Článek
Jakou má hodnotu, cenu, význam?
Čím dál víc slýchám vyprávění a stesky kamarádů o tom, jak se zklamali a jak se ukazuje, že v současné době neplatí podaná ruka, slib či dané slovo. Neplatí ani délka kamarádství se zážitky z mládí. Dokonce neplatí ani písemné dohody…
Je to těžké, je to složité hodnotit, ale těch příběhů je nějak hodně a přibývají i z jiných oblastí života.
Také i mě se přílišná důvěra nevyplatila. Mnozí kolem se hodně nasmáli mé naivitě. Tak se ptám sama sebe i okolí. Je dnes riziko někomu věřit a vsadit na důvěru a přátelství. Napadá mě, jak je to tedy s přátelstvím v současnosti. Zbyla nám opravdu jen ta povrchní, účelová… Opravdu se hodnoty v tomto případě tolik posunuly.
Pro příklad sem dávám přepis vyprávění o jednom přátelství v dnešní době: Hele, my jsme spolu vyrůstali. Prohlásil můj známý. Na Jižáku! To něco znamená, dodal s úsměvem. Za barákem s tenisákem a hokejkou omotanou izolační páskou jsme hráli tzv. hokejbal. V nedalekém lesíku kouřili první cigáro, pálili mravence a čučeli na holky. V devítce jsme si mysleli, že svět na nás čeká. Základka byla za námi a my jsme se shodou okolností dostali na odvolání na stejnou střední školu. Prožívali jsme volnost, sny o tom, jak to bude dál, první lásky i zklamání, co můžeš víc chtít…? Co je víc než stejné prožitky, sny a touhy? Po maturitě jsme sice studovali každý jinou vejšku, ale naše přátelství bylo opravdu pevné, dokonalé, nezlomitelné. Nic ho nemohlo zničit. O tom jsme byli přesvědčeni, tomu jsme věřili. Věřili jsme hlavně sobě navzájem a bez podmínek.
Všechno jsme překonali, i když jsme se zamilovali do jedné holky…
Nějak jsme chvíli tápali, nějak jsme čekali, jestli to ona nerozsekne a nevybere si jednoho z nás. Jenže to vzala podle pravidla, že třetí se směje nejvíc. Asi po měsíci si našla úplně jinýho, blbýho chlápka u pumpy. Pak tam sedávala na takový barový stoličce zatím, když my jsme schválně jezdili pro benzín na každých deset km… No a pak jsme ho chtěli spolu zmlátit a jí zrádkyni jsme chtěli ukázat, že si klidně najdeme jiný holky… No nenašli, ona byla i na tý barový židličce na benzínce nejkrásnější na světě.
Našli jsme si však (opět) společný impuls a motiv do života. Dobře - když nebude krásná Johana, bude byznys, shodli jsme se. Vymýšleli jsme a vymysleli společnou firmu. Nakonec jsme jí intenzivně rozjeli. Poskytovala účetnické služby. Nejprve jsme měli zákazníky z okolí, vlastně kamarády a přátele, kteří podnikali a potřebovali „nestarat se“ o účetnictví. To jsme uměli a abychom měli záruku vysoké profesionality, zlákali jsme na daně naší profesorku ze střední. Ráda si přivydělala, protože učitelské platy jsou … učitelské platy. Uplynuly tři čtyři roky. Byla to paráda. Dařilo se nám, protože ti co podnikali, neměli čas věnovat se změnám a výmyslům vlády … a my jsme byli velmi progresivní. To by bylo na dlouhé jiné vyprávění… A tak jsme si získali důvěru a naši klienti byli rádi, že jsme spolehliví a dokážeme jim tu starost vyřešit.
Po čase se kamarád nějak proměnil. Jo zní to divně, ale pozoroval jsem, že některé věci začal řešit sám, samostatně „jednal s partnery“… a mě to vysvětloval tím, že mě tím nechtěl unavovat… a že to není nic proti mně, že je to, aby mi ušetřil starosti a “ posunul naše podnikání“. Nic se neděje, klid… přece si věříme kámo. Chtěl víc a víc, už ho neuspokojoval slušný zisk a normální příjem. Dokonce se domluvil o nějakých transakcích, které se mě prý netýkaly. Až jsem se dozvěděl, že uvažuje o prodeji svého podílu, ale nějak mi to zapomněl říct… Měl jsem pocit, že se mi začal vyhýbat. To, co jsme běžně řešili spolu, řešil sám. Měl jsem pocit, že mi přestává brát telefon.
Jednoho dne jsem to nevydržel a vydal jsem se k příteli, kamarádovi na návštěvu. Velmi nevhodný okamžik. Měl tam dva neznámé chlapíky, kteří právě odcházeli. Míjeli jsme se ve dveří, kamarád nás nepředstavil a jen tam padaly věty, dobře jsme dohodnutí, příští týden se potkáme u notáře.
Dostal jsem kafe a připadal jsem si, že mluvím úplně s jiným člověkem… Vymlouval se na nějaký průzkum hodnoty naší firmy…
No dopadlo to divně… To nebudu raději vyprávět. Dopadlo to divně nejen s firmou, ale i s naším přátelstvím.
Po nějakém čase, dohadech a konfrontaci jsem mu navrhl, abychom se rozdělili, rozešli. Chtěl jsem zachovat to, co pro mne bylo opravdu nejcennější. PŘÁTELSTVÍ…
Jenže bývalý kamarád na život a smrt ve finále za sebe poslal právníka.
---
Když se nad tím zamyslím je mi z toho smutno.
Jde třeba skloubit podnikání a přátelství?
