Článek
Naše současná vláda to vyřeší (J). Premiér rezolutně prohlásil, že zakáže mobily ve školách a budou dbát na to, aby děti neseděly u počítačů a mobilů. A teď mi řekněte, co budou dělat ti dospělí (se svými mobily) vedle dětí bez mobilů. Ano, ironie. A taky – jak to chce vláda kontrolovat?
Teď vážně. Já osobně jsem proti. Zeptala jsem se dětí kolem i svých dospělých vnoučat a všichni jsme se shodli, že je to blbost a ničemu to nepomůže. Opět tam zazněl názor jasný a rozumný. Je potřeba dětem ukázat, jak se vyhnout závislosti (asi hlavně příkladem), naučit je s digitální skutečností žít a ukázat jim, jak ji využívat, ale jak se nenechat pípající a zvonící krabičkou ovládat a jak ji naopak využívat ke svým potřebám a rozvoji.
Víte, umím si představit, jak to bude v praxi. Jsem bývalá učitelka. Ráno při příchodu např. sedmáci odevzdají mobil. Před tím vytáhnou simku… no a dál si to umíte taky představit. Nebo ne, ale když potom mobil dostanou zpátky, ten čas si dvojnásobně vynahradí…
Jsem zastánce názoru, že to prostě patří do současné doby, že nové generace se bez digitálních sítí, předmětů, pomůcek … nakonec i AI neobejdou. Vedle prosté komunikace až po služby a obchod, jízdní řády, čtečky, pračky, rýžovaru, map… až po operaci žlučníku, všude bliká displej. Zejména je však nutné a jasná potřeba naučit se s tím fungovat a nenechat se ovládnout a uhranout tím, co je na tom podružné. Je skvělé bloumat ve virtuálu, objevovat zajímavosti z hluboké historie, matrik, knih, uvidět krásná místa na druhé straně zeměkoule, kam vím, že se nepodívám. Je skvělé najít staré i nové přátele, chatovat, posílat si fotky, videa atd… Je dobré, když i úřady fungují tak, aby člověk nelítal sem tam při nějakém vyřizování… O to by se vláda měla postarat a ne nám vychovávat děti. Je skvělé tvořit v jiné dimenzi, vyzkoušet si některé další možnosti a činnosti … atd.
Ani nám starým, zralým, pokročilým v životě a životních zkušenostech nezbývá než se s tím naučit žít, fungovat a dokázat, aby i nám to sloužilo. A to i v osmdesáti.:-)). Prostě, nedá se nic dělat, tak to je.
A přitom a zároveň je nutné, potřebné, skvělé dětem, zejména těm nejbližším kolem sebe a nejmenším ukázat vše co pokládáme za krásné a dobré pro život. Třeba pozorovat jeleny.
Petr, Štěpán a jeleni
Ještě pro ilustraci obrázek z metra: Holčička asi osm let sedí mezi maminkou a tatínkem naproti mě. Houpe nohama a můj úsměv opětuje úsměvem. Pak si máváme a hrajeme prstovou abecedu. Zamotám prsty a potichu říkám Pumpovaly dvě panenky… Tatínek s maminkou hrají na mobilu nějakou zajímavou hru. Vystupuju a holčička má zamotané prsty a z okna jí kouká palec, pan domácí… Holčička ho strká mamince před displej… Sto let stará hra.
Hřiště: Dětské hřiště před naším domem. Děti lezou po průlezkách, šťouchají se, dovádějí. Na lavičce tři maminky, cca kolem třiceti. Každá v ruce mobil. Vedle lavičky kočárky s miminky, jedno opravdu řve, mamina chytí rukověť kočáru a drncá s kočárem. V tom jeden chlapeček vezme hrst písku a sype jej malé holčičce sedící na pískovišti na hlavu. Holčička kupodivu nereaguje. Maminky také ne… Slunce svítí.
Restaurace: Jsem tu na rychlý oběd. Dávám si vývar, než mi jej přinesou, koukám do mobilu, odpovídám na zprávy. Do mobilu koukají všichni kolem mě. Vedle u stolu sedí dva dospělí, patrně rodiče a dvě děti. Dospělí se dívají do mobilu, děti mají před sebou na stojánku tablet. Přinesou jim polévku, všichni pokračují ve sledování…
Doufám, že mi porozumíte. Zákazy – zvláště výše uvedeného typu prostě nefungují.
ŠTĚPÁN. Tenhle příběh se odehrává teď a je pro mě důkazem, že některé věci fungují. Byla jsem letos na slavnosti ve Světlé v Podještědí. Slavnost věnovaná Karolíně Světlé se konala po desáté a přilákala návštěvníky z blízkého i dalekého okolí. Program byl bohatý a zdobila jej krásná setkání. Já jsem se tam potkala se Štěpánem. Na krku mu visel velký fotoaparát, který za celou dobu nesundal. Tvořil nerozlučnou dvojici o dvě generace starším naším kamarádem skvělým fotografem Petrem Pivoňkou. Petrovy fotky jsou krásné, plné emocí, ať již fotí roztančené sukně Horaček, nebo půvabné fotografie podještědské krajiny.
Tihle dva jsou neuvěřitelná dvojice. Mimochodem Petr se Štěpánovi věnoval na letních toulkách. Předjaří spolu trávili přípravou na zkoušky na střední školu, na kterou se Štěpán hlásil a v září nastoupil. V létě putovali po Čechách a co jiného by dělali - prostě fotili.
Podívejte se na video, které Štěpán natočil.
https://www.youtube.com/watch?v=W8NRZFJaHqE
Pro mě je to o tom, že ti dva spolu mají velkou sílu, kterou si navzájem předávají. Předávají si navzájem i spoustu radosti a moudrosti. A mobil či počítač? Ten samozřejmě oba potřebují. Bez něj by se s námi nemohli podělit o krásné zážitky.
Tak vzhůru na jeleny…prohlédněte si je třeba v mobilu :-)))
Nádhera, síla, magie
