Článek
Už nepatřím k nejmladším a tak mám čas zamyslet se, proč jsem měl kdysi při seznamování s partnerkami pocit, že se pohybuji pořád v začarovaném kruhu. Vzpomínám si, že v určitém věku jsem si uvědomil, že využití „osobního času“ by se dalo přirovnat používání papírové krabice, kterou máme všichni stejně velkou. Do této krabice se může dát jen tolik škatulek, kolik se jich do ní vejde.
Ale hezky popořádku:
Člověk je podle mne tvor společenský, družný a citlivý
Cítí, jak moc touží nebýt sám. Nu a tak se rozhodne hledat životního partnera. Pro sdílení dobrých i špatných věcí a jiné. Však to znáte. Přijde tedy kýžený okamžik, sejdou se dva lidé, muž a žena (v ideálním případě).
Ona má svůj život rozškatulkovaný jako „čas na práci“, „čas na rodinu a děti“, „čas na sama sebe a své přátele“ a „čas na odpočinek“ (omlouvám se, ale snažím se to tu zjednodušit). On má většinou svůj čas rozdělený na „čas na práci“, „čas na sebe a přátele“ a „čas na odpočinek a to ostatní“.
Nyní poté co se ti dva setkali zjistí, že oběma vznikne nová škatulka, kterou potřebují. Ta nese název „čas pro partnera“ nebo „čas pro nás“. Ale náš čas obecně je jen jeden, každý máme den, který trvá 24 hodin, proto musí ke vzniku nové škatulky a jejímu naplnění, přispět vždy úbytek času ve škatulce jiné. Ona i on „čas pro práci“ moc omezovat nebudou a mnohdy nemohou. Spíš trochu omezí „čas pro rodinu a domácnost“, u něho „čas na to ostatní“. Jistá rezerva je u obou v „čase pro sebe a přátele“.
Vida, potkal se ON a ONA a mají společnou škatulku „čas pro nás“. Každý ji plní podle svého vědomí a svědomí.
Jsme ale ochotni po určité době „samoty“ a v určitém věku tolik ovlivňovat pohyby "vlastního osobního času"?
Jednoho dne pocítí ONA nebo ON, že úbytek času v jiné škatulce je pro něj nepříjemný, až dalo by se říci, nepřípustný. Co se stane? Nová škatulka se společným časem těch dvou je jaksi na obtíž. Pořád máme blíž sami k sobě a rodině či ostatnímu. Proto tedy nejčastěji obětujeme, zničíme tu škatulku, kvůli které jsme se museli v jiných omezit. Vybrat z ní veškerý, jak se nám zdá, uvězněný čas, je to nejsnazší. Ta škatulka je jakoby cizí element. A protože ta škatulka nemůže existovat jen pro jednoho z páru, najednou zmizí a ON a ONA se rozejdou.
Škatulka uvolní uvězněný čas. ON, případně ONA, najednou cítí pocit volnosti a štěstí až do okamžiku, kdy jim začne opět někdo chybět. Někdo kdo pohladí slovem, rukou či činem. Kdo pomůže, poradí… a začnou jak nepoučeni opět hledat někoho k sobě. Zapomínají, že už jednou, nebo víckrát, škatulku „čas pro nás“ zničili? Nebo doufají, že tentokrát bude škatulka pevnější? Kdo ví. A vy víte jak je to u vás?
