zkoušela jsem mu napsat, ale buď si mě zablokoval, nebo se mnou už nechce mluvit. Neozývá se a já panikařím. Uvědomila jsem si, že takového kluka možná už nenajdu a jsem z toho na dně. Po nocích brečím a brečím. Ještěže mám u sebe Kendyho, hodně mi to pomáhá…
