Článek
Dnes sněmovnou prošlo první čtení zákona, který by měl zrovnoprávnit postavení heterosexuálních a homosexuálních párů, lex Manželství pro všechny.
Napadlo ale někoho z našich politiků, že svazky chtějí uzavírat i lidé, kteří jsou (či se cítí) například genderově neutrální?
Vysledoval jsem, že pravděpodobným spouštěčem k předložení tohoto zákona ke schválení není, jak by se očekávalo, řešení například majetkových poměrů při úmrtí jednoho z partnerů, ale především možnost adopce dětí muži a právo na informace a fyzickou přítomnost v případě nemoci jednoho z partnerů (nebo jeho dítěte).
K tomuto závěru jsem došel při sledování debaty Máte Slovo Michaely Jílkové na toto téma před pár týdny.
V debatě na obou stranách zaznívaly z mého pohledu některé rozumné argumenty, ale všechny by se podle mne daly řešit jinou cestou než novým zákonem.
Určitě to byla zajímavější a přínosnější debata než ta, která probíhala ve stejném pořadu v roce 2021. Zde bylo hlavním tématem jak tento svazek správně nazvat. A dnešní jednání poslanecké sněmovny? Jako přes kopírák.
Nejprve musíme nalézt správné pojmenování svazku stejnopohlavních párů a až potom se bude řešit faktický obsah zákona?
Souhlasím s názorem, že homosexualita není nemoc. Tak jako pro mne není nemoc, že mám bříško, pleš nebo šedomodré oči. Prostě jsem smířený s tím, jaký jsem. Smířený s tím, že určitou skupinu žen nebudu přitahovat a nepůjdu proto někam demonstrovat za rovnoprávnost s muži, kteří oslňují ženy vypracovaným tělem a bujnou kšticí. Prostě příroda rozhodla a na modelku nemám nárok.
Proto se domnívám, že i homosexuální páry měly být smířeny s tím, že prostě některé věci příroda nepřipouští.
