Článek
Chvíli jsem váhala, zda to mám zveřejňovat, ale jsem toho názoru, že politickou kulturu mlčením nezlepšíme. V tomto týdnu jsem obdržela dopis, kvůli kterému mám k dnešnímu projevu Andreje Babiše asi také co říct. Není to totiž tak, že by tyto praktiky používal jen jeden tábor.
Andrej Babiš ve svém životě mnohokrát ukázal, že se nezastaví před ničím. Rozděluje naši společnost za využití všech nástrojů tak, že spolu dnes nemluví rodiny i sousedé. Jeho politika stojí dlouhodobě na tvorbě sporu a hloubení příkopů, které mají stále nižší dno. Je to on, kdo roky v naší zemi rozsévá zlo. Dělal to v minulosti a dělá to i teď.
Pane Babiši, zanechte své agresivní rétoriky. Vaše nenávistné billboardy jsou špička ledovce. Vámi tvořený strach vede k zoufalým činům.
Mrzí mě, že vaše rodina musí čelit tomu, co já s tou svoji zažívám od začátku tohoto týdne. Bylo mi vyhrožováno vašimi příznivci, kteří mi dali ultimátum, abych odvolala svá slova, že jste zlo. Pokud se tak nestane, tak budu podle výhrůžek fyzicky napadena baseballovou pálkou. Předpokládám, že teď si dovedete i vy představit, jaké důsledky to pro naši rodinu má.
Pane Babiši, zanechte svého chování a pojďte konečně vést slušnou kampaň.
Ve svém životě se řídím citátem: „K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“
To je důvod, proč nikdy nebudu mlčet a vždy budu upozorňovat na zlo v naší společnosti. Nenávist do politiky ani předvolební prezidentské kampaně nepatří.
Přeji naší zemi prezidenta, který bude raději stavět mosty, než hloubit příkopy. Budu moc ráda, když na to budeme všichni myslet i v pátek a v sobotu ve volebních místnostech a zvolíme českým prezidentem Petra Pavla.
Dopis
