Článek
Před mnoha lety, kdy jsem zažíval první lásky, jsem měl přítelkyni, jejíž tatínek odjížděl vždy na několik týdnů pracovat do Německa. Jako „mladí a neklidní“ jsme vítali, že máme na pár týdnů vždy volný dům se zahrádkou jen sami pro sebe a měli možnost vyzkoušet si, jaké to je žít spolu v jedné domácnosti.
Jednou nad ránem, byla ještě tma, mne probudil hlasitý pláč mé přítelkyně. Seděla na kraji postele, hlavu v dlaních a usedavě plakala. Opatrně jsem se zeptal, co se jí stalo. Odpověděla mi, že měla několikrát zlý sen, ve kterém se jí zdálo, že ji volá tatínek. Pokaždé když usnula, bylo volání stále silnější a potřetí už to nevydržela a bála se usnout. Snažil jsem se ji utěšit a povídali jsme si až do rána.
Venku začínal krásný slunečný den a ranní rutina nám dala zapomenout na to, co se stalo v noci. Přítelkyně dala prát prádlo, já zalil zahrádku a potom jsme společně začali připravovat oběd.
Najednou bylo slyšet odemykání vstupních dveří od domu, a když jsme zvědavě nakoukli z kuchyně do chodby, na prahu domu stál její tatínek s obličejem špinavým od zaschlé krve.
Náhle se otevřely dveře od domu a na prahu stál její tatínek celý od krve.
Vpotácel se dovnitř a před našima vyděšenýma očima se svalil do svého oblíbeného křesla v obývacím pokoji. Říkal, že si potřebuje odpočinout, že mu nic není, jen se mu hůř dýchá. Přestože odmítal, že by mu cokoli bylo, pro jistotu jsem zavolal sanitku.
Než sanitka přijela, vyprávěl nám, že když se vraceli s kolegou v noci autem z Německa, dostali v lesní serpentině v kopcích smyk a spadli s autem do rokle pod silnicí. S pláčem říkal, že v okamžiku, kdy ležel zaklíněný a v šoku v autě a myslel si že tam zůstane, intenzívně myslel na svou dceru a snažil se jí říct, je je mu to vše líto a aby mu odpustila.
Co měl na mysli věděli určitě jen oni dva a pro mne to nebyl okamžik, kdy bych měl pocit, že je dobré se vyptávat.
Nad ránem přišel jeho kolega k vědomí a pomohl mu vysoukat se z auta. Oba se pak dostali k telefonnímu automatu v nějaké vesnici pod kopcem a přivolali si známého, aby je odvezl domu.
Víc už jsem se nedozvěděl. Sanitka byla před domem a lékař i přes nesouhlas tatínka trval po předběžném vyšetření na jeho hospitalizaci. Na to že mu prý nic nebylo, měl zlomených několik žeber a hrozilo mu propíchnutí plíce.
Příběh by se mi mohl zdát jako pohádka, ale jednou jsem měl sen…
O mnoho let později, byl jsem už ženatý a měl děti, se mi zdál sen, ze kterého jsem se nemohl probudit. Neustále dokola se mi zdálo, jak na mne volá moje babička. Její volání bylo stále naléhavější a naléhavější.
Babička na mne stále volala, ať vyženu z jejího domu cizí lidi.
Zlý sen jsem připisoval tomu, že babička před několika dny zemřela a jak jsem se asi z toho ještě psychicky nevzpamatoval, zdají se mi o ní sny.
Ve snu na mne pořád volala, že mám z jejího domečku vyhnat cizí lidi. Že si nepřeje, aby sahali na její věci.
Ráno jsem sice vyprávěl o svém snu manželce, ale protože byla sobota a byli jsme doma s dětmi, na sen jsem úplně zapomněl.
Nejmladší synek se nabídl po obědě, že zajde nakrmit pejska, kterého měla babička u domečku. S manželkou jsme měli radost, že myslí i na Filípka a proto jsme nebyli proti. Babička bydlela kousek od nás a my důvěřovali synkovi, že bude venku opatrný, až půjde přes silnici.
Když se synek po chvilce vrátil s prázdným kastrůlkem, všiml jsem si, že na věšáčku stále visí klíče od babiččina domu a ptal jsem se ho proto, jak se dostal do domečku. Řekl, že bylo otevřeno!
Okamžitě jsem vyběhl ven zkontrolovat babiččin domeček. Na dvorku mne uvítal nejen pejsek, ale i pohled na vypáčené vstupní dveře od domečku. Vzpomněl jsem si hned na sen co se mi v noci zdál.
Babiččiny urny s popelem se zloději ani nedotkli.
Domeček byl vykradený, věci všude rozházené. Uprostřed kuchyně na jídelním stole ležela netknutá urna s popelem babičky. Urnu jsem na stůl před pár dny položil, aby zde byla do doby, než jako rodina provedeme společně její uložení do rodinného hrobu.
Zní tento příběh jako pohádka? Měl jsem jen prostě sen o babičce? Podvědomé tušení? Nevím. Nicméně kdykoli se mi od té doby zdá nějaký podezřelý sen, neváhám a okamžitě ho prověřuji. A jsem moc rád, že žádný zlý sen se mi od té doby nestal realitou.
