Článek
Ekonomická stagnace a veřejné finance
Co trápí mě jako ekonomku momentálně asi nejvíc, je ekonomická stagnace a stav veřejných financí. Česko vypadá, že zamrzlo na mrtvém bodě. Na rozdíl od vlády předchozí, tato expertům naslouchá. Ne vždy je ale poslouchá. Najít kompromis a respektovat mantinely pěti politických stran není totiž lehké. A ještě těžší je nalézt alespoň minimální dohodu i s opozicí na reformách, které přesahují jedno volební období a které jsou dobré pro naši zemi, ať už je u vlády kdokoliv. Mám na mysli zejména vzdělání.
Dříve nepředstavitelné astronomické deficity, které otevřela vláda Andreje Babiše pod ministryní financí Alenou Schillerovou, se nynější vláda snaží krotit. Není ale šťastné, že na příští rok už slyšíme minimálně třetí výši deficitu, což by byla vlastně dobrá zpráva, pokud by se deficit potřetí snížil. On se ale naopak zvyšuje. Vzhledem k tomu, že konsolidace veřejných financí je vždy nepopulární a těžká, domnívám se, že vynaložené politické náklady neodpovídají ani výši konsolidaci. Ta by měla být mnohem ambicióznější. A příklady máme. Třeba Dánsko. Tomu se podařilo snížit deficit o 13 p.b. za 5 let.
Stavební zákon
Česko nestaví. Výsledkem je nedostupnost vlastnického i nájemního bydlení pro mladou generaci. Celospolečenský problém, jehož následky teprve pocítíme. Druhé nejdražší bydlení je bohužel právě u nás. Stavební povolení trvá v průměru 246 dní, což nás dostává na poslední místa nelichotivého celosvětového žebříčku. Zahraniční firmy nás při rozhodování o výstavbě nových provozů obcházejí obloukem. Ministerstvo místního rozvoje pracuje na digitalizaci a zrychlení stavebního řízení, které by mělo být brzy. To by mohlo pomoci odbrzdit Českou ekonomiku, nicméně společnost Datarun zpracovala studii, která tvrdí, že k digitalizaci je ještě opravdu daleko a je těžké predikovat, kdy bude projekt vůbec zahájen a dokončen.
Ukrajina a důchody
Několik důležitých věcí se ale i povedlo. Česko skvěle zvládlo předsednictví Evropské unie a hrdě se postavilo za Ukrajinu. Díky tomu se po minulých letech můžeme znovu těšit mezinárodnímu respektu. Ministerstvo práce a sociálních věcí našlo odvahu k důchodové reformě, která je dobrou zprávou pro udržitelné důchody a budoucí generace. Tím sice důchodová reforma nekončí, ale je to více než dobrý start.
Přání do dalších dvou let
Klíč ke změně naší společnosti a ekonomiky je vzdělání. Moc bych si přála, aby se povedla reforma školství. Garance 130 % průměrné mzdy pro učitele je pouhý začátek. Školství potřebuje mnohem více pozornosti a práce. Na základních a středních školách, ale i na univerzitách. Základem je změna výuky. Výchova odvážných a aktivních mladých lidí, kteří nemají strach udělat chybu. Naopak prahnou po hledání nových řešení a mají odvahu podnikat. To je to nejlepší, co jim na úkor memorování můžeme poskytnout.
Sněmovna má také ještě dva roky na to, aby schválila manželství pro všechny. Koneckonců většina společnosti je pro, vidíme výzvy vládě od firem a nově třeba i od divadel. Já si opravdu nemyslím, že je důvod čekat.
Vím, že vládne 5 stran a je těžké najít politický kompromis. O to více je těžké pro voliče vládních stran některá rozhodnutí akceptovat. Alternativa je ale děsivá. V příštích volbách by mohl znovu zvítězit Andrej Babiš a vládnout například s SPD. Úkolem současné politické reprezentace je zařadit vyšší rychlostní stupeň, zlepšit komunikaci a dotáhnout důležité reformy, aby Česko byla země, ve které budou chtít zůstat a žít podnikatelé, mladí lidé i důchodci.
